7. Kapitola

 

Nespouštěla jsem oči z jejího těla...nemohla jsem uvěřit tomu, že je to vážně ona. Ještě žila...pořád dýchala. Musela jsem jí dostat pryč, dokud byl ještě čas. 

,,Musíme jí vzít na chatu a to hned.'' Řekla jsem a prosebně se na Rena podívala. On kývl a automaticky jí zvedl. Pár vteřin na to už jsem odemykala dveře. Ren jí položil na sedačku a já si vedle ní klekla. První jsem jí musela zkontrolovat tep, abych si byla jistá, že má cenu jí zachraňovat.

,,Eleno vím sice, že je to Vaness, ale proč jí tak moc toužíš zachránit?'' Zeptal se a podezíravě si mě prohlídl. Tohle musí zůstat mezi mnou a ní, takže ze mě nic nedostane.

,,Jen čistě pro zábavu?'' Zeptala jsem se ho a on se zamračil. Jeho otázky pro zatím zmizeli, ale já až moc dobře věděla, že to nejhorší teprve přijde...on se nikdy nevzdává a to byla občas výhoda a někdy pořádná nevýhoda. Nesnášela jsem, když jsem mu musela lhát do očí, jenže teď to bylo jediný, co jsem mohla udělat, abych ho tím držela dost daleko od těch hrozných věcí, které jsem byla schopná podstoupit, jen abych s ním mohla být. Kdyby o tom věděl, tak by mě možná i nenáviděl, ale bylo to nutný. Nevybrala jsem si to...byla jsem zahnaná do kouta, tak se jen snažím bránit. Kdybych nemusela, tak to nedělám...každé rozhodnutí má své následky...třeba matka pochopí, že mě jen tak do manželství nedostane.

,,Skočím mezitím nakoupit...ty tu s ní raději počkej.'' Řekl a já kývla. Políbil mě a pak zmizel. Čekala jsem zhruba pět minut, než jsem si byla jistá, že byl skutečně pryč a já jí mohla definitivně probudit.

,,Vaness už můžeš otevřít oči.'' Řekla jsem a vstala. Podívala se na mě a usmála se přitom.

,,Ráda tě zase vidím Eleno. Kolik máme času?'' Zeptala se a posadila se. Sundala si zakrvácenou mikinu a zpravila si bílé tričko, které pod ní měla. Na krku jí vysel jednoduchý talisman, který jí chránil...a to dost dobře. Nakonec odhodila i paruku a rozpustila si své středně dlouhé blond vlasy.

,,Máme zhruba deset minut...měla bysme si pohnout pokud nás nemá chytnou při činu.'' Odpověděla jsem jí a začala chystat svíčky.

,,Seš si jistá, že tě nepodezírá?'' Zeptala se a já kývla. Kdyby měl nějaké podezření, tak bych to zákonitě poznala...tím jsem si skoro jistá. Přišla ke mě a já se na ní podívala.

,,Připravená?'' Zeptala se a natáhla ke mě ruku. Kývla jsem a podala jí tu svou. Vzala nůž a řízla mě do dlaně. Krev kapala na stůl a svíčky v kruhu vzplály. Začala něco odříkávat a já se začínala cítit poněkud divně. No jo...to dělala asi ta rádoby magie...

  Když se Ren vrátil, tak Vaness už byla pryč i s dobrými výsledky. Měla jsem dobrou náladu, jenže jsem musela předstírat poloviční smutek. Podle plánu měla být Vaness momentálně mrtvá.

,,Myslím, že mám všechno, co potřebujeme.'' Řekl a položil tašky na kuchyňskou linku.

,,Super.'' Řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval.

,,Stalo se něco?'' Zeptal se a já se podívala na sedačku. Brzo to pochopil.

,,Je...'' Kývla jsem a on stál okamžitě u mě. Usmála jsem se na něj a on mě pohladil po tváři.

,,To je mi líto...jsi v pohodě?'' Zeptal se ustaraně a já se mu podívala do očí.

,,Jo jsem...skoro jsem jí neznala, takže necítím nějaký extrémní smutek.'' Odpověděla jsem a začala vybalovat. Ani se neptal na tělo, což mě překvapilo. Čekala jsem nějakou to otázku, ale nic...sakra to je nějaký divný. Nějak se mi to nechce líbit. Vytáhla jsem z tašky tousty, které asi udělám na snídani a hotovo. Ren mi pomohl uklidit zbytek jídla a pak to nachystat, takže to netrvalo ani pět minut. Milovala jsem tady ty rychlý snídaně. Sedla jsem si na linku a ukousla si malý kousek z toustu. Neměla jsem zrovna hlad, tak nějak mě mezitím přešel. Snědla jsem sotva jeden toust a už jsem měla dost. Seskočila jsem dolů a on se na mě tázavě podíval.

,,Nemám nějak chuť na jídlo...dám si až oběd.'' Řekla jsem a pousmála se.

,,Fajn.'' Prohodil. Odešla jsem do koupelny a podívala se na sebe do zrcadla. Co jsem tam viděla? Obyčejnou prolhanou mrchu, která lže svému klukovi do očí. Nenáviděla jsem se za to, ale musela jsem se s tím bohužel smířit. Život mi nedává zrovna možnost volby.

,,Eleno vážně jsi v pohodě?'' Zeptal se a já zakroutila hlavou.

,,Jo jsem.'' Odpověděla jsem vesele a sklopila hlavu. Ničí mě to. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a znovu se na sebe podívala. Tohle musí skončit. Já si George nevezmu...i kdybych za to odmítnutí měla zaplatit životem. Tohle mě jednou dostane a já to věděla...tak nějak jsem s tím už dokonce i počítala. Naše rodiny nikdy nepřistoupí na náš vztah stejně, jako já nepřistoupím na tu absurdní svatbu. Všimla jsem si, jak se mi zaostřili zuby a barva mých očí se změnila. Naštvaně jsem vší silou bouchla do zrcadla, které se okamžitě rozsypalo na kusy. Vteřinu na to už jsem tam nebyla sama.

,,Co blázníš?'' Zeptal se mě překvapeně a já se na něj ani nepodívala. Neměla jsem na to odvahu. Z ruky mi trčelo pár střepu a teklo z tama dost krve, ale já to nevnímala. Nevnímala jsem nic. Nepřítomně jsem se dívala před sebe a ani se nepohnula.

,,Eleno?'' Zatřásl se mnou. Opřela jsem se o zeď a pak po ní sjela na podlahu. Asi jsem ho tím dost děsila. Klekl si vedle mě a pevně mě objal.

,,Já na to nemám.'' Řekla jsem po chvíli.

,,Nezvládnu to Rene.'' Dodala jsem a po tváři mi stekla slza.

,,Já tě v tom nenechám samotnou...neopustím tě.'' Řekl a políbil mě na čelo. Možná to byla pravda a možná lež. Já mu lhala, tak on mohl zase lhát mě. Každopádně teď bych mu věřit měla. On mě nikdy v ničem nenechal. On mě nikdy neopustil, ale co když je to teď jiný? Co když je čas říct si sbohem?

Tak jsem tady po delší době s další kapitolou, tak snad se vám líbí. Musím se vám přiznat, že jsem nevěděla jak pokračovat, ale nakonec jsem tuhle kapitolu napsala a jsem za to ráda :D

Diskusní téma: 7. Kapitola

:)

Prosím, že mu Elena bude věřit :/ Tohle mi nesmíš dělat a já se těšila, jaká to bude romantika :D No nic počkám na další kapču a uvidíme co se nám tam změnilo :)

:o

Tak tahle kapitola byla fakt nečekaná. moc se mi nelíbí, že Elena začíná o Renovi pochybovat, ale co.....jsem zvědavá na pokračování, jak to vymyslíš :D

:)

Podle mě jsou kapitoly, kdy nevíš jak pokračovat nejlepší. :D A to z jednoho prostého důvodu... Překvapíš i samu sebe tím nápadem a tak překvapíš i čtenáře. :) Skvělá kapitola. :) :3

Přidat nový příspěvek