Prolog

21.9.2013 - Tacoma

,,Sarah!'' Slyšela jsem, jak na mě volá má matka. Věděla jsem, že už je čas, takže musíme vyrazit. V rychlosti jsem své rudé vlasy svázala do culíku. Popadla jsem svůj oblíbený černý svetřík z postele, přibrala jsem i malou a nenápadnou kabelku a utíkala dolů do haly.

,,No tak pospěš si.'' Popohnal mě otec a já se na něj usmála. Vytáhla jsem své lodičky a rychle si je nasadila. Rodiče se chystali na nějaký firemní večírek a mě mezitím chtěli pustit do města. Toulání jsem milovala a nejlepší na tom bylo, že jsem se nemusela bát o svou bezpečnost, protože v tomhle městě se kriminalita tvrdě trestá, což je podle mě skvělý.

,,Tak já už můžu a omlouvám se za to zdržení...nemohla jsem najít ten hřeben s přírodními štětinkami či co to je.'' Omluvila jsem své zpoždění a otevřela mámě dveře, aby mohla projít, protože měla plné ruce dárkových košíků. To byla celá ona...štědrá a úžasná. Měla kratší blond vlasy a kouzelné modré oči. Můj otec měl vlasy černé a oči měli barvu kaštanů. Byl mladý stejně, jako moje matka. Sedla jsem si na své místo v autě a nasadila si sluchátka. Nedokázala jsem si představit život bez poslouchání písniček. Milovala jsem snad každý text, protože všechny měli něco do sebe a to mě mnohdy až fascinovalo. Podívala jsem se na svůj obraz ve zpětném zrcátku a musela se usmát, když jsem si všimla, jak táta povytáhl jedno obočí.

,,Sluší ti to zlatíčko, to se neboj.'' Řekl, když jsem si sluchátka zase sundala.

,,Děkuju.'' Řekla jsem a podívala se na mámu, která mě pyšně pozorovala. Pokaždé, když měla v práci těžký den, tak večer u krbu mi většinou řekla, že je na mě moc pyšná a, že mě má moc ráda. Měla jsem takové večery v oblibě, jenže ty nastaly jen občas. Někdy se máma vracela pozdě a to samé i táta a já zůstávala dlouho do noci, někdy i do rána, sama doma. To jsem zase přímo nesnášela, jenže jejich práce náš živí a ne právě špatně. Vytáhla jsem ze své malé kabelky bílou peněženku a podívala se, jak na tom jsem. Ještě pořád jsem měla hodně peněz...na takové nákupy si většinou hodně dlouho šetřím a tím se i učím, tak trošku hospodařit s penězi. Za oblečení jsem moc neutrácela, protože nedělám žádné rozdíly...je oblečení, jako oblečení a to samé platí i o botách. Musím ale přiznat, že kosmetikou se rozmazluji hodně a pak nesmím zapomenout na knížky, časopisy a malé dárečky pro rodiče. Pokaždé když jsem nakupovala, tak jsem na ně myslela...na to, jak pracovali, abych mohla mít své týdenní kapesné, takže jsem jim alespoň tímto chtěla udělat radost. Auto zastavilo před velkým nákupním centrem a já se podívala na své rodiče. Máme ke mě natáhla ruku a v ní držela pár bankovek...chtěla jsem je odmítnout, ale ona mi je vtiskla do ruky a usmála se na mě. Naklonila jsem se k ní a letmo jí políbila na levé líčko, to samé jsem udělala i u táty, ale toho jsem políbila na pravou stranu. Vystoupila jsem z auta.

,,A nezapomeň, když budeš chtít domů, tak jen zavolej.'' Řekl otec ustaraně a já se něj vděčně podívala.

,,Když budu chtít domů, tak si vezmu taxi, nebo půjdu pěšky...vy si pořádně užijte večírek a o mě si nedělejte starosti.'' Řekla jsem a máma se na mě překvapeně podívala.

,,Už byste měli jet, jinak přijedete pozdě, takže ahoj.'' Dodala jsem a zamířila dovnitř mého ,,útočiště'' na další dvě a možná i tři hodiny. Rodiče tam budou samozřejmě mnohem déle, ale já se tady nechtěla tak dlouho zdržet. Mé podpatky klapaly na podlaze a vlasy se pohupovaly ze strany na stranu. Usmívala jsem se...moje babička mi říkávala, že je lepší rozdávat úsměvy, než se na lidi mračit ačkoliv já neznám přesný důvod toho, proč si to myslela. Zastavila jsem se před obchodem s oblečením a vzpomněla si na narozeniny mé kamarádky a taky na to, že si vždycky přála jeden konkrétní kus trička, ale nikdy na to neměla peníze. Mohl by to být skvělý dárek, takže jsem vešla do obchodu s jasným úkolem a to najít to tričko v její oblíbené barvě a koupit ho. Zeptala jsem se jedné z prodavaček a ta mě jasně navedla kam jít, abych našla to, co hledám. Bylo tam a poslední. Rychle jsem ho vzala a mrkla na velikost. Byl to zázrak...poslední v její velikosti, v její oblíbené barvě a oblíbeném střihu. Tohle nemohla být náhoda. Mé kroky vedly k pokladně, pak jsem se mrkla na nějaké boty a nakonec parfumerie. Tátovi jsem chtěla pořídit kolínskou, mámě ten skvělý parfém od Beyonce (Heat - wild orchid...opravdu voní božsky) a sobě nějaké krémy, pěny do koupele, šampóny a spoustu dalších blbostí. Pak jsem ještě podlehla knihkupectví a rozhodla se koupit nějakou tu fantasy. Ještě pořád jsem měla volné ruce, protože těch tašek jsem neměla příliš. Vybrala jsem si jednu knížku, která mi určitě krásně zapadne do knihovny a odešla k pokladně. Stála tam jedna postarší paní, která se na mě mile usmála...já jí úsměv oplatila a vytáhl peněženku, kterou jsem pak položila na pult mezitím, co jsem si knížku od paní brala zpátky a dávala jí do jedné z tašek. Tak nějak jsem se pak sebrala a odešla. Asi v půlce cesty k restauraci mě dohnal nějaký kluk a něco mi podával.

,,Tohle jsi tam zapomněla.'' Řekl a podal mi peněženku, na kterou jsem v nedávala pozor a nechala jí na tom pultu. Plácla jsem se po čele a vděčně si jí od něj vzala.

,,Máš pěknou barvu vlasů...jsou obarvené?'' Zeptal se a já zakroutila hlavou na protest.

,,Ačkoliv mi nikdo nedokáže říct, jak je to možné, tak jsou takhle rudé už od přírody...nikdy jsem nepoužila barvu na vlasy.'' Odpověděla jsem a pousmála se. Byl vysoký, pohledný a na první pohled hodný. Měl krátké hnědé vlasy a oči neurčité barvy.

,,Mimochodem jsem Lucas.'' Řekl a natáhl ke mě ruku.

,,Já jsem Sarah.'' Představila jsem se a ruku přijala. Jeho pohled se mi vryl hluboko pod kůži a já už věděla, že on není jen tak obyčejný kluk...

Diskusní téma: Prolog

Zajímavé. Tohle je krásný prolog. Těším se až někdy vyjde 1 kapitola ♡♥

Re: Jé

Děkuju :D Už brzy by ses měla první kapitoly dočkat :)

Přidat nový příspěvek