21. Kapitola - Vyšetřování (Chris+Mel)

Melanie

Seděla jsem ve výslechové místnosti a čekala na nějakého vyšetřovatele. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo...můj vlastní bratr mi zabil rodiče. Jak to mohl udělat? Hlavně proč to udělal? Už ho v životě nechci vidět...tohle nebyl můj bratr. Po pěti dlouhých minutách se otevřeli dveře a do místnosti vešel dost mladej muž. Mohl mít kolem dvacetipěti. Černé krátké vlasy, hnědé oči a ostré rysy. Hubená postava navlíknutá do pracovního obleku.

,,Takže slečno Cowanová. Můžete mi prosím ještě jednou zopakovat, co se v domě tenhle večer vlastně stalo?'' Posadil se naproti mě a v klidu vyčkával.

,,Byl to večer jako každý jiný. Nedělo se nic neovyklého. Otec se hádal s matkou, já byla ve svém pokoji a telefonovala jsem se svým přítelem. Pak jsem zaslechla ty dvě rány a automaticky se šla do kuchyně podívat, co to bylo. Našla jsem tam Ryana s pistolí ruce, když jsem se podívala dolů...viděla jsem ležet matku s otcem mrtvé.'' Po tváři mi stekla slza, kterou jsem okamžitě utřela. Muž si dělal poznámky a mě dal malou pauzu, kterou jsem nadšeně uvítala.

,,Hádky ve Vaší rodině rodině byli na denním pořádku?'' Zeptal se a já svěsila ramena.

,,Bohužel ano. Z otce se před dvěmi lety stal silný alkoholik a často se s matkou hádal...zašlo to tak daleko že mě a mého mladšího bratra Dereka mlátil. Matka se ho bála, takže nikdy nezakročila, až tenhle týden se dá se říct vzpamatovala.'' Odpověděla jsem a hlas se mi přitom třásl. Cítila jsem se hrozně. Bylo mi zle, točila se mi hlava a měla jsem chuť skončit svůj život.

,,Dobrá tedy...myslíte si že to Váš bratr mohl udělat ze vzteku? Dozvěděl jsem se totiž, že Vás měl opravdu rád a těžce to nesl.'' Cítila jsem se dost nepříjemně. Byl tady stísněný prostor a málo světla. Jednu jednostrané zrcadlo, které vlastně ani zrcadlem nebylo...z druhé strany to bylo okno, kterým nás pozorovali další vyšetřovatelé.

,,Já nevím...bratr byl impulzivní to jo, ale...já se omlouvám, ale já nemůžu.'' Dostala jsem ze sebe a nedokázala zadržet pláč. Bylo toho moc a já už to jednoduše nezvládala. Chtěla jsem být sama a nějakým způsobem se s tím smířit.

,,To je slečno hodně podstatná situace. Pokuste se mi odpovědět. Nesmíte zapomínat že Váš mladší bratr je nyní zřejmě s impulzivním a dvojnásobným vrahem.'' Naléhal na mě. Právě v tu chvíli někdo vtrhl do místnosti a já sebou trhla. Muž naproti mě se zamračil a já se podívala na dalšího muže ve dveřích. Měl na sobě drahý oblek, takže to asi nebude jen tak někdo.

,,Jsem právník slečny Cowanové, takže cokoliv potřebujete vyřešit, tak jedině přese mě. Do té doby na shledanou. Slečno můžeme jít?'' Řekl a já se zvedla. Prošla jsem dveřma a zůstala stát na chodbě.

,,Pak bychom spolu měli prokonzultovat pár věci ohledně té tragédie slečno, ale to určitou dobu počká.'' Řekl mi a já se na něj tázavě podívala.

,,Dobře. Netušila jsem, že mám právníka.'' Přiznala jsem a všimla si, jak ten vyšetřovatel naštvaně opouští výslechovou místnost.

,,Znal jsem Vaše rodiče...jsem něco jako Váš rodinný právník.'' Usmál se na mě a pak se podíval za mě. Pomalu jsem se otočila. Kousek ode mě stál Chris. Chvilku jsem váhala, ale pak jsem k němu přišla a objala ho. Opatrně mě k sobě přitiskl.

,,Moc se ti omlouvám Chrisi...jen kvůli mě tě vyslýchali.'' Řekla jsem a podívala se na něj. Pohladil mě po tváři a zakroutil hlavou.

,,Nemáš se za co omlouvat...není to tvoje chyba.'' Podotkl a políbil mě. Chytl mě kolem pasu a pak se podíval na právníka, který si nás prohlížel.

,,Pan Woods...Vás bych tady nečekal.'' Řekl a on pokrčil rameny.

,,Mě tady nečeká spousta lidí...co vy tady děláte?'' Zeptal se a přitom mě pohladil po zádech.

,,Zastupuju slečnu Cowanovou a nyní i Vás.'' Odpověděl a on se na něj překvapeně podíval. Lehce jsem se pousmála, i když mi do smíchu vážně nebylo. Opřela jsem se o něj a poslouchala tlukot jeho srdce.

,,Aha...je fajn vědět kdo nás dá se říct brání.'' Podíval se na mě. Něco mu dělalo starosti...bylo to na něm hodně poznat. Nechtěla jsem, aby se tímhle zbytečně zatěžoval...

Chris

Podíval jsem se na ní. Šlo poznat, že brečela, ale to je v týhle situaci naprosto pochopitelný. Měl jsem o ní strach a to hodně velkej. Netušil jsem jak moc jí to vzalo a tím pádem ani jaký to později bude mít následky. Musím jí nějak pomoct...přece to musí nějak jít.

,,Melanie...chceš jít domů? Nebo ke mě?'' Zeptal jsem se. Zatím jsem to nechal taklhe a rozhodol se že nechám na ní, kdy přejmenuje U mě na doma. Nechci aby měla pocit, že na ní chci tlačit nebo něco podobnýho...prostě jí nechám volnost.

,,Půjdu si pro pár věcí a pak k tobě.'' Odpověděla tiše a já jí políbil na čelo. Rozloučil jsem se s právníkem a vedl jí pryč. Celou dobu jsme mlčeli a tak to pokračovalo až k ní domů. Všude okolo byla policie a před domem byla daná klasická žlutá páska s nápisem vstup zakázan...to Mel moc nezajímalo. Podlezla jí a mířila do domu. Okamžitě se u ní objevili dva muži, ale ona je naprosto ignorovala. Prostě si v klídku šla dál, jakoby se nic nedělo, ale dělo a ona to věděla. Věděla to stejně dobře jak já, jen si to nepřipouštěla. Musel jsem jít za ní, omluvit se těm policajtům a pak jí nespouštět z očí. Šla po schodech přímo nahoru a tam se zastavila. Pak se jen zhluboka nadechla a otevřela dveře nějaký místnosti...konkrétně jejího pokoje. Šel jsem pomalu za ní.

,,Tady jsem byla, když se to stalo...stála jsem kousek od postele...už když se začali hádat jsem měla jít dolů...ne až potom.'' Řekla a po tváři jí stekla slza. Zakroutil jsem nesouhlasně hlavou.

,,Tím bys jim stejně nepomohla...Melanie hlavně se neobviňuj.'' Řekla jsem jí a ona se i přesto všechno usmála.

,,Já vím, ale nějaká šance by tady byla.'' Přišel jsem k ní a chytl jí za ramena. Podíval jsem se jí do očí.

,,Tohle jsou jen spekulace...mohl ublížit i tobě.''

,,Mohle ale neublížil.'' Namítla. Nechtěl jsem se s ní hádat, takže jsem už raději mlčel...navíc hádku bych tentokrát asi prohrál.

,,Potřebuješ nějak pomoc?'' Zeptal jsem se jí a ona pokrčila rameny. Stoupla si před svou skříň a otevřela jí. Všiml jsem si, jak se znovu lehce usmála. Šel jsem za ní a překvapeně se podíval do její skříně...

Melanie

Všimla jsem si jeho překvapenýho výrazu. Tak tohle asi vážně nečekal...a taky kdo by to čekal? Skříň byla, dá se říct plná, ale jen posledních pár dní a to jen kvůli tomu nakupování s mamkou. Jen díky tomu se teď mohl divit, co u mě najde.

,,Přiznej, že tohle jsi vážně nečekal ani ve snu.'' Řekla jsem a on kývl. Začala jsem všechno házet na postel a on se na mě tázavě podíval. Nakonec už jsem jen vytáhla kufry a tašky a skládala to do nich. Tričko za tričkem, džíny za džínama a tak to šlo do doby, než jsem to naštěstí měla celý za sebou. Teď jen sebrat boty, šperky, nějakou tu kosmetiku a hlavně knížky. Přeběhla jsem ke knihovně a rozhododla se jen pro ty nejlepší.

,,Proč si je nevezmeš všechny?'' Zeptal se Chris.

,,Nevím. Daruju je později knihovně na střední...až se tam vrátím.'' Odpověděla jsem a pomalu skládala vybrané kousky na stůl. Nebylo jich moc. V ruce mi skončila jedna od mamky a z ní na zem vypadl dopis. Nevzpomínám si, že by tam někdy nějaký byl...musel být nový. Váhavě jsem se pro něj sklonila a potom se tázavě podívala na Chrise. Nestačila jsem ho otevřít, protože dovnitř vtrhl jeden muž, což bylo znamení, že si máme pohnout. Hodila jsem dopis do jedné z tašek rozhodnutá otevřít ho u Chrise a pokračovala jsem v balení...

     Ty schody jsme vycházeli nejmíň desetkrát a pak u poslední várky nás napadlo vzít si výtah. U mě v pokoji nic nezůstalo...kromě nábytku a dalších nepotřebných věcí. Chris za náma zavřel dveře a pak se spolu se mnou svalil do té bílé sedačky v tom gigantickém obýváku.

,,Mám dost.'' Přiznala jsem a přitiskla se k němu. Políbil mě na temeno hlavy a pohladil po paži. Zavřela jsem oči a nechala se unášet jeho přítomností. Jenže brzo mě skoro dobrá nálada přešla, až teď mě totiž obklopila pravá bolest...ztratila jsem svou matku a dokonce i otce. Tohle se už nikdy nespraví, už to nikdy nebude stejný. A tahle představa mi láme srdce. Tohle mě zničí...

Diskusní téma: 21. Kapitola

:O

Obdivuji Mel jak dokazala mluvit s policisty. Že se neuzavřela do sebe nebo netruchlila víc. Ale kdo ví co nás čeká. Aspoň že má Chrise. Určitě bude zajímavé i pokračování. Těším se :))

Přidat nový příspěvek