2. Kapitola - Setkání

 

Nemohla jsem se, ani pohnout. Moje tělo odmítlo reagovat. Nevěřícně jsem před sebe zírala a pak se podívala na Christiana, který na tom byl o něco lépe, jako já.

,,No nebuď tak překvapená. Co sis myslela ty malá couro? Že si tě nenajdu nebo co?'' To snad není pravda. Prosím, ať je to jen hodně zlý sen...nebyl to sen, ale nemilosrdná skutečnost. Vlastně by se dalo říct, že mě minulost dohnala.

,,Ještě jednou jí řekneš couro, tak ti vrazím stejně, jako minule.'' Varovně se na něj podíval...byla jsem Chrisovi opět vděčná. Pořád jsem sice nechápala, proč se mě zastává, ale to se asi zatím nedozvím. 

,,Ty mi nebudeš vyhrožovat Wood...'' Nestačil doříct svou větu a už ležel na zemi. Podívala jsem se na něj a zpátky na Chrise. Vypadal, že je rozhodnutý se i porvat jen, aby ten vůl konečně vypadl. Jeho odvaha byla neuvěřitelná. Obdivovala jsem s jakou jistotou se pouštěl do věcí, které by normální člověk nezkoušel, ale on byl jiný. Nebyl, jako ostatní...znala jsem ho jen krátce, ale tímhle jsem si byla naprosto jistá.

,,Prosím? Co, že si říkal? Taky souhlasím s tím, že bys měl jít.'' Řekl a mě unikl malý úsměv. Cítila jsem se trošinku provinile, protože ten kluk přišel řešit problémy se mnou a on to vzal na sebe.

,,Běž někam Christiane! Brzo ti srazím ten tvůj hřebínek.'' Hned, co to dořekl, tak se po něm ohnal, ale on se mu naštěstí vyhnul. Zjistila jsem, že mám o Chrise strašný strach. Vlastně se tomu, ani nedivím. Ten kluk byl určitě starší a byl i o něco vyšší.

,,Nechte toho!'' Vykřikla jsem a chtěla je od sebe odtrhnout, ale chytla jsem ránu. Zavrávorala jsem, ale něčí ruce mě udrželi na nohou.

,,Ublížil ti?'' Zeptal se Christian a já zakroutila hlavou. Bohužel ani to, že jsem byla v pořádku ho neuklidnilo na tolik, aby mu to nevrátil. Všimla jsem si, jak si na ráně dal pořádně záležet. Jenže to jeho protivníka pořád nedostalo na zem, takže to Chrisovi oplatil. Toho to, ale zrovna nepřekvapilo a zrovna ve chvíli, kdy už hrozila skutečná bitka se ve dveřích objevila nějaká učitelka. Na oba dva se podívala a pak se její pohled zastavil na mě.

,,Co se to tady děje? Slečno Cowanová?'' Podívala jsem se na Chrise a znovu na ní. Dřív než jsem stačila odpovědět se slova ujal Chris.

,,Je to moje vina...ona nemůže za to, že jsme se poprali.'' Řekl.

,,Už zase ty Christiane? Nezdá se ti, že to trošku přeháníš?'' Zakroutil hlavou a já na něj zírala. Vůbec neřešil její podrážděný tón...vypadal navíc jako, kdyby se jí chystal vysmát. Převrátila oči v sloup.

,,Potkáme se v ředitelně pánové...a ty Johne běž do svého pokoje.'' On v klidu odešel pryč a učitelka se na nás dva podívala.

,,Omlouvám se Chrisi, ale znáš Johna...ještě by si vás podal někde za školou. Musela jsem vynadat i tobě, aby to vypadalo alespoň trošku důvěryhodně.'' Omluvila se a zmizela stejně rychle, jako John. Chris se na mě otočil a pokrčil rameny.

,,Ukaž to...nevypadá to dobře. Nezlomil ti nos?'' Přišel blíž ke mě a já zakroutila hlavou.

,,V klidu jsem zvykla.'' Odpověděla jsem a on se na mě překvapeně podíval.

,,Jsi zvyklá na to, že tě mlátí kluci?'' Zeptal se.

,,No kluci to zrovna nejsou.'' Řekla jsem.

,,Tak holky?'' Nemůže mi položit lepší otázku? Vsadím se, že ne. Myslím, že takových otázek má v zásobě hromadu.

,,Ne, holky už vůbec.'' Zareagovala jsem na jeho dotaz rychle.

,,Tak kdo tě mlátí, když ne kluci a už vůbec ne holky?'' Zeptal se nakonec a já svěsila hlavu.

,,Otec.'' Zašeptala jsem a on vytřeštil oči. Chvíli mlčel a pak zakroutil hlavou.

,,Můj bože...tvůj vlastní otec tě mlátí?'' Kývla jsem a on se zaskočeně posadil.

,,To mě mrzí.'' Dostal ze sebe.

,,V poho. Já jsem se s tím už dávno smířila.'' Podíval se na mě a já nemohla odtrhnout pohled od těch zelených očí. Přeběhl mi mráz po zádech. Když si všiml mého pohledu, tak se jen usmál. Klidně se vsadím, že jsem se červenala.

,,Melanie...chceš provést po škole?'' Zeptal se mě a já kývla. Rozzářili se mu oči a já vstala.

   Vedl mě chodbami snad celou hodinu a přitom byl schopný si se mnou klidně i povídat. Žasla jsem nad tím, jakým způsobem se ke mě choval...ne jako ostatní s odstupem. Byl milý a pozorný.

Co si myslíte o 2. kapitole?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek