6. Kapitola

Po dvou hodinách jsem opustila výcvikovou místnost a zamířila přímo do kuchyně. Potřebovala jsem nutně doplnit energii, o kterou jsem kvůli tréninku přišla. Tentokrát byla kuchyň prázdná, což mi zrovna teď plně vyhovovalo. Neměla jsem zrovna nejlepší náladu, takže bavit se se mnou by právě nemuselo znamenat nic dobrýho. Vzala jsem si z mísy červené jablko a zakousla se do něj. Sedla jsem si na židli a nohy hodila na stůl. Zhluboka jsem se nadechla a pak vydechla. Dneska už toho mám vážně pokrk. Podívala jsem se na hodiny, které vyseli na zdi, a zamračila se. To už jsou tři odpoledne? Jak je tohle možný? Musí jít napřed a to teda dost. Zakroutila jsem hlavou a vstala, abych si mohla nalít něco k pití. Vytáhla jsem skleničku a napustila do ní čistou vodu.

,,Ahoj kočko.'' Ozvalo se ode dveří a já tiše zaklela. Umučeně jsem se podívala na Dylana, který se jako obvykle tlemil, jako idiot.

,,Čau.'' Řekla jsem. Přišel ke mě a pohladil mě po tváři. Překvapeně jsem na něj zamrkala a on se pousmál.

,,Co to děláš?!'' Zeptala jsem se ho a on pokrčil rameny.

,,Víš o tom, že kdyby tohle viděl Cam, tak seš mrtvej?'' Zeptala jsem se ho.

,,Proč na něj zase bereš ohledy?'' Zeptal se mě na oplátku.

,,Vždycky jsem na něj brala ohledy a ty to víš.'' Odpověděla jsem a zdůraznila to ,,vždycky.'' Zamračil se.

,,Ale on je nebral na tebe.'' Prohodil. Odstrčila jsem ho od sebe s chystala se odejít, jenže on mě chytl za paži a otočil k sobě. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale nějak jsem si to rozmyslela. Jednou to udělal i Cam a tím to začalo. Dylan to věděl a teď toho využil. Proč? To byla otázka za všechny prachy. Povytáhla jsem obočí a pak se podívala do dveří. Modlila jsem se, aby se tady někdo objevil a on mě pustil, protože jinak mu budu muset něco udělat, což se mi zrovna moc nelíbí.

,,Jediný co mě Nino zajímá, je to, proč ti na něm pořád tak záleží...dala bys za něj ruku do ohně. Proč?'' Zhluboka jsem vydechla.

,,Je to můj parťák.'' Odpověděla jsem mu a on mě pustil. Odešla jsem z kuchyně a rozhodla se, že potřebuju být chvilku sama. Existovalo snad jen jediný místo, kde nikdo nebyl. Vyběhla jsem schody na střechu a usmála se. Tady mě nikdo nenajde. Sedla jsem si na její okraj a podívala se dolů. Bylo to vážně vysoko. Spadnout bych teda vážně nechtěla. Krátce jsem se podívala na oblohu, která byla plná hvězd. Byl to krásný pohled...

    Asi po hodině klidu už jsem se začínala nudit, takže jsem zmizela zpátky dolů. Vzpomněla jsem si na knihovnu, kde jsem jen tak nechala tu knížku. Sakra...úplně jsem to vypustila z hlavy. Zrychlila jsem krok. Otevřela jsem dveře a ztuhla na místě. Byl tam Ian. Tázavě se na mě podíval a já se lehce usmála.

,,Nino.'' Oslovil mě a dal mi znamení, ať jdu dál. Pomalu jsem za sebou zavřela dveře a šla k němu.

,,Pane...omlouvám se...nechtěla jsem Vás rušit.'' Řekla jsem a svěsila hlavu.

,,Neomlouvej se. Vůbec nerušíš. Co Dominic? Zvládá to?'' Zeptal se a já vzhlédla.

,,Ano...na začátek je to celkem dobrý, ale ještě má před sebou dlouhou cestu plnou překážek a bolesti.'' Odpověděla jsem a sedla si na stůl.

,,To je jasné.'' Prohodil a já kývla. Ian byl fajn šéf...když jsem byla mladší, tak se ke mě choval, jako ke své dceři. Byl mi otcem, kterého jsem nikdy neměla. Vyrůstala jsem jen s matkou a sourozenci...to je jediný co si tak dobře pamatuju ze svého dětství.

,,Možná byste ho měli trénovat rychleji, aby byl připravený na brzkou akci venku.'' Řekl a já se na něj překvapeně podívala.

,,Nemůžeme ho trénovat rychleji...mohlo by mu to vážně ublížit.'' Namítla jsem, jenže on zakroutil hlavou.

,,Lovců obývá...démoni nás zabijí. Ty, Cam a Dominic jste naše jediná naděje. Vybral jsem vás, protože každý máte potenciál a jste nejlepší. Byly jste předurčení k záchraně našeho druhu.'' Řekl a já teda nakonec kývla.

,,Budu ho trénovat déle a kvalitněji.'' Řekla jsem nakonec a on se na mě usmál. Netušil jak je takový trénink náročný. Nejen že to může ublížit jemu, ale i mě nebo Camovi, což se mi dvakrát nelíbí. Dost tím teď budeme riskovat, jenže rozkaz je rozkaz. Ian mi podal nějakou knížku.

,,Myslím, že tuhle jsi tady včera ráno nebo kdy nechala.'' Řekl a já se podívala na obálku. Vážně mi jí dal? Ví vůbec co to je?

,,Nepoužívej nůž...je to stará kniha. Spíš si to opiš. Když to dáš pod světlo a chvilku počkáš, tak to můžeš přečíst i bez řezání.'' Dodal a já se na něj usmála.

,,Budu si to pamatovat. Děkuju.'' Řekla jsem a vstala. Opustila jsem knihovnu a šla pomalu chodbou. Nikdy bych neřekla, že mi tu knížku dá právě můj vlastní šéf, který jí měl skrývat...místo toho mi ještě řekl, že nemám použít nůž, ale obyčejný světlo. Otevřela jsem dveře svého pokoje a zamkla za sebou. Knížku jsem položila na stůl a odešla do své koupelny. Potřebovala jsem sprchu. Po deseti minutách jsem vyšla jen v županu ven a zamířila ke skříni, abych vytáhla čistý oblečení. Vzala jsem si na sebe další černý džíny a černé tričko s dlouhým rukávem. Potom už jsem měla jen jeden plán. Zjistit co ta knížka vlastně ukrývá...

Diskusní téma: 6. Kapitola

Wow

Wow, wow a ještě jednou wow. Tohle je suprový. Nina je mi vážně sympatická a lehce mě vytáčí Dylan :D Prosím piš dál...chci pokračování :D

Přidat nový příspěvek