3. Kapitola

,,Mám pro Vás úkol, slečno Blake.'' Oznámil mi a já se na něj zaujatě podívala. Nikdy po mě nic nechtěl a o to víc mě to znervózňovalo.

,,Jaký?'' Zeptala jsem se a on se pousmál.

,,Jde o Alexe.'' Odpověděl a já povytáhla obočí. Co má v plánu? Já proti Alexovi jít nechci. Vážím si vztahu s ním a nepotřebuju si ho nějak znepřátelit.

,,Mám podezření, že se spojil s Carmen a půjde proti nám. Po Vás potřebuju, abyste zjistila, jestli je mé podezření pravdivé nebo mylné.'' Řekl a já vytřeštila oči. Alex a přidat se na stranu té ďábelské mrchy? To se musí Max mýlit...on by přece nikdy neudělal něco takového.

,,Jistě...ale myslím, že Vaše podezření je mylné.'' Řekla jsem tiše a podívala se na něj. On jen přikývl a pak se pousmál. Věděla jsem, že teď mám odejít a to jsem taky udělala. Rychle jsem se zvedla a zamířila pryč. Potřebovala jsem být na čerstvém vzduchu a všechno to dostat z hlavy. Vyběhla jsem na ulici a pak šla dál a dál až do doby, než jsem se konečně dostala k lesu. Ohlédla jsem se a hned jak jsem se ujistila, že mě nikdo nevidí, tak jsem se přeměnila do své vlčí podoby a hnala se lesem. Neohlížela jsem se. Nezajímalo mě, jestli mě někdo sleduje. Nezajímalo mě, jestli se za mnou někdo žene...v tuhle chvíli mi to vážně bylo jedno. Vyhýbala jsem se větvím a velkým kamenům. Tenhle les jsem znala roky a moc dobře jsem věděla, že žádný jiný zřejmě už ani nepoznám...všechno to bylo tak nespravedlivé. Proč bych zrovna já měla být vůdkyní? Proč bych zrovna já měla být vůdkyní po boku Jeremyho? Existuje tolik dalších holek, ale to já jsem musela být ta, která se stala vůdkyní nové generace...prostě je to neférové. Přeskočila jsem starý kmen stromu a nezastavovala se...potřebovala jsem se zbavit té přebytečné energie. Všimla jsem si, jak se kousek ode mě něco mihlo. Zpozorněla jsem, ale na dost. Něco mě strhlo a kutálelo se to se mnou až do doby, než jsme zastavili. Černý vlk s modrýma očima mě přidržel pod sebou.

Alexi! Sakra už...ty mě chceš zabít nebo co? Zeptala jsem se ho. Poznala jsem na něm, že se chystá přeměnit, takže jsem ho napodobila. Ve stejnou chvíli jako on jsem na sebe vzala svou lidskou podobu. Podívala jsem se na něj.

,,Tak to vážně nechci...byla by tě škoda.'' Odpověděl a usmál se na mě. Zakroutila jsem hlavou a povytáhla obočí.

,,Aha...ocenila bych, kdybys mě pustil.'' Prohodila jsem a on vstal. Pomohl mi na nohy a já si automaticky začala oprašovat kalhoty. Trošku poodstoupil a porozhlédl se. Zajímalo by mě, jak se mu povedlo, mě jen tak nepozorovaně dohnat.

,,Tak co Max?'' Zeptal se a já pokrčila rameny. Vzpomněla jsem si na to, co mám zjistit a lehce se zatřásla.

,,Nic zajímavýho.'' Odpověděla jsem a on povytáhl obočí. Musím být přesvědčivá, ale bude to těžké, protože on mě podle všeho znal a zaručeně poznal, kdy lžu.

,,Vážně? Nic zajímavýho...z toho důvodu ses běžela uklidnit do lesa?'' Pousmála jsem se a podívala se na něj.

,,Buďme k sobě upřímní Alexi...jak dobře znáš Carmen?'' Zaskočeně se na mě podíval a pak jen pokrčil rameny. Všimla jsem si, že je mým dotazem vyvedený z míry, jenže to jsem očekávala.

,,Asi ti nerozumím.'' Řekl nejistě a já se zhluboka nadechla. Bylo na čase jít chtě nechtě s pravdou ven. Smutně jsem se podívala do těch nádherných modrých očí.

,,Uzavřel jsi spojenectví s Carmen?'' Zeptala jsem se ho tiše. Překvapeně a zároveň naštvaně se na mě podíval, jenže v jeho očích bylo něco jiného. Byla to bolest. Max měl pravdu...Alex je její spojenec.

,,Proč?'' Zeptala jsem se ho. Vyhýbal se mému pohledu a z výrazu na jeho tváři jsem poznala, že svádí nějaký svůj vnitřní souboj...pak vzhlédl.

,,Až budeš v nebezpečí, tak se pro tebe vrátím.'' Sotva to dořekl, tak zmizel. Zůstala jsem tam stát sama uprostřed lesa. Do očí se mi draly slzy. Cítila jsem, jak se mě postupně zmocňoval smutek společně s panikou. Otočila jsem se, přeměnila se do své vlčí podoby a hnala se rychlostí blesku zpátky k městu. Měla jsem pocit, že už tady není bezpečno. Měla jsem pocit, že to tady už neznám...

    Isabella se na mě podívala a já si vytáhla další papírový kapesník. Byla jsem úplně vyřízená a nehodlala jsem to skrývat...ne před mojí nejlepší kamarádkou.

,,Takže on je na straně Carmen?'' Zeptala se a já přikývla. Jistotu jsem neměla, ale vše tomu naznačovalo.

,,Jo a já kráva jsem si ho pustila k tělu.'' Odpověděla jsem jí naštvaně.

,,Co řekneš Maxovi?'' Zeptala se mě a já nejistě pokrčila rameny. Pokud se to tenhle Vyšší dozví, tak Alexe nechá zabít a to se mi nelíbí...zradil nás to sice jo, ale byl mi bližší, než Jeremy.

,,To zatím nevím.'' Přiznala jsem tiše a svěsila ramena. Připadala jsem si bezmocná.

,,Udělej to, co ti bude připadat nejlepší...nikým se nenech ovlivňovat.'' Řekla a poplácala mě po pravém rameni. Opřela jsem se o sedačku a podívala se na ní. Její dlouhé blond vlasy měla svázané v culíku, její modré oči zářili radostí. Byla skoro stejně vysoká jako já. Měla jsem jí ráda...jí i tu její tolik oblíbenou upřímnost.

,,Dobře.'' Řekla jsem a usmála se. Ona mi úsměv oplatila. Ozvalo se zaklepání na dveře. Povytáhla jsem obočí.

,,Ano?'' Podívala jsem se na své dveře, ve kterých se objevil můj starší bratr David. Jeho krátké černé vlasy byly typicky rozcuchané...v tomhle směru mi strašně připomínal Alexe a Jeremyho. Usmál se na mě a pak se podíval na Izzy, která mu jeho pohled oplatila.

,,Sourozenecká kontrola?'' Zeptala se ho a on přikývl. Zakroutila jsem hlavou a tázavě se na něj podívala.

,,Natty, potřebuju s tebou něco probrat, ale to klidně počká...nerad bych ti kazil zřejmě příjemné odpoledne.'' Řekl. Bell se zvedla a zamířila ke dveřím. Překvapeně jsem se na ní podívala.

,,Hele, rodina je přednější a navíc já už stejně musím jít...mám schůzku s Jimmym, tak zatím Nat...čau Davide.'' Naposledy se na mě usmála a pak mi zmizela z dohledu. Slyšela jsem jen tiché klapání podpatků na podlaze a pak otevření a následné zavření vchodových dveří.

,,Tak co potřebuješ?'' Zeptala jsem se ho. Zavřel za sebou dveře a nejistě se na mě podíval.

,,Týká se to Jeremyho...myslím, že by ses od něj měla držet dál...mám pocit, že se k tobě chová, jak k nějakému jeho majetku a to se mi nelíbí.'' Překvapeně jsem zamrkala. David se posadil na mou postel a podíval se na mě.

,,Všiml jsem si, že v poslední době spolu nevycházíte a já nechci čekat na chvíli, kdy ti něco udělá.'' Vstala jsem a přišla k němu, abych ho mohla obejmout. Byl to nejlepší bratr pod sluncem...nikdy v životě ho nechci ztratit. Nikdy v životě nedovolím Carmen a jí podobným, aby mu něco udělali.

,,Mám tě moc ráda.'' Zašeptala jsem a pousmála se.

,,Vždyť já tebe taky.'' Prohodil. Odtáhla jsem se od něj. Na tváři měl ten svůj klasický a okouzlující úsměv. Úsměv, který říkal, že už je v pořádku.

,,Až budu mít pocit, že mi bude chtít ublížit, tak ti to řeknu a budu se od něj držet dál...to slibuju.'' Řekla jsem a on přikývl. Vstal a odešel. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se z okna ven. Znovu jsem začala přemýšlet nad Alexem a nad tím, co mi řekl. Jak to myslel? Co tím sledoval? Měla jsem to brát jako varování?

    Vyšla jsem schody a zaklepala na dveře Maxovi pracovny. Za malou chvíli se otevřeli a já vešla dovnitř.

,,Tak brzy jsem Vás nečekal.'' Řekl a já přikývla. Posadila jsem se do křesla a nezaujatě se na něj podívala.

,,Přišla jsem Vám sdělit, jak je to s Alexem.'' Prohodila jsem. Srdce se mi rozbušilo, ale na sobě jsem nedala nic znát. Musela jsem se chovat profesionálně, i když to nebylo vůbec jednoduché.

,,A jak to tedy je?'' Zeptal se a já se zhluboka nadechla. Nasadila jsem úsměv.

,,Spletl jste se...Alex nás nezradil.'' Odpověděla jsem. Byla jsem si vědoma, co mě čeká, když zjistí, že jsem mu lhala, ale měla jsem snad jinou možnost?

,,A kde tedy je?'' Zeptal se a já se na něj sebejistě podívala.

,,Právě odjel na dovolenou a řekl mi, že neví, kdy se vrátí.'' Odpověděla jsem a on přikývl. Zvedla jsem se a otočila se, abych odešla.

,,Nekryjete ho, že ne?'' Naposled jsem se na něj podívala a povytáhla obočí.

,,Nikdy bych nezradila svůj druh pane a nikdy bych nekryla zrádce.'' Ujistila jsem ho a odešla. V duchu jsem jásala nad tím, jak se mi to povedlo, ale něco mi říkalo, že tohle je teprve začátek...

Diskusní téma: 3. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek