1. Kapitola

 

Šla jsem tmavou chodbou do knihovny a snažila se nedělat zbytečný hluk, protože nepotřebuju společnost. Potichu jsem otevřela dveře a vešla do místnosti. Počkat! Ono bylo odemčeno?

,,Není trošku pozdě na toulání?'' Zeptal se a já se na něj otráveně podívala.

,,No já...jen jsem si šla pro...'' Nedořekla jsem větu.

,,Pro tohle?'' Zeptal se a ukázal mi knížku a já k němu pomalu šla. Když jsem pro ní sebejistě natáhla ruku, tak jí schoval za záda.

,,Co dostanu?'' Zamračila jsem se a on se smál, jak blbec.

,,Facku, jestli mi jí okamžitě nedáš.'' Odpověděla jsem a sledovala jeho reakci. Neochotně mi tu knížku podal a já si sedla na stůl.

,,Proč potřebuješ zrovna tuhle?'' Pokrčila jsem rameny a listovala. Už jsem si začínala myslet, že jsem se spletla, ale nakonec jsem se usmála.

,,Máš u sebe nůž?'' Zeptala jsem se Cama a on se na mě tázavě podíval. Po minutě trapného ticha mi ho podal. Chystala jsem se začít řezat, ale v ten moment se spustil alarm a já zaklela. Hodila jsem knížku na stůl a oba dva jsme vyběhli z knihovny...každý do svýho pokoje. Hodila jsem na sebe tílko, džíny, koženou bundu, kozačky na vysokém podpatku a to všechno bylo jen v černý. Vzala jsem si nůž, pár dalších zbraní a z pokoje odešla. Málem jsem na chodbě do Cama vrazila. Oba jsme spěchali do Ianovi pracovny a musela jsem říct, že tentokrát jsme tam byli celkem rychle. Cam mi otevřel dveře a já v klidu vešla dovnitř.

,,Co se děje Iane?'' Zeptal se a posadil se na židli. Náš šéf mu okamžitě poslal dvě složky a můj parťák mi jednu z nich podal. Začala jsem číst.

,,New Orleans...pár démonů...osm mrtvých lidí...škody půjdou do miliónů.'' Často jsem důležité věci četla nahlas, kdyby Camovi náhodnou unikli. Navíc ti dva si na to už i zvykli.

,,Zvládnete to?'' Podívala jsem se na Cama a pak zpátky na Iana.

,,To bude hračka pane.'' Odpověděla jsem a on se usmál.

,,Znáte podmínky?'' Další zbytečná otázka, že ho to baví se nás dokola ptát na to samý.

,,Jasně. Žádní svědci a pokud možno vrátit se živý.'' Poslední slovo jsem zašeptala a zhluboka se nadechla.

,,Tak do práce.'' Řekl a já otevřela pomocí mysli portál. Chvíli jsem váhala, než jsem prošla. Objevili jsme se před hodně starou budovou.

,,Jestli to nespadne, tak to bude zázrak.'' Řekl a já se pousmála. Milovala jsem čerstvý vzduch, ale tenhle páchl démony. Zkontrolovali jsme všechny své zbraně a pak zamířili do budovy. Cítila jsem, jak se všechny mé instinkty probudili.

,,Co myslíš?'' Zeptal se a já věděla na, co.

,,Je jich odhadem sedm možná osm. Většina z nich bude ve čtvrtém patře, ale dva nebo tři jsou hned v přízemí. Soudě podle množství negativní energie...tipuju, že to je Abatu.'' Odpověděla jsem a prohlídla si důkladněji budovu.

,,Už jsem ti řekl, že miluju tady ten tvůj dar. Je to geniální.'' Nezaujatě jsem pokrčila rameny a podívala se na něj.

,,Rozhodně nemůžeme jít normálním vchodem. Vzadu jsou dva nouzový východy, ale ten první je tak trochu neprostupný.'' Těžko říct, jak jsem to věděla, ale jak řekl Cam, asi to byl můj dar, který se probudil kdykoliv jsme šli do akce.

,,Nalákáš je, nebo to mám udělat já?'' Zeptal se a já chvilku přemýšlela.

,,Udělám to já.'' Řekla jsem a šla blíž k budově. Ta negativní energie z ní přímo vyzařovala. Bylo to hrozně nepříjemný, ale nezpůsobovalo to zatím žádné problémy ani žádné trvalé či netrvalé následky. Slyšela jsem za sebou jeho pravidelné kroky a zamířila k zadnímu vchodu. Šli jsme potichu, ale rychle. Abatu byl citliví na jakýkoliv hluk a sebemenší změnu teploty...což znamená, že až budeme blízko u něj, tak se o nás dozví a my budeme v nevýhodě. Zastavila jsem se těsně před dveřma a dotkla se jejich železného povrchu. Byli chladné a ještě žádný démon se jich nedotkl, protože to by na nich nechalo tepelnou skvrnu. Démoni mají svou vlastní teplotu...někteří jsou chladní a jiní zase až moc horcí, ale jakoukoliv anomálii teploty poznám. Jejich doteky totiž zanechávají předměty stejně teplý nebo chladný, jako jsou oni sami a v tom případě to jde úplně lehce poznat. Ano vím...nedává to logiku, ale co v tomhle divným světě logiku dává? Kývla jsem na Cama a ode dveří odstoupila. Dostávání se do budov byl zase jeho koníček a musela jsem přiznat, že mu to i šlo. Neobvykle tiše ty dveře otevřel a prošel. Hned za ním jsem šla já a moje instinkty byly ve střehu. Teď už jsme spolu nemohli promluvit, takže jsme k domluvám používali něco, jako znakovou řeč lovců. Byla to zábava něco mu tak vysvětlovat a vidět ty jeho nechápavé pohledy. Opatrně jsme se plížili šedou chodbou k dalším dveřím, ale ty byli pro změnu dřevěné. Zopakovala jsem to, co před tím, ale tentokrát jsem ztuhla. Chytla jsem Cama za rukáv bundy a stáhla ho do rohu. Tázavě se na mě podíval a já mu mým oblíbeným způsobem vysvětlila, že jsou za těma dveřma, takže o nám už asi ví, ale jistá jsem si nebyla. On chvíli přemýšlel a pak se usmál. Pomalu vytáhl z pouzdra dýku a pevně jí sevřel v dlani. Bylo mi jasný, co chce udělat a já s ním naprosto souhlasila. Milovala jsem tady ty akce a milovala jsem boj, který mě mohl stát i život, kdyby se něco zvrtlo, jenže to se zatím stát nemohlo. Já a Cam jsme byli parťáci už pěkně dlouho a v akcích jsme se mohli jeden na druhého spolehnout. Věděla jsem, že mi vždycky bude krýt záda a stejně tak on ví, že mu je budu krýt já. Vyšli jsme z tmavého koutu a rovnou otevřeli ty zatracený dveře. Zaskočeně jsem se rozhlídla...žádný démon tam nebyl. Pokrčili jsme rameny a šli dál. I když jsem měla boty na podpatcích, tak nevydali ani jeden jediný slyšitelný zvuk. Byla jsem si jistá, že se nám nemůže zatím nic stát, protože podle mých úsudků už jsme v tomhle patře byli sami. Blížili jsme se ke schodišti, když jsem zaslechla ten zvuk a trhnutím se zastavila. Cam šel v klidu dál, protože hledal místo, kam je mám nalákat. Pomalu jsem šla po schodech nahoru a nic neviděla. Cítila jsem, jak negativní vlny nabírají na síle, ale já šla bez váhání pořád dál až do doby než jsem došla do dalšího patra a to právě do čtvrtého. Věděla jsem, že momentálně jsou tady všichni. Neměla jsem strach a celé mé tělo zaplavil adrenalin. Stoupla jsem si doprostřed chodby tak, abych měla výhled na oba dva její konce. Bylo tady prázdno, ale ne nadlouho. Něco tady bylo se mnou. Pozorně jsem se dívala, aby mi něco neuteklo. Najednou se to objevilo ve dveřích. Bylo to obrovský, odporný a nechutně to smrdělo. Musela jsem nakrčit nos. Zavrčelo to na mě a já se usmála.

,,Tak pojď ty pekelnej hajze! Pošleme tě zpátky domů!'' Řekla jsem a ono to po mě skočilo...

Abatu - Na Zemi jako destruktivní negativní energie. Obětovali se mu oběti.

Diskusní téma: 1. Kapitola

Jen tak dál.....

Jo, jen do tak dál :D.....Vypadá to skvěle. Jen se přiznám, že jsem si do děje přišla, tak trošku vhozená do akce, ale nevadí :D Je to skvělé, je tam akce a napětí, takže jo, jo, jo ♥ :D

Re: Jen tak dál.....

Děkuju... :DD

Krásné

Ahojky. Do této doby jsem nic s démony nečetla a tvá povídka mě ohromila ♡ je úžasná. Těším se na pokračování
Nikola (klémanta)

Re: Krásné

Ahoj. Moc ti děkuju za chválu. Určitě se budu snažit stejně dobře pokračovat.... :D

Přidat nový příspěvek