23. Kapitola (Chris+Mel)

Mel

Seděla jsem na jedné ze židli a listovala mým starým albem s rodinýma fotkama. Měla jsem tolik vzpomínek a všechny byly tak živé, i přesto, že některé byly hodně staré. Natáhla jsem se pro sklenici s jablečným džusem, který jsem měla trošku poředěný s vodou a ještě v tom plavaly kostky ledu. Začala jsem si pobrukovat melodii máminy oblíbené písničky, ale pak mě napadlo si jí pustit. Vytáhla jsem svůj mobil a začala jí hledat v seznamu písniček...pak jsem na ní konečně narazila. Chris nebyl doma, takže jsem si jí pustila na plno. Začali se ozývat tóny klavíru a ještě několika dalších hudebních nástrojů a pak přišel na řadu text. Já sama jsem tu písničku milovala, ale má matka jí víc jak zbožňovala.

,,Sweet love, sweet love. Trapped in your love. I've opened up, unsure I can trust. My heart and I were buried in dust. Free me, free us...'' Pokračovala jsem v listování fotkami a přitom jsem brečela a smála se zároveň. Všechno mi to bylo tak blízké, ale i vzdálené. Už jsem v tom neviděla svůj život...byla to pro mě dost vzdálená minulost...vlastně jsem si nebyla jistá, jestli to byla má minulost. Byla jsem toho vůbec součástí? Patřila jsem vůbec někdy do nějaké rodiny nebo jsem patřila jen do celku, který měl jasnou úlohu? Patřila jsem jen do něčeho, co mělo představovat rodinu? Otočila jsem na další stránku, na které byla jedna jediná fotka...byla focená krátce před nehodou. Stála jsem tam já s bratrem a za námi stála matka i s otcem. Nevzpomínám si, kdo to fotil, ale na to už nezáleželo. Trošku naštvaně jsem vstala a začala hledat zapalovač nebo zápalky, které jsem taky po chvilce našla. Stoupla jsem si ke dřezu a fotku zapálila. Malé plamínky začali stravovat tuhle vzpomínku. Bylo mi to líto, ale už jsem nechtěla mít připomínky na ten osudný den. Zbytek jsem pustila a nechala to dohořet...zbyl jen popel, který jsem spláchla studenou vodou z kohoutku. Vrátila jsem se zpátky k albu a k písničce.

,,So much, so young, I've faced on my own. Walls I built up became my home. I'm strong and I'm sure there's a fire in us. Sweet love, so pure...'' Na malý moment jsem zavřela oči a snažila se na nic nemyslet. Snažila jsem se neutopit ve vzpomínkách, které mě tak moc bolely a stahovali mě tím znovu na dno...to jsem ale nesměla dopustit. Natáhla jsem se se zavřenýma očima pro mobil a písničku dala na nižší hlasitost, protože právě končila a já si nebyla jistá, které hraje potom.

,,Can't you see that I'm bound in chains? And finally found my way. I am bound to you. I am, ooh I am. I'm bound to you...'' Hned jak to skončilo, tak jsem oči otevřela. Cítila jsem, jak mi po tváři stéká horká slza. Rychle jsem jí utřela, ale ani dalším jsem nedokázala zabránit...

Chris

Pomalu jsem šel po ulici a snažil se vyčistit si hlavu od všech těch myšlenek, které mi nadávali pokoj. Měl jsem tolik otázek, ale věděl jsem, že odpovědí se možná nikdy nedočkám. Podíval jsem se na mobil, abych zjistil kolik je hodin, protože bych Mel rád pozval na oběd. Měl jsem ještě necelou hodinu, takže času dost. Zhluboka jsem se nadechl a rozhodl se, že si skočím na cappuccino. Asi za pět minut jsem dorazil ke své oblíbené kavárně, kde dneska bylo celkem málo lidí. Otevřel jsem dveře a zamířil k pultu, abych si objednal.

,,Jako obvykle?'' Zeptala se mě ta blondýnka a já přikývl. Vytáhl jsem z kapsy peněženku a ona se pousmála.

,,To bude na účet podniku.'' Řekla a podívala se na mě. Podala mi mé cappuccino a já si ho nejistě vzal. To ženská mě začínala děsit. Odešel jsem k jednomu z volných stolů a snažil se to kaffe vychutnávat, ale nějak mi to dnes nešlo. Měl jsem starost o Melanie...prostě jsem ještě pořád neměl jistotu, že je úplně v pořádku. Zrovna jsem se jí chystal zavolat, když v tom ke mě přišla ta servírka. Sedla si na židli naproti mě a přišoupla ke mě nějaký papírek, na kterým bylo napsaný telefonní číslo a u něj srdíčko. Tázavě jsem se na ní podíval.

,,Jsem zadaný.'' Oznámil jsem jí a chystal se k tomu dodat, že ještě dlouho i budu.

,,Až nebudeš, tak zavolej.'' Řekla, mrkla na mě a pak vstala a šla k dalším zákazníkům. Nechápavě jsem zakroutil hlavou. Ze slušnosti jsem vzal to číslo, dopil cappuccino a nakonec kavárnu odešel. Hned jak jsem narazil na nejbližší koš, tak jsem to číslo nebo taky pozvánku do postele vyhodil. Vážně jsem neměl zájem a žádnou jinou kromě Melanie Cowanové...ona byla ta jediná...ta pravá a já si to nehodlal pokazit. Navíc nejsem ten typ kluka, který by byl schopný podvést svou holku...nejsem Tristan. Rozhodl jsem se jít raději domů, ale po cestě jsem se zastavil v květinářství. Mel měla ráda rudé růže...

Mel

,,Find light in the beautiful sea. I choose to be happy. You and I, you and I. We're like diamonds in the sky. You're a shooting star I see. A vision of ecstasy. When you hold me, I'm alive. We're like diamonds in the sky...'' Zpívala jsem si přes celou koupelnu. Představa, že mě někdo slyší mě trošku děsila...nezpívala jsem falešně, ale děsně jsem se styděla. Na všechny starosti jsem zapomněla, takže jsem byla skoro v pohodě.

,,I knew that we'd become one right away. Oh, right away. At first sight. I felt the energy of sun rays. I saw the life inside your eyes. So shine bright tonight, you and I. We're beautiful like diamonds in the sky. Eye to eye, so alive. We're beautiful like diamonds in the sky...'' Vypla jsem horkou vodu a natáhla se pro čistou osušku, kterou jsem omotala kolem svého těla. V šatně jsem zapomněla své oblečení, takže jsem tam pro něj musela zajít. Cestou po chodbě jsem se párkrát otočila a hodila nějaký taneček. Sprcha dokáže divy.

,,Shine bright like a diamond. Shine bright like a diamond. Shine bright like a diamond. We're beautiful like diamonds in the sky. Shine bright like a diamond. Shine bright like a diamond. Shine bright like a diamond. We're beutiful like diamonds on the sky...'' Natáhla jsem se pro svou bílou košili, která byla na světle trošku průsvitná, což mi ale moc nevadilo, pak přišli na řadu legíny. K dokonalosti mi zbývalo najít bílou podprsenku a pak nějaké spodní prádlo...to se mi nakonec i povedlo. Hodila jsem to na sebe a pak jsem odkráčela k zrcadlu.

,,Melanie, úsměv.'' Řekla jsem sama sobě a mrkla na sebe. Pocit, který jsem měla před chvíli, rychle zmizel a mě zase přepadl smutek. Chuť dozpívat Diamonds dost brzo zmizela...místo toho jsem začala s něčím novým.

,,Tonight I'm gonna. Throw my past away. Tonight I'm gonna. Live like me last day. It makes wanna say...When your around. I can tell. I'm about lose myself. I'm about lose myself. Caught up in. The moment again. Boy you take my breath away. Boy you take my breath away...'' Zastavila jsem se na prvním schodu a napodobila jsem taneček z videa. Vážně jsem přímo milovala tanec...už dlouho byl součástí mého života. Přišla jsem do obýváku a falešný úsměv mi hrozně rychle zmizel z tváře.

,,Tristane?'' Chrisův bratr se na mě podíval a pak se pousmál. Odkud má do háje klíče od bytu? Chrisi já tě zabiju!

,,Ahoj, Melanie.'' Pozdravil mě s tím svým typickým, arogantním úšklebkem na rtech. Tak tohle bude strašně špatný den...

Chris

Pomalu jsem šel ulicí s kyticí v ruce. Několik holek se na mě usmálo a pár se otočilo. Já jim nevěnoval skoro vůbec žádnou pozornost...maximálně jsem jí pohled oplatil, ale úsměv ne. Usmívání na cizí holky mě zrovna nebralo...nechápu ty kluky, které jo. Kytku jsem vybíral snad deset minut, takže jsem se momentálně nějak zbytečně nezdržoval. Čím dřív budu u Mel, tím líp. Vyběhl jsem schody a samozřejmě dával speciální pozor na kytici v mých rukou. Vytáhl jsem klíče a pak odemkl. Slyšel jsem, jak Mel s někým mluví...nepamatuju si, že by mi říkala, že má s někým schůzku. Přišel jsem do obýváku a tiše zaklel. Melanie tam naštvaně stála a mračila se. Tristan se pohodlně roztahoval na naší sedačce. Oba dva si mě okamžitě všimli a Mel se po chvilce trošku uvolnila.

,,Co tady děláš?'' Zeptal jsem se svého bratra, který se spokojeně usmíval. Všiml jsem si, jak se Mel trošku třese. Měl jsem chuť k Tristanovi přijít a rozbít mu hubu kreténovi. Vždycky mě tak naštve.

,,Už jsem na odchodu...neboj bráško. Mám jednu otázku...víš o tom, že žiješ se sestrou dvojnásobného vraha?'' Naštvaně jsem k němu přišel a jednu mu vrazil. Pak jsem podal tu kytici Mel, která se na mě tázavě podívala.

,,Ta je pro tebe zlato.'' Informoval jsem jí a ona se vděčně usmála. Otočila se a odešla jí dát nejspíš do vázy. Sklonil jsem se k Tristanovi, který se válel na zemi a překvapeně se na mě díval.

,,Jestli ten koberec ušpiníš, tak dostaneš znovu, ale víc a teď vypadni!'' Křikl jsem na něj a poodstoupil, aby mohl zmizet. Odešel jsem za ní do kuchyně. Stála u kuchyňské linky a svírala její okraje. Slzy se jí draly do očí, ale ona je nechtěla pustit ven. Přišel jsem k ní zezadu a něžně jí objal kolem pasu. Opřela se o mě a zhluboka vydechla.

,,Nic si z toho vola nedělej...byla slitej pod obraz a nevěděl co mele za blbosti.'' Zašeptal jsem a políbil jí na temeno hlavy.

,,Měl pravdu...bydlíš se sestrou dvojnásobného vraha.'' Řekla a svěsila ramena. Tohle si s ním pak ještě vyřídím, protože se mi vážně nelíbí, co jí řekl. Jak se sem vůbec dostal? Pustil jsem jí a ona odešla...zřejmě do ložnice...vypadala unaveně. Pěstí jsem udeřil do linky. Proč mu to vždycky projde? Proč ho vždycky nechám jí ublížit? Potřeboval jsem něčí radu...potřeboval jsem radu Angie. Vytáhl jsem mobil a vytočil její číslo.

,,Ano, Chrisi? Co potřebuješ?'' Ozval se z telefonu její příjemný hlas.

,,Mohli byste v nejbližší době přijet...je to kvůli Mel?'' Zeptal jsem se jí.

,,Na to se spolehni...zítra jsme u vás.'' Odpověděla a já se pousmál. Ona bude určitě vědět, jak jí pomoct...před rokem jí zemřel otec a mladší sestra...bude vědět, jak se Mel cítí...

Diskusní téma: 23. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek