8. Kapitola

Zasáhnout to do srdce? To je sice hezký, ale jak? Vždyť je to tak malý a odporný a klidně se vsadím, že to srdce to ani nemá. Nebylo to nejrychlejší, takže jsem si to stačila prohlédnout. Sahalo mi to po pas, mělo to vlasy ostříhaný do mikáda a půlka z nich byla vypadaná, hnusný zelený a velký oči, obličej od krve, zuby nechutný stejně jako každý viditelný démon až na to že tohle je mělo jako piraně, dlouhé ostré nehty a pak vypadal dost nebezpečně. Zvedl se mi žaludek, takže jsem na chvilku musela odvrátit pohled a pak jsem to ucítila. Zavřela jsem oči a modlila se aby Camovi došlo, co se momentálně děje. Zhluboka jsem se nadechla a pátrala. Bylo tady hodně démonů a hodně tepelných stop. Bylo jich tady tolik, že jsem si nebyla jistá, jestli to zvládneme. V dalším patře bylo přes deset démonů a podle toho co jsem cítila byli silní. Nemůžeme to zvládnout s nováčkem na krku. Podívala jsem se na Dominica. Byl bledý a vyvedený z míry. Musím ho dostat do bezpečí. Mám za něj zodpovědnost. Démon skočil po Camovi. Okamžitě jsem byla u něj, abych mu pomohla. Na to jak to bylo malý a pomalý tak to bylo silný. Chtělo ho to zabít stejně jako každý jiný, ale to já nesměla dovolit. Vytáhla jsem nůž a snažila se to zapíchnout nebo alespoň upoutat jeho pozornost, což se mi podařilo. Pustilo to mého parťáka, kterého boj s tím trošku unavil, zamířilo to ke mě a jediné co já jsem udělala, bylo to, že jsem couvala. Cam potřeboval čas a já mu ho chtěla poskytnout. Zvedl se na nohy, opatrně vytáhl svou zbraň a tiše šel za démonem, který měl podobu panenky. Už se chystal zaútočit, když v tom se démon otočil. Musela jsem rychle něco udělat, takže jsem ho bodla do oblasti srdce. Nůž projel jeho zády a zasáhl cíl. Vykřiklo to a pak to zůstalo nehybně ležet na podlaze. Začala z něj téct nějaká zelená tekutina, které bylo nejlepší se vyhnout. Podle toho pachu jsem zjistila, že se jednalo o kyselinu. Cam mě chytl a dotáhl do bezpečné vzdálenosti. Vděčně jsem se na něj podívala. Oba dva jsme se pak otočili na vyplašeného Dominica. Naznačila jsem Camovi, že by bylo lepší poslat ho zpátky na institut. Bylo to tady příliš nebezpečné na to, aby tady byl někdo, kdo nedokončil trénink. Otevřela jsem portál a dala Dominicovi znamení. Bylo to riskantní, protože momentálně mohl jakýkoliv démon proniknout a to by bylo sakra špatný. Už se to jednou stalo...tenkrát zemřelo padesát naších lovců. Chytla jsem Dominica za paži a popostrkávala ho před sebou.

,,Poslouchej mě dobře...půjdeš za Ianem a řekneš mu, že je to horší, jak si myslel.'' Řekla jsem a pustila ho. Prošel portálem, který se za ním hned zavřel. Tím jak jsem mluvila, jsem na nás upoutala pozornost. Teď už o nás věděli. Teď museli zemřít. Podívala jsem se na Cama, který se na mě povzbudivě usmál. Vytáhla jsem z té obludy opatrně svůj nůž. Měli bysme jít do dalšího patra, kde podle toho, co jsem cítila, všichni jsou. Zkontrolovala jsem stav svých zbraní a pak pomalu vyšla. Cam se držel těsně za mnou připravený k boji stejně jako já a zároveň byl připravený krýt mi záda, kdyby se náhodou něco stalo. Potichu jsem šla do schodů a byla ve střehu. Stačila jen jedna chyba a oba jsme byli v háji a to by bylo hodně špatný. Stoupla jsem na poslední schod a otočila se na Cama. V jeho očích byla hrůza. Bylo mi jasný, co se děje. Něco stojí přímo za mnou a podle odrazu v jeho, mimochodem strašně pěkných očích, je to dost odporný. Už zase se mi chce zvracet. Proč prostě nemůžou démoni vypadat aspoň trošku normálně? Pomalu jsem sáhla na svůj nůž, jenže to démonovi za mnou neuniklo, pár vteřin na to už jsem letěla přes celou místnost a zastavila se až ve skleněných dveřích do nějakého učitelského kabinetu.

,,Do hajzlu!'' Vykřikl Cam a začal se s démonem rvát. Cítila jsem závan chladu a i přes všechnu bolest, kterou způsobovali střepy zaražené v mém těle, jsem se posadila a ohlédla se. Málem jsem vykřikla, když jsem to spatřila. Byl to přízrak a byl skutečný. Byla to žena, ta mrtvá učitelka...byla přímo za mnou. Vznášela se těsně nad zemí, byla krapet průsvitná, její oblečení bylo od krve a viseli z ní kusy masa. Ti démoni jí teda zřídili. Měla černé kruhy kolem rudých očí, tvář poškrábanou, ze spousty částí těla vytékala rudá krev, jedna z jejich rukou byla nepřirozeně pokroucená a vlasy jí divoce vlály na všechny strany...upřímně...divím se, že ještě drží pohromadě. Ten kdo jí v tomhle stavu našel, bude mít doživotní trauma. Všimla jsem si, jak se na mě podívala a v ten moment byste se ve mě krve nedořezali. Zamířila ke mě. Snažila jsem se odplazit pryč, ale ona byla rychlejší. Chytla mě její studenou rukou pod krkem a bolestně mě přirazila ke zdi. Střepy na zádech se mi zabodli hlouběji do těla a já vykřikla. Donutila mě se na ní podívat. Donutila mě se podívat do těch očí plných bolesti, utrpení a strachu. Znehybněla jsem. V hlavě se mi začal tvořit obrázek. Až teď mi došlo, co se děje. Viděla jsem jí, ale byla v pořádku.

,,Chci, abys prožila tu bolest se mnou. Chci, abys věděla, proti čemu teď stojíš.'' Řekla a podívala se na mě a pak to začalo. Ležela jsem omráčeně na zemi a nade mnou se sklánělo několik démonů, ale nebylo to moje tělo. Ona se se mnou teď dělila o své vzpomínky, o svou mysl a o svou bolest. Pak se mou myslí ozvala silná bolest a já znovu vykřikla. Cítila jsem to. To jak jí trhali její vlastní tělo a dožadovali se její vlastní krve. Cítila jsem, jak z ní rvou kusy masa, jak se jejich drápy boří do její dokonalé pleti. Křičela v mé mysli. Nedalo se to vydržet. Chtěla s nimi bojovat, ale nedařilo se jí to. Jeden z nich uchopil její ruku a začal jí drtit kost, a když už byl hotový, tak tu ruku ještě skroutil. Otevřela jsem pusu v němém výkřiku. Nepřestávalo to bolet...spíš to nabíralo na intenzitě. Bylo to pořád dokola...jejich ostré zuby v kůži, jejich dlouhé drápy na obličeji, její bolest v mé mysli a mém těle. Najednou se za ní zjevili další dva přízraky ve stejném stavu, jako byla ona samotná a napojili se na mě. Vysávali mi z těla energii tím, jak mi ukazovali, co se stalo. Ničili mojí psychiku. Do mé mysli vnesli stín, utrpení, bolest, temnotu a hlavně strach. Dech mi vázl v krku a já měla pocit, že se dusím. Pak přišla poslední rána. Vytrhli jejich duše z jejich těla. To mě stálo poslední výkřik. Pak mě pustili a moje tělo spadlo na zem. Nemohla jsem se hýbat, celá jsem se třásla a měla jsem pocit, že už nikdy to nebude stejné jako před tím. Vyděšeně jsem civěla do stropu a snažila se najít kontrolu nad svým tělem.

,,Nino!'' Camův výkřik jako by mě probudil. Ve vteřině byl u mě. Byl vystrašený a snad bych si troufla tvrdit, že měl strach. Podle toho, že byl u mě, jsem soudila, že démoni jsou mrtví a přízraky už tady taky nebyly, jenže já nedokázala najít klid. Nemohla jsem z hlavy vyhnat tu bolest. Jeho ruce mi pomohli se posadit. Podívala jsem se na něj se slzama v očích. Jeho výraz se změnil na překvapený. Vzal mě do náruče a políbil do vlasů. Zavřela jsem oči, ale i přesto jsem cítila, že otevřel portál. Pak se mi vrátil ten obraz. Mým tělem jako by prošel elektrický šok. Oči jsem okamžitě otevřela. Cam mě zrovna pokládal do křesla v Ianové kanceláři. Všimla jsem si, jak ke mě můj šéf rychle jde. Klekl si přede mě a tázavě se na mě podíval. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku.

,,Co se tam krucinál stalo Came?!'' Byl neobvykle moc vystrašený. Nikdy jsem v jeho hlase neslyšela více starosti. Ve dveřích se objevil Dominic. Cam chodil ze strany na stranu...zřejmě byl naštvaný sám na sebe.

,,Já nevím...bylo tam hodně démonů, jeden na ní zaútočil a hodil jí do skleněných dvěří, tak jsem se na něj vrhl a pak už jsem jen dozabíjel ty ostatní, ale když jsem se podíval na Ninu, jak by do mě vrazili nůž. Skláněli se nad ní tři přízraky a ona křičela. Do hajzlu Iane, já nevím, co se tam stalo, ale věř mi, kdybych věděl, že se jí tohle stane, tak bych se vykašlal na všechny ty zmetky a šel jí pomoct! Ty sám nejlíp víš, že bych nikdy nedopustil, aby jí někdo něco udělal!'' Odpověděl lehce zvýšeným tónem Cam. Ano, byl naštvaný. Ian se na mě ustaraně podíval. Dominic se posadil na Ianův stůl a překvapeně mě pozoroval. Já se tam třásla a nepřítomně se dívala před sebe.

,,Janice! Okamžitě běž pro Dylana!'' Cam se napřímil. Neměl ho rád a Ian to věděl.

,,Ten se jí ani nedotkne!'' Vykřikl naštvaně můj parťák a varovně se na něj podíval. Nemám tušení proč se ti dva, tak strašně nenávidí, ale je pravda, že mám jisté podezření. Dveře se rozletěli. Dylan byl stejně jako ostatní vyvedený z míry.

,,Co se jí stalo?'' Zeptal se ustaraně a jeho pohled se zastavil na mě. Okamžitě klečel vedle Iana. Slyšela jsem, jak Cam zavrčel něco ve smyslu...,,Dotkneš se jí kreténe a urazím ti obě ruce.''. Věděla jsem, že on by to udělal. Když šlo o mě, tak byl schopný všeho.

,,To právě ty musíš zjistit. Musíš použít svůj dar.'' Řekl Ian a podíval se na Cama, který se zastavil a vražedně si je oba prohlížel. Ani mě se nelíbila představa, že by se mi Dylan měl hrabat v hlavě, ale Camovi to určitě vadilo o dost víc. Dylan vstal a položil konečky svých prstů na mé spánky. Uvolnila jsem svou mysl a soustředila se jen na ten nejhorší zážitek v mém životě. Cítila jsem, jeho přítomnost v mém nitru. Trošku jsem sebou trhla.

Neboj se...už to skoro mám. Ozvalo se mi v hlavě. Pak jeho prsty sklouzly dolů. Měl stejný výraz jako já. Ian se na něj s očekáváním podíval.

,,Můj bože.'' Dostal ze sebe a pak se na ty tři otočil. Cam byl nervózní a naštvaný zároveň...u něj vražedná kombinace. Ian byl, dá se říct vyděšený a Dominic si snad jako jediný zachoval chladnou hlavu. Jednou z něj bude dobrý lovec. 

,,Ty přízraky jí donutili prožít jejich bolest. Nechali jí prožít jejich smrt. To se jen těžko popisuje...nedivím se, že je z toho mimo. Můžeme jen doufat, že to na ní nezanechá trvalé následky. A můžeme být rádi, že jí to nezabilo, protože se na ní napojili tři přízraky a to je moc velký sousto...mohli jí zabít.'' Řekl. Cam si sepjal ruce za hlavou a pak se na mě podíval.

,,A já kretén jim to skoro dovolil.'' Prohodil. Přišel ke mě, chytl mě za ruce a podíval se mi do očí. Byl nešťastný.

,,Není to tvoje vina Came, nemohls přece vědět, že jí to mohlo tak těžce ublížit.'' Utišoval ho Ian, ale on zakroutil hlavou.

,,Neměl jsem jí tam nechat samotnou...měl jsem se k ní dostat a pomoct jí, kdybych nebyl idiot a vykašlal se na ty démony, tak by mohla být v pořádku.'' Podívala jsem se na něj a trošku naklonila hlavu.

,,Tak to nesmíš brát Came...měla jsem se zvednout a ne se tam válet, jako pytel brambor. Navíc jsem tomu přízraku neměla dovolit napojit se na mě.'' Řekla jsem smutně. Nevím, jak se tam dostala, ale najednou u mě stála Barbara. Začala mi opatrně vytahovat kusy skla ze zad. Dívala jsem se jen na Cama a snažila se ignorovat bolest, kterou mi má zranění způsobovala.

,,Tohle neříkej Nin.'' Zašeptal. Svěsila jsem ramena. Musím se přes ten zážitek nějak přenést...už kvůli němu, protože jak ho znám, tak si to bude vyčítat do konce života...

Diskusní téma: 8. Kapitola

:O

No, tak tohle bylo....drsný. Bylo to skvělý a ten popis démonů máš zmáknutej no, a to jak prožila tu smrt....no prostě drsný. (Máš recept na to, jak teď jít spát?) Pořád jsem zvědavá a přemýšlím, jaký vztah ten Cam a Nina mají je na tom něco co mi vrtá hlavou :D Prostě BOMBA kapitola, ne?

Přidat nový příspěvek