9. Kapitola (Rose, Connor, Ascher)

Rose

Přes slzy jsou skoro nic neviděla...všechno okolo mě bylo rozmazané. Klečela jsem u něj a snažila se vymyslet způsob, jak mu zachránit život. Nic mě nenapadalo a zřejmě to bylo tím, že jsem byla vystavena velkému psychickému nátlaku. Znovu jsem se podívala na Aschera, který tam přešlapoval ze strany na stranu a občas se podíval na mě, jak tam klečím a držím Connora za ruku. Zároveň jsem tak nespouštěla oči z rány, která nepřestávala silně krvácet...ztratil už tolik krve.

,,Musíme něco dělat.'' Řekla jsem tiše a krátce zavřela oči. Cítila jsem, jak mi další horká slzy sklouzla po tváři a dopadla někam na Connorovo tělo, které svádělo boj se smrtí. Měla jsem pocit, že se mi začal rozpadat svět přímo před očima.

,,A co? Musí k doktorovi, ale tam ho ani jeden z nás nemůže přivést, protože po nás pátrají.'' Řekl s naléhavostí v hlase, což způsobilo to, že mi to došlo. Začala jsem šmátrat po své dýce, čímž jsem upoutala pozornost obou kluků. Ascher povytáhl obočí.

,,Má krev ho vyléčí.'' Prohodila jsem a podívala se na své zápěstí. Dřív než jsem se stačila říznout, se u mě rychle objevil Ascher a vyrazil mi dýku z ruky. Vrhla jsem po něm tázavý a vražedný pohled zároveň.

,,Co to děláš?! Můžu mu pomoct!'' Křikla jsem na něj hystericky, protože se mě začal zmocňovat strach a panika.

,,Naše krev mu nedokáže pomoct...jeho zranění je moc velké.'' Řekl mi tiše a podíval se na Connora, který přikývl, i když jsem nejdříve nechápala proč, jenže to jsem v příštích vteřinách zjistila. Ascher mě opatrně chytl kolem pasu, zvedl ze země a přes všechnu moji snahu vyprostit se z jeho sevření mě pouty připoutal ke stromu. Naštvaně jsem se na něj podívala. Kdyby stál u mě, tak by byl už nejspíše mrtvý, protože tohle se mi ani trochu nelíbilo...

Connor

Ascher se na mě podíval a já věděl, na co by se mě nejraději zeptal, takže jsem i přes všechnu bolest přikývl. Sledoval jsem, jak odvlekl Rose a připoutal jí ke stromu, který jí ale stejně moc dlouho nezdrží...pak se ke mě vrátil.

,,Aschere! Prosím...prosím pusť mě! Potřebuje mou pomoc...prosím!'' Křičela na něj Rose. Ascher mi pomohl posadit se, za což jsem mu byl neuvěřitelně vděčný. Snažil jsem se ignorovat bolest a rozumně myslet, ale nešlo to. Věděl jsem, že už mi zbývá jen pár minut, protože něco takového prostě nešlo uzdravit. Podíval jsem se na Rose, která nevzdávala boj a snažila se vyprostit...byl jsem rád, že se jí to zatím nepovedlo, protože by se mě pokusila zastavit. Na druhou stanu jsem si přál, aby se z tama dostala, protože bych jí ještě naposled chtěl obejmout, políbit jí a znovu jí říct, že jí miluju, ale na to už jsem neměl čas. Vytáhl jsem svou dýku a Ascher se na mě tázavě podíval...on to určitě pochopí, ale Rose? Jak ta bude reagovat...jak ta se s tím smíří?

,,Connore! Ne, nedělej to...najdeme způsob, jak ti pomoct! Aschere, sakra, tak mě pusť!'' Rose zněla víc a víc zoufale a já doufal, že ten boj vzdá...musí...bude to tak pro ní lepší. Znovu jsem se na ní podíval...byla opravdu nádherná.

,,Rose, nelituju toho, že jsem tě začal hledat. Nelituju toho, že jsem tě poznal. Nelituju toho, že tě miluju...Jediné čeho lituju je, že s tebou nemůžu strávit víc času...miluju tě...pamatuj si to.'' Řekl jsem a ona znovu trhla s pouty. Musel jsme si pospíšit, ale nebyl jsem si jistý, jestli to dokážu. Nebyl jsem si jistý, jestli se před ní dokážu zabít...

Ascher

Nespouštěl jsem z něj oči. Měl bych ho zastavit, ale pokud to chce udělat, tak bych mu v tom asi neměl bránit, jenže Rose to zlomí. Ona ho miluje a on miluje jí, tak proč to tak rychle vzdává? Měl by přece bojovat...musí přece bojovat. Podíval jsem se na Rose, která ten boj ještě nevzdala.

,,Slib mi, že se o ní postaráš...slib mi, že jí nenecháš starostovi a lovcům.'' Řekl mi a já přikývl.

,,Slibuju na svou čest.'' Neměl jsem jinou možnost, i když to pro mě bylo těžké. Nesnášel jsem se za to, že jsem Rose spoutal, jenže bylo to jeho přání. Ještě jednou se na ní podíval a pak to udělal. Prohnal si srdcem svou vlastní dýku. Rose vykřikla, vytrhla se z pout a já měl co dělat, abych jí stačil chytit a držet jí až do doby, než Connor naposled vydechne a než se jeho oči navěky zavřou...pak jsem jí pustil. Spadla vedle něj a vytáhla tu dýku, kterou naštvaně odhodila. Chytla ho za ruce a tentokrát se doopravdy rozbrečela.

Rose

Držela jsem jeho ruce v těch svých a přemýšlela nad tím, proč to udělal. Ještě jsem mu mohla pomoct, ale to by mě nesměl Ascher spoutat. Podívala jsem se na jeho klidnou tvář a pak se rozhodla. Naklonila jsem se k němu a naposled jsem ho políbila...věděla jsem, že už mi ho nic nevrátí zpátky.

,,Miluju tě.'' Zašeptala jsem a svěsila ramena. Cítila jsem Ascherovu ruka na svém levém ramenu a pak se na něj vyřízeně podívala. Nevěděla jsem, jestli na něj mám být naštvaná nebo ne...každopádně teď mi to bylo jedno. Klekl si vedle mě a bezeslova mě obejmul...to bylo teď asi nejlepší. Podívala jsem se na své ruce, na kterých byla Connorova krev a uvědomila jsem si děsivou skutečnost...byla to moje vina...to já Connora zabila...to já mám na svědomí jeho život...

Tahle kapitola byla taková kratší, ale řekla bych, že taková dávka smutku vám pro dnešek stačí, takže pokračování příště ;)

Diskusní téma: 9. Kapitola (Rose, Connor, Ascher)

Krásný, smutný, nádherný, srdce-drásající, velkolepý, ....nevím, jak to mám popsat, ale písmenka se mi rozmazávala před očima. :( Je to krásný, ale jako...zatraceně, já prostě nevím....Rose ho ztratila, Connor...kriste, já fakt nevím...doufám, že ty (Simčo) se z tohohle nějak dostaneš a dáš Rose krásný happyend tady a tohle......těším se na příště ;)

Přidat nový příspěvek