10. Kapitola

Rozběhla jsem se k nim mezitím, co Barbara chystala nějaké věci. Snažila jsem se zbytečně nepanikařit, protože tím bych mu rozhodně nepomohla. Dřív než jsem se ustaraně podívala na Cama jsem vrhla vražedný a zároveň tázavý pohled na Dylana. Zajímalo by mě, jakým způsobem mu ty záda kryl...poslat je tam spolu byl hodně špatný nápad...to si pak s Ianem budu muset vyřídit.

,,Tak chlapi, položte ho sem a rychle.'' Křikla Barbara. Ustoupila jsem stranou a hned jak ho položili, tak jsem přispěchala Barbaře na pomoc. Všimla jsem si, jak se na mě podívala...věděla, co pro mě Cam znamená a věděl to i Ian s Dylanem. Začala Camovi rozepínat košili, což by jí u mě za jiných okolností neprošlo...pak jsem to uviděla. Téměř okamžitě se mi zvedl žaludek...myslela jsem, že se každou chvíli pozvracím. Měl ošklivě poraněné jeho pevné a svalnaté břicho. Z rány teklo velké množství krve a navíc pokud to byl nějaký jedovatý druh, tak je velká pravděpodobnost, že ho jed začne požírat zaživa...to se skoro stalo mě, ale moje tělo se samo hojí, což vedlo k tomu, že jed neměl tak příšerné účinky, jaké by jinak měl.

,,Co to bylo za druh Dylane?!'' Vykřikla jsem na něj svou otázku a přitom nespouštěla oči z rány. Vypadala pěkně hnusně. Pak jsem se prosebně podívala na Barbaru, která mi můj pohled nejistě vrátila. Musela mu pomoct...musela s tím něco dělat. Camův dech nebyl zrovna pravidelný a to mě na tom dost děsilo.

,,Do prdele, tak co to bylo Dylane?!'' Při mém zvýšeném tónu leknutím poskočil. Podíval se na Iana, pak na Dominica, Barbaru a teprve potom na mě. V jeho očích byla nejistota...začínala jsem mít určité tušení, ale přísahám, že pokud mi ho potvrdí, tak po něm skočím a vymlátím z něj duši. Ten čin bude doplňovat řada nadávek a ani nechci vědět čeho ještě. Začínala mi s ním docházet trpělivost a on by už měl vědět, že když jsem naštvaná, tak ztrácím absolutně všechny zábrany a jsem schopna prakticky všeho.

,,Já tam v ten moment nebyl...Cam tam byl sám.'' Já to věděla...během pár vteřin jsem byla u něj, srazila ho na podlahu a přidržela mu u krku svůj nůž.

,,Děláš si ze mě srandu! Jaké je třetí pravidlo lovců?!'' Zeptala jsem se ho. Chvilku přemýšlel, takže jsem mu mezitím jednu vrazila, aby to přemýšlení docela dost urychlil...jenže odpověď nepřišla.

,,Nikdy...zdůrazňuju nikdy...nenecháváme parťáka samotnýho...proto se tam chodí po dvou, víš ty kreténe?!'' Křikla jsem na něj. Cítila jsem něčí paže kolem svého pasu a ty paže mě z něj zvedaly. Byl to Ian.

,,Nino, teď jsou důležitější věci.'' Napomenul mě...choval se jako můj otec. Přestala jsem se bránit a on mě pustil. Vrátila jsem se zpátky ke Camovi. Barbara tam něco dělala a já se jí raději neptala co.

,,Nin, je mi to líto.'' Zašeptal Cam kostrbatě. Podíval se na mě a já zakroutila hlavou...chytla jsem ho za ruku a letmo se podívala na Barbaru, která mi dávala znamení, ať s ním začnu vést konverzaci.

,,Takhle nemluv...tvoje chyba to rozhodně není...dělal si to, co jsi dělal měl...v tobě problém není.'' Řekla jsem. Do očí se mi draly slzy, ale teď jsem nesměla brečet. Na malý moment jsem zavřela oči a právě v ten moment Cam zasténal. Rychle jsem oči otevřela a vrhla na ošetřovatelku tázavý pohled.

,,Sakra! Nemůžu to zastavit...nevím kolik máme ještě času, ale potřebuju ještě dobrých pět minut.'' Informovala mě a já přikývla. Měla by si pohnout...musel ztratit dost krve a to nebylo dobrý.

,,Came, teď mě dobře poslouchej...nedovol tomu, aby tě to zlomilo. Musíš s tím bojovat a hlavně nesmíš zavírat oči.'' Řekla jsem mu v naději, že mě poslechne, ale neudělal to...

   Seděla jsem v křesle, dívala jsem se před sebe a z očí mi nepřestávali téct slzy. Poslední dvě hodiny jsem jen brečela. Ian, Dylan i Dominic mě nechali samotnou, protože věděli, jak moc mě to vzalo a že se s tím budu chtít vyrovnat sama. Natáhla jsem se pro skleničku s bourbonem a napila se. Ruce se mi třásli při vzpomínce, že na nich ještě nedávno byla Camova krev. Vstala jsem a začala chodit sem a tam. Měla jsem udělat víc! Měla jsem tam s ním jít já! Tohle se přece nikdy nemělo stát! Nakopla jsem židli, která se mi zapletla pod nohy. Zastavila se až o čtyři metry dál.

,,Do hajzlu! Bože, za co?!'' Podívala jsem se do stropu a pak mě přepadl vztek. Rozbila jsem skleničku o podlahu a pak vyrazila do svého pokoje. Vztekle jsem rozrazila dveře, popadla nějaké zbraně a pak otevřela portál. Četla jsem složku, takže jsem věděla naprosto přesně, o co šlo a byla jsem připravená Cama pomstít. Objevila jsem se před starou továrnou. Odvážně jsem se vydala kupředu...byla jsem připravená kvůli pomstě umřít. Podle toho, co jsem cítila mohlo jít hned o několik druhů a podle té negativní energie byly dost silní a mocní...no zabít je, ale nebude zase takový problém. Vytáhla jsem svůj nůž a pozorně si prohlédla budovu. Krátce jsem zavřela oči a zaměřila se na ně. Jako prvního jsem poznala Kaga, který měl v oblibě zabíjet lidi a v tom byl vážně dobrý...ten, ale nebyl jedovatý, takže ten za to nemůže, ale stejně ho zabiju. Mrtvý démon...dobrý démon. Pak jsem poznala Jikinkiho alias démona v podobě mrtvoly v rozkladu. On sám sebe nesnášel a mrtvoly i požíral...ani on mi nedá moc práce. Pak tady byl dokonce i Medarkar, který už jedovatý byl. Jeho specializací bylo trestat lidi za zlé činy a mezi námi...Cam nebyl svatoušek, ale to sem nepatří. Ještě jsem potřebovala zjistit, co byl zač ten poslední druh. Mohl to být Pithius nebo Ronwe. Ať to bylo cokoliv, tak to mělo stejnou negativní vlnu. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila směr nejbližší dveře. Dveře byly zamčené...chystala jsem se otočit a poprosit Cama o pomoc, ale nebyl tady a nikdy víc tady už nebude. Smutně jsem vzdychla.

,,Tak ať už to mám za sebou.'' Řekla jsem tiše a dveře vykopla. Šlo to docela snadno, což mě vážně překvapilo. Kdyby tohle Ian věděl, tak mě přetrhne na dvě půlky a ty pak předhodí lvům v nejbližší zoo. Kráčela jsem uvolněně výrobní halou a dávala si pozor na mé okolí. Nic mě nepřimělo udělat nějakou zásadní chybu jen jsem po cestě nakopla asi dvacet železných tyček, které se pak s velký hlukem rozkutálely po křivé zemi. Rozesmála jsem se a podívala se nad sebe.

,,Tak pojďte vy svině...pojďte za mamkou.'' Zakřičela jsem a pak podlehla dalšímu záchvatu smíchu. Pravidlo číslo čtyři...nikdy nepít alkohol těsně před akcí, i když já ho měla sotva pár hltů. Zaslechla jsem zvuk drápu na betonové podlaze a pousmála se. Vytáhla jsem svůj nůž a pomalu se otočila, jelikož zvuky se ozývali za mými nekrytými zády.

,,Tady si ty odporná čubko.'' Řekla jsem a dala jí znamení, ať zaútočí. Začínat se mi nechtěla, takže jsem první krok nechala na tom odporným monstru před sebou. Mělo to černou pokožku, rudé červené oči, nepřirozeně velkou tlamu s malýma zubama. Mělo to přesně jednu a půl ruky a dvě nohy, na kterých byly snad půlmetrové ostré nehty...na rukou měli snad dobrý metr. Usmála jsem se, zatočila v ruce se svým nožem a vyzývavě se na to podívala. Rozběhlo se to proti mě. Ujistila jsem se, že jsem připravená na smrt a pak se dala do boje...

      Všichni démoni už byly po smrti, a že mi to dnes šlo dost rychle. Spokojeně jsem zatleskala a rozhlédla se kolem sebe. Popsala bych to ve dvou slovech...hromada mrtvol.

,,Tohle bylo za Cama.'' Řekla jsem jim hrdě a pak otevřela portál. V klidu jsem jim prošla a objevila se znovu u sebe v pokoji. Portál jsem opět zavřela a pak se vydala k Ianovi do kanceláře oznámit mu můj úspěch. Šla jsem chodbou, ale po cestě jsem se zastavila před známými dveřmi. Byly to dveře do Camova pokoje, ve kterém teď nikdo nebyl. Podívala jsem se do země, položila na ně ruku a pak pomalu vydechla. Nakonec jsem se vzchopila a vrátila se k původnímu plánu. Otevřela jsem dveře jeho pracovny a bezeslova jsem se šla posadit.

,,Nino, potřeboval jsem s tebou vyřešit, jak to potom bude s těmi démony v té továrně. Mám tam poslat Annu s Benem?'' Zeptal se a já se pousmála.

,,Tam už je posílat nemusíš...ti démoni už jsou zpátky v pekle.'' Oznámila jsem mu. Jeho výraz se změnil na překvapený.

,,Jak?'' Pokrčila jsem rameny a doufala, že to pochopí a taky to pochopil. Trošku se zamračil, vzdychl a odložil všechny papíry, které měl v ruce.

,,Bylo to nebezpečné.'' Řekl a já kývla. Potom mu odevzdám spis.

,,Byla jsem naštvaná...potřebovala jsem se na chvilku odreagovat a přijít na jiný myšlenky.'' Prohodila jsem a on uznale kývl. Nabídl mi sklenici s vodou, kterou jsem s vděčností přijala. Vstala jsem a zamířila k polici se starýma knihama.

,,Naštvaná lovkyně...dobrá lovkyně. Pravděpodobnost, že v tomhle stavu udělá někdo chybu, je skoro nulová.'' Řekl a já kývla na souhlas. Vytáhla jsem nějakou knihu, kterou jsem v zápětí poznala. Cam mi jí jednou doporučoval, že je prý docela zajímavá a já ho tenkrát odmítla.

,,Můžu si jí vypůjčit?'' Zeptala jsem se šéfa a ohlédla se přes rameno, abych se podívala, jestli kývl na souhlas. Otevřela jsem jí a přečetla si první řádky.

,,Být lovcem neznamená zabíjet. Neznamená to být někým jiným, než druzí. Znamená to nést zodpovědnost za osudy druhých. Znamená to být odvážný a obětovat svůj život za život dalších. Být lovcem znamená být týmovým hráčem. Být lovcem není o zručnosti, instinktu a síle, ale je to o souznění mezi danými společníky. Znamená to, být se svým společníkem spoutaný nepoškoditelnými pouty, které pak rozdělí už jen smrt. Lovcem se nemůžete stát...lovcem se musíte narodit...'' Přesně tohle tam bylo napsané a přesně tohle byla pravda, což ale znamená, že Dominic musí mít v rodině nějakého lovce démonů. Dominic musí mít krev lovce, což by ale znamenalo, že to není takový vůl, jakým se zdá být. Otevřely se dveře a já se otočila. Upustila jsem skleničku i knížku. Knížka skoro neslyšně a nepoškozeně přistála na zemi, ale sklenička se rozbila...takže jsem Ianovi dlužná už dvě skleničky. Nemohla jsem věřit vlastním očím...to přece nemohla být pravda...

Moc se omlouvám, že jsem dnes démony nepopisovala, ale nějak jsem na to neměla zrovna náladu, ale slibuju, že příště už se popisu opět dočkáte. Tak co myslíte? Kdo stál v těch dveřích?

Kag - Smrtící démon, který zabíjí lidi

Jikinki - Sobečtí duchové (Mrtvoly v rozkladu)

Medarkar - Démon, který trestá lidi za zlé činy

Pithius - Démon lží

Ronwe - Démon poznání

Diskusní téma: 10. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek