11. Kapitola - Vyrovnání dluhů (Chris)

 

Po škole mě odchytl Austin a já už rovnou věděl, že něco tuší. Před ním snad ani nešlo něco utajit. Myslím, že bude naštvanej, protože si myslí, že jako jeho nejlepší kámoš mám povinnost mu všechno říct. A obzvlášť to, co se týče holek, ale teď to bude jiný. O Melanie mu nic neřeknu...nebylo by to správný.

,,Ty Chrisi...co je mezi tebou a Cowanovou?'' Zeptal se a já se zamračil. Věděl jsem, že bude řešit jí, ale nebyl jsem na to připravenej.

,,Za prvý se jmenuje Melanie a za druhý...já s ní nic nemám.'' Odpověděl jsem, ale on mi na to samozřejmě neskočil. On byl nedůvěřivý typ člověk, což byla místy nevýhoda.

,,Tohle nezapřeš...jsi do ní až po uši zabouchlej. Jde to poznat...od doby co je tady, jsi z ní pomalu ani nespustil oči.'' Řekl a vítězně se usmál. Kruci to je v háji...nesmím mu to říct.

,,To se ti jen zdálo...přísahám, že s ní vážně nic nemám.'' Řekl jsem a otráveně se rozhlédl po chodbě.

,,To ti zlato můžu potvrdit...Melanie mi včera řekla, že jste se slušně dohádali, takže pak budu chtít vysvětlení.'' Řekla Angie, která se tam z ničeho nic objevila.

,,Proč to všichni tak moc řešíte? Je to naše věc...a i kdyby jsme spolu byli, tak vám to stejně neřeknu.'' S tímhle jsem je tam nechal stát a odešel do knihovny. Bylo to skvělý místo, ale ještě radši jsem měl tu holku, která tady pomáhala. Právě skládala knížky do poliček a já se usmál.

,,Víš, že ti vážně sluší, když se snažíš zjistit, která z těch knížek je větší?'' Zeptal jsem se a ona se na mě letmo podívala. Na tváři se jí objevil překvapený výraz. Nakonec tam ty knížky položila, tak jak tam byly před tím.

,,Tobě se to řekne...vždyť jsou si výškově strašně podobný, takže to vážně není lehký.'' Odpověděla a pokrčila rameny. Pomalu jsem k ní přišel a chystal se jí políbit, ale ona mě předběhla a políbila mě první. Pevně jsem jí objal.

,,Myslím, že Austin něco tuší.'' Začal jsem a ona vzhlédla.

,,Zdá se být v pohodě, takže myslím, že zrovna on by to určitě nikomu neřekl, ale neznám ho, tak je to na tobě.'' Řekla a já kývl. Já sám jsem nevěděl, co bych od něj měl v tomhle směru čekat. Možná by o tom měl vědět a možná taky ne. Má to své plus i mínus.

,,Uvidíme...zatím bych to nechal, tak jak to je.'' Prohodil jsem a ona se na mě usmála. Miloval jsem její úsměv...byl upřímný a nenucený. Když nechtěla, tak se neusmála a nikdo jí k tomu nedonutil.

,,Tak s tím souhlasím.'' Přiznala a vzala za stolu hromadu knížek, kterou měla zařadit do patřičných poliček.

,,Co děláš, až tady skončíš?'' Zeptal jsem se a ona se na mě tázavě podívala.

,,Nevím...popravdě nemám nic v plánu.'' Odpověděla a já se pousmál.

,,Nechtěla bys jít ven?'' Zeptal jsem se nakonec a čekal na odpověď.

,,To má být, jako pozvánka na rande jo?'' Zeptala se nevěřícně a opatrně dala několik knížek na prázdné místo v úseku naučné literatury.

,,Dá se to říct i tak.'' Odpověděl jsem a ona kývla na souhlas. Když už konečně všechny ty knížky roztřídila, tak se na mě po dlouhé době zase otočila.

,,Tak proč ne.'' Dodala nakonec. Vesele šla oznámit hlavní knihovnici, že tu pro dnešek končí a pak se mnou odešla. Vypadá to, že si už nedělala starosti, jestli nás někdo uvidí. Navíc nic nebylo špatný na tom, že jsme jen šli vedle sebe. Vyšli jsme před budovu a já jí vedl dál. Znal jsem takový místo kousek za školou...bylo tam celkem hezky. Už to vypadalo, že si nás nikdo nevšimne, ale pak se přede mnou objevil Tristan.

,,Kam to jdeš brácha?'' Zeptal se a já se zamračil. On vždycky musel být tam, kdy by být neměl.

,,Pryč...problém?'' Kývl a pár vteřin na to se u nás objevil i John. Melanie trošku ustoupila, protože i když to tak nepůsobilo, tak měla z Johna strach. Nesnášel jsem ho za to, co jí jednou chtěl udělat.

,,Opravdu? A že zrovna s ní.'' Prohodil John a šel k ní, jenže v ten moment jsem mu zastoupil cestu. Jestli se k ní jen přiblíží, tak ho zabiju. Na jeho tváři se mu objevil pobavený úsměv a podíval se směrem k Tristanovi.

,,Můžete nás laskavě nechat projít? Nemáme čas na to, aby jsme se zdržovali s debilama, jako jste vy dva.'' Řekl jsem a Tristan se na mě výstražně podíval.

,,Tak to nemůžeme...máme mezi sebou nevyřízený účty.'' Odpověděl mi a to znamenalo, že se s ním budu muset porvat.

,,Tak fajn.'' Procedil jsem skrz zuby a vrazil mu. Za malý okamžik už jsme se vážně prali.

,,Tak ty si budeš dovolovat na holku?!'' Uslyšel jsem za sebou Austinův hlas a automaticky se otočil. Všiml jsem si, že Mel klečí na zemi a z nosu je teče pramínek krve. Nad ní stál John a ruce měl zatnuté v pěst. Austin mu vrazil a já se naštvaně obrátil k Tristanovi. Chtěl jsem to s ním rychle skončit. Když už můj bratr skončil asi po třetí na zemi, tak mi dal znamení, že má dost. Nechal jsem ho vstát a zmizet. Otočil jsem se a v ten moment mi kolem krku padla Melanie. Přitiskl jsem si jí k sobě. Austin se na nás překvapeně podíval. Tak a teď mu mám, co vysvětlovat...ale to můžu ještě pár minut počkat. Přednější pro mě byla ona.

,,Tak dobře hrdličky...to už by stačilo, nemyslíte?'' Zeptal se a Mel se usmála. Otočila se na něj.

,,Děkuju Austine za to, že si mi pomohl.'' Řekla a on se na ní oslnivě usmál.

,,Není za co...nakonec holce mého kámoše bych pomohl vždycky.'' Odpověděl na to a střelil po mě naštvaný pohled. Tak teď budu mít peklo na zemi.

,,Proč jsi mi o tom vlastně na tý chodbě neřekl hm?'' Zeptal se a já se podíval na Melanie, která vypadala, že na to odpověď zná.

,,Víš...on mě tím chtěl jen chránit...mysleli jsme si, že bude nejlepší, když o tom zatím nebude nikdo vědět. A nemusíš se bát...ty a Angie byste byli první, kdo by o tom věděl...jen prosím pochop, že náš vztah je podobný tomu mezi tebou a Angie...kluk z elity a normální holka.'' Odpověděla a on kývl. Přišel ke mě a poplácal mě po zádech. Melanie jemně objal.

,,A už vám někdo řekl, že vám to spolu vážně sluší?'' Zeptal se a já bych v ten moment po něm nejraději něco hodil. Měl tak blbý otázky.

,,Austine mazej za Ange a neštvi.'' Řekl jsem a Mel se na mě trošku naštvaně podívala. Asi se jí nelíbil tón, kterým jsem to řekl.

,,Jo a abych nezapomněl...Melanie máš na něj strašně dobrý vliv.'' Dodal a raději odešel. Tlemil se u toho, jako idiot. Zakroutil jsem hlavou a otočil Mel k sobě, abych jí mohl políbit.

,,O můj bože.'' Ozvalo se a já naštvaně vzhlédl. Ztuhl jsem a dokonce i Mel ode mě odstoupila. Oba dva jsem se podívali na Celest, která se na nás znechuceně dívala...

Diskusní téma: 11. Kapitola

Krásné

Tak tohle je asi nejlepší kapitola! Je úplně luxusní, jako vždy se povedla :). Teď to bude asi pořádně zamotané. Už se moooooc těším na pokračování

Re: Krásné

Děkuju :D Budu se snažit, jako vždycky napsat další kapitolu, co nejdříve :)

:O

Tak tohle bude ještě zajímavý s Celeste bude problém :/ A jako Tristana bych poslala někam...blbec :( Aspoň, že to někomu řekli i když bylo zase dobře, že to tajili...teď to bude nabírat na otáčkách...skvělý :D

Re: :O

No jo...naše Celeste :D S tvým názorem na Tristana souhlasím :D Tak zatím to ví jen Austin a pár dalších :D A jinak samozřejmě děkuju :))

Přidat nový příspěvek