9. Kapitola

Cítila jsem její chladné prsty na své kůži, její chladný dech na své tváři. Nutila mě dívat se na ní a já se nemohla bránit ani křičet. Chlad se mě pomalu zmocňoval. Znovu jsem cítila tu bolest. Něco mi zarylo drápy hluboko do masa a já vykřikla, jenže mě nikdo neslyšel. Nebyl tady nikdo, kdo by mi mohl pomoct...byla jsem odsouzená na pomalou a bolestivou smrt. Mozek mi říkal, že bych se měla bránit, že se nesmím vzdát, ale srdce to nechtělo. Srdce mě nutilo jen tak ležet a nechat démony mě zabít. Objevil se nade mnou přízrak. Usmíval se a pak ke mě natáhl svou ruku, jako by mi dával znamení, že je na čase zmizet. Vstala jsem, ale mé tělo zůstalo ležet, zvedla se jen má vytržená a rozkuchaná duše...

   Prudce jsem se posadila. Zrychleně jsem dýchala, byla jsem trošku zpocená a celá jsem se třásla. Zkopala jsem ze sebe přikrývku a rovnou zamířila do koupelny, abych si opláchla obličej. Pořád se mi ten zážitek vracel. Nemohla jsem spát, ani pořádně myslet. Tuhle noc se mi o tom zdálo už dvakrát. Roztřeseně jsem otočila kohoutkem a počkala, až začne téct pořádně ledová voda. Musím se probrat a pak zajdu za Ianem...on jediný mi poradí, co mám dělat. Natáhla jsem se pro ručník a obličej si pořádně utřela. Pak jsem se otočila a opustila svůj pokoj. Ian by ještě pořád měl být v knihovně, takže jsem šla tam. Chodby byly ponořené ve tmě, ale já šla na jisto. Věděla jsem, že tady mi nic nehrozí, ale i tak jsem se kvůli špatnému pocitu neustále otáčela. Nakonec jsem přišla ke dveřím a opatrně je otevřela. Opravdu tam byl. Seděl tam nad nějakou knížkou, když zaslechl, jak otevírám dveře, tak vzhlédl.

,,Nino? Co tady děláš v takovou pozdní hodinu? Proč nespíš?'' Téměř okamžitě mě zasypal otázkami. Přišla jsem ke křeslu a posadila se. Zaklapl knihu a okamžitě si sedl na židli, kterou si ke mě přisunul.

,,Nino, co se děje?'' Zeptal se ustaraně, když jsem svěsila hlavu. Cítila jsem na své kůži jeho upřený pohled.

,,Nemůžu spát...neustále se mi to vrací.'' Řekla jsem. Slyšela jsem, jak vstal...jeho kroky vedli ke stolu. Otevřel nějaký šuplík a pak ho samozřejmě zase zavřel. Vrátil se s nějakou krabičkou v ruce. Tázavě jsem se na něj podívala.

,,Prášky na spaní...hlavně se nepředávkuj.'' Vzala jsem si je od něj a vděčně se pousmála, ačkoliv mi do smíchu vážně nebylo. Podíval se na své hodinky a pak na mě.

,,To už je tolik? Já už raději půjdu...i ty bys Nino měla jít spát...uvidíme se ráno...snad na tom budeš líp. Dobrou noc.'' Řekl a já jen přikývla. Opustil knihovnu, takže jsem tady byla už jen já a milion knížek. Podívala jsem se na krabičku ve své ruce. Kam jsem to dopracovala? Tohle nejsem já. Nikdy jsem neměla noční můry. Nikdy se na mě práce tolik nepodepsala. Hodila jsem prášky na stůl a obličej si schovala do dlaní. Znovu jsem brečela. Nemohla jsem přestat...měla jsem takový strach. Strach, že se ten zážitek bude opakovat a nově jsem měla strach zavřít oči. Slyšela jsem, jak se dveře otevřeli, ale nepodívala jsem se, kdo nebo co přišlo. Pak jsem ucítila, jak mě něčí paže sevřeli v objetí. Znala jsem to sevření...něžné, pevné, starostlivé a poskytující bezpečí.

,,Nin, no tak...neplač.'' Zašeptal Cam. Přitiskla jsem se k němu a nechala se uklidňovat. Byla jsem tak ráda, že je tady se mnou. Byla jsem ráda, že můžu počítat s jeho oporou. Byla jsem mu za to vděčná.

,,Co se stalo?'' Zeptal se opatrně. Pohladil mě po vlasech a neustále mě držel. Nechtěla jsem, aby mě pustil.

,,Vrátilo se mi to ve snu...já nevím, co mám dělat.'' Odpověděla jsem a podívala se na něj. Přes slzy jsem nic moc neviděla, ale to mi nevadilo.

,,Něco vymyslíme...slibuju. Já tě v tom nenechám.'' Uklidňoval mě dál a já mu věřila. Věděla jsem, že mi nelže. Věděla jsem, že on splní svůj slib. Pohladil mě na tváři a pousmál se. Opřela jsem se o něj a zavřela oči. Když byl u mě neměla jsem strach, jako by to všechno zmizelo...

   Probudila jsem se v jeho posteli. On seděl na své židli a pozoroval mě. Posadila jsem se a podívala se na něj. V jeho očích byla starost.

,,Co se stalo?'' Zeptala jsem se a povytáhla obočí. Vstala jsem a nazula si své boty.

,,Usnula jsi mi v náručí, a jelikož jsem tě potřeboval mít na očích, tak jsem tě vzal sem a ne k tobě. Nic se mezi náma nestalo, neboj.'' Odpověděl a já kývla.

,,Omlouvám se...spal si vůbec?'' Zakroutil hlavou a já se na něj podívala. Nespal kvůli mě...sakra to je špatný.

,,Neomlouvej se. Já to dospím jindy.'' Prohodil. Přišla jsem k němu. Nebyla na něm znát únava, ale já věděla, že unavený je.

,,Jindy? Ne, dospíš to hned.'' Řekla jsem. Pokud nepůjde dobrovolně, tak ho do té postele dotáhnu, jenže naneštěstí začal šíleně zvonit alarm oznamující akci. Podívali jsme se na sebe. Cam okamžitě vstal a zamířil ke dveřím se mnou v patách. Za pár krátkých minut jsme byli u Iana v pracovně. Podíval se na nás a pak vytáhl jednu složku. Jen jednu?

,,Tak co pro nás máte šéfe?'' Zeptala jsem se a tázavě se na něj podívala.

,,Na tu akci jde pouze Cam...jste dočasně mimo službu, slečno Curterová.'' Vytřeštila jsem oči a zmateně se podívala na Cama. Jestli si myslí, že ho tam pustím samotného, tak to se sakra plete.

,,Abych vás myslím, že oba uklidnil, tak na tu akci s ním půjde Dylan.'' Oznámil nám a já ztuhla. On? Vždyť jeho znalosti nejsou nejlepší a o jeho reflexech se pro jistotu ani nezmiňuju.

,,Jako vážně, Iane? To mi přece nemůžete udělat...potřebuju něco dělat, jinak tady brzo zešílím.'' Řekla jsem panickým tónem.

,,Slečno Curterová, při minulé akci jsme o vás skoro přišli a já si nepřeju, abyste se teď nějak přetěžovala. Můžete pokračovat v tréninku Dominica, ale ven prostě nepůjdete.'' Řekl a já poznala, že přemlouvat ho nemá cenu...rozhodl se.

,,Fajn, ale ručíte mi za Camův život.'' Oznámila jsem mu pro tentokrát já. Cam se na mě podíval a pak se pousmál. No moc se nesměj, protože tohle si spolu potom vyřídíme. Otočila jsem se na patě a zamířila ke dveřím, ale dřív než jsem odešla, jsem se ještě naposledy otočila.

,,Buď opatrnej, parťáku.'' Řekla jsem a odešla. Zrovna přicházel Dylan. Pousmál se, když si mě všiml.

,,Úsměv, Nino.'' Řekl. Vrhla jsem po něm vražedný pohled a pak ho jen obešla a šla vzbudit Dominica. Zaklepala jsem na jeho dveře a trpělivě čekala...na můj vkus docela dlouho. Dveře se otevřeli a v nich se objevil on. Měl na sobě černou košili a tmavé džíny. Co se týče oblečení, tak už by se dal považovat za lovce.

,,Co se děje?'' Zeptal se unaveně a pak po mě sklouzl pohledem. Zamračila jsem se a podívala se na něj.

,,Máme trénink.'' Odpověděla jsem a on se zmateně rozhlédl po chodbě. Tušila jsem, co přijde za otázku.

,,Kde je Cam?'' Zeptal se. Vzdychla jsem a podívala se do země.

,,Na akci.'' Odpověděla jsem.

,,Bez tebe?'' Pokračoval a já kývla na souhlas.

,,Jsem dočasně mimo službu, takže se už připravuj na dost častý trénink.'' Dala jsem mu znamení, ať jde za mnou. Mířili jsme do naší výcvikové místnosti. Mám několik dní na to, abych z něj udělala lovce...to zvládnu. Za celou cestu jsme se na sebe ani jednou nepodívali. Otevřela jsem dveře a rovnou odešla odtáhnout závěsy, protože ho nehodlám cvičit ve tmě. Otočila jsem se na něj.

,,Seš připravenej?'' Zeptala jsem se a on kývl. Přišla jsem k němu a provokativně mu vrazila.

,,Pamatuj si...nikdy z démonů nespouštěj oči.'' Řekla jsem mu tiše a začala kolem něj chodit v kruzích. Všimla jsem si, jak je napjatý a usmála se. Konečně jsem ho donutila se aspoň trošku soustředit. Zastavila jsem se za jeho zády a pak mu podkopla nohy.

,,Pamatuj si...nikdy nestůj k démonovi zády...věř mi...není to příjemný pocit mít za zády zplozence pekel.'' Řekla jsem a počkala, až se posbírá ze země.

,,Nikdy se démonovi nedívej příliš dlouho do očí a nikdy nedovol, aby tě poškrábal...bolí to totiž jak svině...zažila jsem to v den, kdy jsme tě našli...málem mě to dostalo, ale ne všichni démoni jsou nutně jedovatí, a proto si budeš muset pročíst jednu takovou tlustou brožurku.'' Pokračovala jsem a vytáhla svůj nůž. Podíval se na mě a pak přikývl na znamení, že mě pochopil.

,,Pokud chceš démona zabít, tak ho musíš zasáhnout do srdce, nebo mu urvat hlavu, ale přijatelnější je ta první možnost. Taky si musíš dávat pozor na iluze nebo klony, říkej si tomu, jak chceš. Pravý démon po zásahu do srdce začne hořet, takže pokud něco zabiješ a neshoří to, tak si zaručeně zabil iluzy.'' Musela jsem mu toho tolik říct. Moje myšlenky se na chvíli odvrátili ke Camovi a Dylanovi...ti dva se tam pozabiji na vzájem...na to tam ty démony nepotřebují. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Kde seženu tu brožurku?'' Zeptal se a já se zamyslela. Naposledy byla u Iana v kanceláři...Cam mi tam ukazoval tu informaci o tom škrábnutí.

,,Donesu ti jí.'' Odpověděla jsem. Někdo otevřel dveře. Podívala jsem se a poznala Barbaru.

,,Nino, potřebuju tvou pomoc.'' Řekla. Podívala jsem se na Dominica, kterého to snad ani nezajímalo. Přikývla jsem a zamířila k ní.

,,Dominicu, běž za Ianem, ať ti tu brožurku dá.'' Řekla jsem mu a počkala, až opustí, ať můžu zamknout. Následovala jsem jí.

,,Co se děje?'' Zeptala jsem se jí, protože mě tón jejího hlasu znepokojil.

,,Kluci se už dlouho nevrací...máme strach, že se vyskytl nějaký problém a vrátí se zranění a všichni lékaři jsou teď pryč a ty máš také dobré znalosti, takže kdyby se náhodou něco stalo, tak tě potřebuju mít po ruce.'' Odpověděla. Barbařiny předtuchy někdy předvídali budoucnost, takže mě tohle trošku vylekalo. Musím věřit tomu, že se Cam vrátí v pořádku, ale nesmím démony podceňovat a taky pokud Camovi kryje záda Dylan, který by ho nejraději na místě zabil, tak si nechci ani představit, co všechno se tam venku může odehrávat. Barbara otevřela dveře svého království a já prošla. Všude převládala bílá barva a vonělo to tady čistotou. Za několik minut otevřel dveře Dominic. Všimla jsem si, jak za ním jde Ian a Dylan, kteří někoho táhli. Ten někdo byl sotva při vědomí...těžce dýchal a silně krvácel. Pak ten někdo vzhlédl. Krev mi ztuhla v žilách.

,,Panebože, Came!!!'' Vykřikla jsem. Sakra to nemůže být pravda! Co se mu do hajzlu stalo?! Zhoupl se mi svět pod nohama, takže jsem zavrávorala, ale Dominicovi ruce mě včas podepřely...

Diskusní téma: 9. Kapitola

:O

Co to jako????? :O
No, tak to je o nervy....zabiješ mě, a bude to na tebe! :D :O
Jako doufám, že se Camovi nic nestane, teda jako že přežije :D :/ :O

Přidat nový příspěvek