Prolog

Stála jsem na začátku lesa a pozorně poslouchala. Zaslechla jsem prasknout větev a trhla s sebou. Bylo to necelých dvacet metrů od nás. Věděla jsem, že už tady nejsme sami a věděli to i ostatní. Podívala jsem se na Jeremyho, který kývl na souhlas, jako kdyby věděl na, co se ho chci zeptat. Dala jsem znamení mé části smečky a rozběhla se do lesa. Za pár vteřin už jsem se ve své vlčí podobě hnala za nepřítelem. Jeremy běžel vedle mě a kousek za náma zbytek smečky. Přeskakovala jsem popadané větve a vyhýbala se překážkám, které jsme potkávali na každém metru půdy. Tímhle způsobem jsme toho upíra nemohli zastavit, akorát nám uteče a Vyšší si mě naservírují na zlatém podnosu...mě i Jeremyho, což se mi nějak nechce líbit.

Nat nedělej to! Nevybočuj z plánu! Ozval se mi v hlavě hlas alfy. Hlas Jeremyho. Podívala jsem se na něj a pak zrychlila. Po pár metrech jsem zabočila do leva a hnala se sama zkratkou s jediným plánem...zabít narušitele. Skákala jsem přes každou díru a pomalu se blížila. Za tenhle kousek mě sice určitá osoba nejspíše zabije, ale nemůžu ho nechat běžet. Už jsem se blížila...byla jsem hodně blízko. Cítila jsem ten pach. Pach upíra smíchaný s krví lidí a mého druhu. Uniklo mi zavrčení a vztek ve mě začal narůstat. Nesměla jsem jednat impulzivně, jenže to bude problém. Byl přímo přede mnou. Hned jak jsem se dostala blíže, tak jsem se odrazila od země a ve vzduchu ho strhla k zemi. Dvakrát jsem se na zemi v listí přetočila a pak se proměnila do své lidské podoby. Postavila jsem se a vyzývavě se na něj podívala.

,,Tak pojď ty hajzle!'' Křikla jsem na něj a on se usmál. Vstal a oprášil si svou koženou bundu.

,,Docela si fandíš zlato.'' Řekl a zkoumavě si mě prohlédl. Ušklíbla jsem se a nespouštěla ho z očí.

,,To víš...byla jsem tak vychovaná.'' Prohodila jsem a pokrčila rameny.

,,Oh, tak fajn. Už můžu jít?'' Zakroutila jsem hlavou.

,,Miláčku promiň, ale jediný co může odejít, bude tvé definitivně mrtvé tělo a to v pohřebáku.'' Odpověděla jsem s lehkým úsměvem. Všimla jsem si, jak se zamračil a pak se na mě vrhl. Šel mi po krku. Měl teď výhodu, protože jsem na takový útok nečekala. Pořádně mi vrazil a rozsekl mi přitom ret. Ohnala jsem se po něm, ale on mou ruku lehce zachytil a začal jí drtit ve svém pevném stisku. Trošku jsem zasténala a pak mu rychle jednu vrazila. Dala jsem do té rány všechnu svou sílu, což vedlo k tomu, že mě pustil. Tímhle jsem ho dost naštvala a to taky nebylo nejmoudřejší.

,,Ty malá couro!'' Skočil po mě a srazil mě k zemi. Chytl mě za krk a začal mě škrtit. Měl vážně sílu a výdrž. Kde sakra Jeremy lítá, když ho nutně potřebuju? Tohle si odskáče, i když je to vlastně moje vina, ale co. Potřebovala jsem se nadechnout, tak mi nezbylo nic jiného, než použít nehty a pořádně ho poškrábat...parchanta. Jednu ruku jsem mu zatnula do paže až pořádně do krve. Pár vteřin na to už měl krvavý šrám přes pravé oko. Jeho stisk povolil a já ho ze sebe skopla. Zhluboka jsem se nadechla a vyškrábala se na nohy. Mé špičáky se zaostřili a tentokrát jsem to byla já, kdo zaútočil jako první. V krvi mi proudil adrenalin a už kvůli tomu jsem nad ním vyhrávala. Brzo jsem si opatřila dřevěný kůl, jenže to nebyl nejlepší nápad. On vycítil svou příležitost a přirazil mě ke stromu. Málem mi tím vyrazil dech. Zavrčela jsem a pak vykřikla. Svěsila jsem hlavu a dívala se přímo na kůl ve svém břiše. Pak jsem vzhlédla a on se na mě s vítězným úsměvem podíval. Jenže úsměv ho rychle přešel. Z lesa se vynořil černý vlk a srazil ho k zemi. Sklouzla jsem po kůře dolů a pak mě podepřeli něčí ruce. Zavřela jsem oči a on mi pomalu začal vytahovat ten kus dřeva z těla. Tiše jsem zasténala...bolelo to.

,,Kdybys mě poslechla, tak se ti nic stát nemuselo, ale musím uznat, že nebýt tebe, tak bysme ho zřejmě nikdy nechytli. Zasloužíš si pochvalu.'' Zašeptal mi do ucha a já se otřásla.

,,Já vím.'' Dostala jsem ze sebe a on mi pomohl na nohy. Oprášila jsem si kalhoty a povytáhla tričko, abych se podívala na tu ránu v břiše. Vypadalo to škaredě a navíc to logicky krvácelo. Jeremy ke mě natáhl svou ruku a já se na něj překvapeně podívala. Tohle udělal poprvé...nikdy mi nedal svou krev.

,,No šup...potřebuješ to.'' Pobídl mě a já si přejela jazykem po svých ostrých zubech. Nakonec jsem podlehla touze a kousla ho. Krev mi začala téct do krku a já se cítila čím dál tím líp. Pak jsem se odtáhla a vděčně se na něj podívala.

,,Už jsi v pohodě?'' Zeptal se a já kývla. Podívala jsem se na toho kluka, kterého drželi kluci ze smečky. Některé holky stáli opodál ve své vlčí podobě a jiné zase ve své lidské. Musela jsem se usmát, jenže představa, že za chvíli budu stát před nepřísnějším a nejhorším Vyšším, který v našem světě je, mi okamžitě smazal úsměv z tváře...

      Seděla jsem v černém křesle té tmavé kanceláři a dívala se do země. Jeremy seděl vedle mě a držel mě za ruku. Cítila jsem se trošku víc bezpečně.

,,Byl tam jen on slečno Blake?'' Zeptal se Max a já se na něj podívala. Zamyšleně si prohlížel zajatce na podlaze a pak vzhlédl, aby se ujistil, že jsem ho nepřeslechla.

,,Ano...jsem si tím jistá.'' Odpověděla jsem a on kývl.

,,Nevíte co děláte! Za tohle zaplatíte a hlavně ty ty mrcho! Ona si tě najde a pak tě před všema pomalu a bolestivě zabije!'' Křikl mým směrem ten kluk. Jeremy stál okamžitě u něj a varovně se na něj díval.

,,Ještě jednou jí řekneš mrcho a zabiju tě parchante!'' Řekl mu naštvaně, jenže jemu to bylo úplně jedno. Kdo je ta ONA? Zřejmě nějaká upírka, takže vlastně skoro neškodná. Někdo rozrazil dveře, byla to moje matka. Přišla k Maxovi a vražedně ho probodávala pohledem.

,,Řekl ste mi, že se jí nikdy nic nestane!'' Křičela na něj a já nemohla věřit tomu, co potom následovalo. Ona mu jako vážně dala facku? Jako fakt? Já se raději zvedla a zmizela pryč. Bylo lepší se od takových ,,bitev'' držet dál. Vyšla jsem na ulici a mířila domů. V půlce cesty jsem začala mít tísnivý pocit a musela se neustále otáčet.

,,Ahoj Natálie. Upřímně...nečekala jsem, že tě potkám samotnou.'' Ozvalo se za mnou a já stuhla. Pomalu jsem se otočila a podívala se na nějakou ženu.

,,Kdo jste?'' Zeptala jsem se a ona se usmála.

,,Mé jméno je Carmen a nabízím ti pomoc.'' Odpověděla a já povytáhla obočí.

,,Jakou pomoc? Žádnou nepotřebuju.'' Prohodila jsem.

,,Ale brzo jí potřebovat budeš. Pokud se ke mě připojíš, tak tě nechám žít, ale pokud ne, tak toho budeš ještě pěkně litovat.'' Řekla a já málem vyprskla smíchy.

,,S tímhle běžte někam.'' Řekla jsem a otočila se k ní zády. Nehodlala jsem řešit takovou blbost. Každý mi vyhrožoval, takže tohle nebylo nic novýho. Bohužel jsem se tak moc mýlila...

Diskusní téma: Prolog

Jako ostatní... :D

Už to tu napsalo tolik lidí, ale já můžu jenom souhlasit. Super prolog :D Těším se na pokračování, tak jen piš :P :D

Re: Jako ostatní... :D

Děkuju :DD

:O

LUXUSNÍ!!! :3 Naprosto skvělé! Zní to opravdu dobře a já doufám, že ta povídka bude minimálně stejně tak dobrá. :) :3

♥☻♦

To je naprosto skvělé. Moc povedený prolog, ostatně tobě se ve většině případů všechno povede, takže už mě to snad ani tak moc nepřekvapuje :) Hlavní hrdinka se mi prozatím dost zamlouvá, ale ještě nevím, co si mám myslet o Jeremym. Uvidíme jak se nám to bude vyvíjet. Takže...moc se těším na další kapitolu a doufám, že bude stejně skvělá♥ :)

Re: ♥☻♦

Děkuju :))) A nepřechval mě :))

:O

Tak to bylo super! Už se moc těším na prvnï kapitolu :3 Zajímá mě, co bude dál o.O jo a že ta ženská bude ta, o který mluvil ten upír o.O :-) :3

Přidat nový příspěvek