11. Kapitola

Nevěřícně jsem před sebe zírala. Tohle přece nemohlo být skutečné. Tohle bylo prakticky nereálné. Podívala jsem se na Iana, který se pousmál. Srdce se mi divoce rozbušilo a ruce se mi roztřásli ještě víc, než před akcí. Na sucho jsem polkla a nevydala ze sebe ani hlásku.

,,Nin, jsi v pořádku?'' Zeptal se a ustaraně se na mě podíval. Zatočila se mi hlava, takže jsem se pro jistotu opřela o knihovnu. Všimla jsem si, že šel mým směrem, ale nepodívala jsem se na něj.

,,Nin, no tak...podívej se na mě.'' Řekl a já zakroutila hlavou. Nemohla jsem si pomoct...prostě jsem mu padla kolem krku a on mě opatrně objal. Nemusela jsem nic říkat, protože jsem moc dobře věděla, že všechno pochopil.

,,Ráda tě vidím.'' Řekla jsem a podívala se na něj. Byl to on...byl to Cam.

,,Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem ti až tak moc chyběl.'' Prohodil a podíval se na mě. Usmála jsem se a odtáhla se od něj. Na tváři měl ten svůj typický úsměv.

,,Zase si moc nefandi jo? Věděla jsem, že jsi v pohodě.'' Řekla jsem a zvedla ze země tu knížku, kterou jsem šokem pustila. Naštěstí nebyla moc pokrčená, ale i tak mě Ian zaškrtí. Podívala jsem se na svého šéfa, který si nás naštěstí nevšímal, a když jsem měla jistotu, že si nás ani všímat nebude, tak jsem knížku zavřela a zamířila pryč...s Camem v patách.

,,Hele nekecej...znám tě dost dlouho, takže vím, že aspoň jednu slzu si uronila.'' Kdyby jen jednu.

,,Kde bereš tu jistotu, že jsem se nezměnila?'' Zeptala jsem se ho a přes rameno se na něj krátce podívala. Pobaveně mě pozoroval.

,,Kdyby ses změnila, tak ze vzteku nepůjdeš a nezabiješ ty démony.'' Informoval mě a já pokrčila rameny. Nelíbilo se mi, jak moc dobře mě zná...navíc jsem občas měla pocit, že mě zná líp, jak já samotná a to mě rozčilovalo.

,,Bylo to z návalu vzteku...bylo toho na mě moc a navíc jsem prostě potřebovala něco zabít.'' Řekla jsem nezaujatě a pak se zastavila. Něco mi tady nesedělo.

,,Jak ty o tom víš?'' Zeptala jsem se podezíravě, protože jsem měla pocit, že byl v umělém spánku, když jsem zmizela a nikdo o tom přece nevěděl...pak jsem si vzpomněla.

,,Pokrevní pouto.'' Zašeptala jsem a on kývla na souhlas. Byly jsem jedni z mála lovců, kteří se mohli pochlubit tím, že byly se svým parťákem spjatí pokrevním poutem...bylo to víc než vzácné a navíc, takové pouto mohlo vzniknout jen u těch, kteří si byly jistí tím, že jsou se svým parťákem na stejné lodi. Mohlo to vzniknout jen u těch lovců, kteří si věřili a navzájem se kryli. Takže to, že jsem s Camem byla tímhle poutem spojená, znamenalo, že on tam byl a vlastně nebyl se mnou. Doprovázel mě i přesto, že jsem ho neviděla.

,,Seš chytrá, když chceš.'' Řekl a podíval se na mě. Povytáhla jsem obočí, jelikož jsem si nebyla jistá, jestli to byl kompliment nebo urážka...v jeho případě si myslím, že to byla spíš urážka, protože to by mu bylo víc jak podobné.

,,Páni, ty seš tak vtipnej.'' Řekla jsem mu a pak pokračovala v cestě. Slyšela jsem, jak se tiše zasmál. Zakroutila jsem hlavou a pousmála se.

,,Už jsem ti řekla, že seš fakt idiot?'' Zeptala jsem se ho pobaveně. Zaslechla jsem, jak říká něco ve smyslu. ,,A kolikrát zlato.'' Otevřela jsem dveře svého pokoje a knihu hodila na neustlanou postel. Nepotřebovala jsem trávit čas ve svém pokoji, když je on zase v pohodě. Otočila jsem se na něj.

,,Jak moc dobrou máš náladu?'' Zeptal se mě dřív, než jsem mu stačila položit svou otázku, která zněla skoro podobně. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, jestli bych se neměla věnovat Dominicovi, ale pak jsem ho rychle dostala z hlavy.

,,Docela dobrou, když pominu pár věcí a to, že jsem měla v plánu ještě jít zabít Dylana.'' Odpověděla jsem a přitom si byla vědomá, že to moc nesouviselo s jeho otázkou...naštěstí mě pochopil.

,,Tak to je super...mám v plánu tě vzít na jedno pěkný místo.'' Překvapeně jsem se na něj podívala. Chytl mě za ruku a táhl do nějaké vedlejší tmavé chodby.

,,To je to místo?'' Zeptala jsem se ho ze srandy. Bylo mi jasné, že není, ale tak ráda jsem si ho dobírala. Neodpověděl mi, protože měl dost práce s tím, aby otevřel portál a to se mu taky povedlo. Nechal mě projít první. Objevila jsem se na nějaké pláži. Nikdo tady nebyl...jen já a Cam. Jen my dva a klid. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a užívala si tu vůni moře.

,,Vidím, že se ti tady líbí.'' Řekl a já kývla na souhlas. Komu by se tady nelíbilo? Jediné co mi vrtá hlavou je to, proč mě sem vzal.

,,Hodláš vyzkoušet vodu nebo tě tam budu muset dostat násilím?'' Zeptal se mě a já po něm střelila tázavý pohled. On se snad úplně zbláznil.

,,V oblečení? Hrabe ti?'' Zeptala jsem se ho a on se pousmál. Věděla jsem přesně, co chce říct, takže jsem mu dala znamení, ať raději mlčí. Pokrčil rameny, přišel ke mě, vzal mě do náručí a nesl směrem k vodě.

,,Came, já tě varuju! Tohle ať tě ani nenapadne udělat!'' Řekla jsem mu se zvýšeným hlasem, ale sním to ani nehlo. Donesl mě až do vody a tam mě taky postavil. Do bot mi okamžitě natekla trošku studená voda.

,,Ty parchante!'' Shodila jsem ho do vody a rozesmála se. On prostě asi věděl, jak mě naštvat a rozesmát zároveň...na tohle byl génius.

,,Taky tě mám rád.'' Řekl a vstal. Přišel ke mě a já se na něj podívala. Byl docela mokrý, ale jinak vypadal pořád stejně...i na tom světle. Pár vteřin na to jsem se válela ve vodě pro změnu zase já...s tím jsem, ale už nějak počítala.

,,Za tohle mi zaplatíš.'' Oznámila jsem mu a snažila se stoupnout, což byla komplikované vzhledem k tomu, že jsem na nohách měla boty na dost vysokých podpatkách, abych dorovnala výškový rozdíl mezi námi...

    Vrátili jsme se mokří, ale s úsměvem na tváři. Vždycky jsem chtěla prožít něco normálního a tohle normální v rámci možností bylo. Šli jsme chodbou a neřešili, že z nás tečou proudy slané vody...teda neřešili jsme to jen do doby, než jsme narazila na Iana s Dylanem.

,,Panebože, co se vám stalo?'' Zeptal se Ian a oba si nás prohlédl.

,,Nechte mě hádat...potkali jste vodního démona.'' Prohodil Dylan a já po něm vrhla vražedný pohled, který říkal, že si s ním pak ještě musím promluvit.

,,Ne, byli jsme na pláži.'' Oznámil jim Cam a já jen přikývla, abych jeho tvrzení potvrdila.

,,Kde jste tady vzali pláž?'' Zeptal se ho Ian a pak se podíval na mě. Začala jsem si sundávat boty, protože mě ty zbytky moře v nich celkem rozčilovaly.

,,Tady ne...bylo to někde...daleko.'' Odpověděl. Obešla jsem Ian a zamířila chodbou k mému pokoji. Potřebovala jsem si obléct něco suchého...nesnášela jsem, když se na mě lepilo oblečení. Ještě dřív než jsem, ale zmizela uvnitř svého království jsem se rozloučila s Camem. Typicky jsem ho objala a pak mu věnovala jeden ze svých úsměvů, který mi on oplatil.

,,Nezapomeň na to, že zítra ráno máme trénink.'' Připomněla jsem mu a on se na mě překvapeně podíval. Mělo mi dojít, že zapomněl...vždycky zapomínal.

,,Aha...takže se uvidím zítra ráno.'' Řekl a já kývla na souhlas. Pousmál se a podíval se na mě.

,,Tak, zatím Nin.'' Prohodil a otočil se, aby mohl odejít do svého pokoje.

,,Zatím, Came.'' Zavřela jsem za sebou dveře a rovnou odkráčela do koupelny. Nechtělo se mi ze sebe smýt tolik vzpomínek, ale neokoupaná vážně spát nepůjdu...

Dnešní kapitola je taková odpočinková a proto i taková kratší, protože se mi tam nechtěla dávat další akce a navíc bych ani nemohla, když jsou oba na neschopence :D Tak snad se vám kapča líbila :D :)

Diskusní téma: 11. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek