10. Kapitola - Náhoda

 

Asi po pěti minutách jsem se vrátila zpátky k holkám, a jelikož jsem se s Chrisem dohodla, že to zatím zůstane jen mezi náma, tak jsem vešla pěkně naštvaně. Angie se na mě tázavě podívala a pak sklopila hlavu. Řekla bych jí to, ale ještě není správná doba. Holky se vrátili na svá místa a trénink mohl začít. Dnes nám to celkem šlo, takže jsme mohli skončit dřív, než polovina z nás čekala. Já jsem vždycky odcházela, jako poslední, ale tentokrát si na mě počkala Angie. Trošku mě mrzelo, že si myslí, že nám to nakonec nevyšlo...a bolelo mě i to, že jí to asi štve. Vytáhla jsem své CDečko a otočila se na ní.

,,Co potřebuješ Angie?'' Zeptala jsem se, jako bych vůbec neměla ponětí, o co vlastně jde. Tázavě se na mě podívala.

,,Prosím řekni mi, že jste se usmířili.'' Dostala ze sebe a já se na ní smutně podívala. Proč jí kruci musím lhát? Proč zrovna jí? No nic...nedá se nic dělat.

,,Ne neusmířili jsme se...spíš se ještě víc dohádali. My se k sobě nehodíme...jsme každý úplně jiný.'' Odpověděla jsem jí a pokrčila rameny. Rozhodila rukama.

,,Já ho zabiju...je to takový vůl...proč si to musí pokazit u jediný holky, která se k němu...'' Ztichla uprostřed věty a já se podívala do dveří. Stál tam nějaký kluk a usmíval se. Angie mu úsměv oplatila a já se na ní tázavě podívala. Přišla k němu a dotáhla ho ke mě.

,,Melanie...dovol, abych ti představila Austina. Je to ten můj kluk. Austine tohle je Melanie...moje učitelka tance.'' Řekla a on mi podal ruku. S úsměvem jsem jí přijala. Vypadal na to, že je o dost starší, jak Chris, ale možná i byl. Nevypadal vůbec špatně a k Angie se dost hodil. Měl podobný zelený oči, jako Chris, ale ten je měl samozřejmě hezčí. Byl vysokej a měl černý vlasy. Měl okouzlující úsměv a Angie z něj nemohla spustit oči. Oni za svůj vztah bojovali a to bysme měli udělat i my dva.

,,Co jste to tady vy dvě řešili? Kdo je vůl? Znám ho?'' Zeptal se a já si všimla, jak do něj strčila. Možná to byla znamení ať je zticha a nebo, že mu do toho nic není...každopádně on se na ní zase jen usmál a jednou rukou jí chytl kolem pasu. Lehce jsem se pousmála, když jsem je takhle viděla. Slušelo jim to.

,,Angie jen tak mě napadlo...no to je teď jedno. Já už půjdu, takže zamykám a vás dva tady uvěznit nechci.'' Řekla jsem jim na znamení, že se budou muset přesunout. Zhasla jsem v místnosti a nechala je odejít. Angie si myslela, že potřebuju být sama, takže Austina zase odtáhla, ale ten na mě ještě stačil vykřiknout, že mě rád poznal. Usmála jsem se a místnost pečlivě zamkla. Ti dva už byli dávno v tahu.

,,Austin je fajn kluk, ale když je na mol, tak neudrží tajemství...jemu bych to teda raději zatím neříkal.'' Ozvalo se za mnou a já pustila klíče, které s menším rachotem dopadly na podlahu.

,,Sakra Chrisi! Tohle už nedělej...málem jsem kvůli tobě dostala infarkt.'' Řekla jsem a otočila se. 

,,Tak to bych nerad...co tady vlastně Austin dělal?'' Zeptal se nakonec a já se pousmála. 

,,Přišel za Angie, která mimochodem trošku šílela...nechci jí lhát zvlášť když jí to tak moc štve.'' Odpověděla jsem a opřela se o zeď.

,,Jenže sama jsi říkala, že by to nemuselo znamenat nic dobrýho, kdyby o tom hned každý věděl.'' Řekl a já kývla na souhlas. Řekla jsem to, ale Angie nás dva dala dá se říct dohromady...ona by to měla vědět. Ještě pořád vidím ten její zklamaný výraz, když jsem jí nalhala, že jsme se ještě víc pohádali. Chris asi tušil, že mě to trápí víc než by mělo a přišel ke mě. Podívala jsem se na něj a on se usmál.

,,Angie se s tím zatím bude muset poprat...nechci tě vystavit tlaku elity...dokud o tom nikdo nebude vědět tak budeš v pohodě, ale věř mi, že kdyby to věděli, tak ti ze života udělají peklo a to já nemůžu připustit.'' Dodal po chvilce a obejmul mě.

,,Věř mi, že peklo ze života už mi udělal někdo jiný, takže mě elita moc nerozhodí. Mám i trošku jiný problémy.'' Řekla jsem a zavřela oči. Držel mě ve svém objetí hodně dlouho, ale mě to tak vyhovovalo, takže jsem s tím nějaký velký problém neměla.

,,Opravdu? A kdo?'' Zeptal se a já ty oči zase otevřela. Byla to kapitola života, kterou jsem chtěla definitivně uzavřít. Nechat jí zmizet. Nezabývat se tím, co bylo.

,,Rodiče, ale o tom se prozatím nechci bavit.'' Odpověděla jsem a vzpomněla si na ty lidi, kteří jsou tam venku a čekají, až jim Ryan vrátí Dereka. To se ale nestane...slíbil mi to. Přísahal, že ho před nimi ochrání...ale jde to? Jde chránit dítě před vlastními rodiči? Bratr řekl, že jim Dereka nevrátí i kdyby se s nimi o něj měl soudit...

Diskusní téma: 10. Kapitola

To je tak super :D To bude ještě pořádně zamotaný...jsem ráda, že jsou spolu, ale nějak hledám nepokoje. Byla to skvělá kapitola vážně :D

Re: ♥

Děkuju :D Můžu ti prozradit jen to, že se máš rozhodně na co těšit, protože tohle je teprve začátek :)

Přidat nový příspěvek