6. Kapitola

 

Lovec Rena zaskočil, ale i tak stihl uhnout. Já byla strachy bez sebe, takže už jsem ho viděla s kůlem v srdci. Nejraději bych si nafackovala, protože jsem zbytečně upoutala Renovu pozornost, takže ten chlap měla pro jednou výhodu. Místo toho, abych mu pomohla, tak jsem tady stála, jako káča. Vzpamatovala jsem se, dokud jsem ještě měla čas. Okamžitě jsem stála za tím mužem a zlomila mu vaz. Ren se usmál a já ho musela obejmout. Byla jsem, tak strašně vystrašená...i když jsem neměla důvod.

,,Pojď vypadneme odsud.'' Řekl, chytl mě za ruku a odvedl pryč. Nastoupila jsem do auta a on nastartoval.

,,Jsi v pohodě?'' Zeptala jsme se nervózně a on kývl. Opustili jsme parkoviště a já se v ten okamžik uklidnila. Představu, že by Ren teď byl mrtvej, jsem se pokoušela vyhnat z hlavy, ale nešlo to. Nevím, co bych udělala, kdyby tady už nebyl. Kdybych každý den neviděla jeho sladký úsměv. Kdybych necítila jeho dotek na své kůži a neměla ho u sebe. Zabilo by mě to...určitě. Bylo by to, jako žít bez vody, nebo bez vzduchu...nemožný a nepředstavitelný. Nedokázala bych to...nemohla bych.

,,A ty seš v pohodě?'' Zeptal se po chvilce a já pokrčila rameny. Po fyzický stránce jo, ale po tý psychický si nejsem tak úplně jistá.

,,Jo...jsem v pohodě. Co teď?'' Zeptala jsem se a podívala se na něj. Vypadal normálně, ale byl na tom podobně, jako já. Navíc už nám chyběl spánek, takže první přicházel do úvahy nějaký slušný hotel.

,,Myslím, že tě to právě napadlo, takže odpověď už znáš.'' Řekl a pousmál se. Proč mám pocit, že mi čte myšlenky? Ono to jako nejde, ale u něj nikdy nikdo neví.

,,Tak fajn, a jelikož já nemám ani zdání, kam jedeme, tak nějaký hotel budeš muset najít sám.'' Dodala jsem a podívala se na mobil. Musela jsem zakroutit hlavou, když jsem si všimla, kolikrát se mi matka pokoušela dovolat. Vypla jsem mobil a hodila ho do kabelky.

,,Neboj se...já náhodou o nějakém vím.'' Odpověděl a vítězně na mě mrkl.

,,Plánoval jsi tenhle výlet hodně dlouho, že?'' Zeptala jsem se a on kývl na souhlas. Tak to já jsem nikdy nic moc neplánovala...už jen z důvodu toho, že mě to vůbec nebavilo. Raději jsem věci nechávala na náhodě a osudu.

,,Tak to potom jo...nebudu ti do toho kecat.'' Zašeptala jsem a na malý okamžik jsem už ze zvyku zavřela oči, ale v ten moment jsem viděla Rena s tím kůlem v srdci, takže jsem je zase rychle otevřela a raději sledovala cestu. Bylo to pro mě lepší...jsem zvědavá, jak usnu s takovýma představama.

,,Svůj názor samozřejmě říct můžeš.'' Kývla jsem a bojovala s únavou. Nakonec se mi oči přece jen zavřeli a já usnula.

     Probudila jsem se v měkké posteli. Otočila jsem se k Renovi a položila svou hlavu na jeho hrudník. Usmál se a pohladil mě po paži. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale ani mě to moc nezajímalo.

,,Tak co? Poznáváš to tady?'' Zeptal se a to mě donutilo rozhlédnout se po místnosti. Bylo mi to povědomé.

,,Počkat...to je ta chata, že?'' Kývl a já se musela usmát. Bylo to naše místo...vlastně jediné místo, kde jsem mohli být spolu a přitom sami.

,,Musím říct, že tohle mě nenapadlo.'' Přiznala jsem se a přitiskla se k němu. Nikdo o téhle chatě ještě ke všemu nevěděl a to byla jedna velká výhoda. Obzvlášť teď.

,,Já ti říkal, že to neuhodneš.'' Zašeptal mi do ucha. Přeběhl mi mráz po zádech a já ho dlouze políbila. Byla jsem mu ten polibek dlužná, protože jsem se k němu předtím nechovala zrovna pěkně. Strčil mi pramen vlasů za ucho a já se usmála. Tohle bylo jeho typické gesto.

,,Asi půjdu nachystat snídani...ne nepůjdu...nemám z čeho jí nachystat.'' Řekla jsem a vstala. Nechtělo se mi válet v posteli.

,,Takže to vypadá, že si půjdeme někoho chytnout a pak nakupovat.'' Řekl a já kývla. Vzala jsem si na sebe koženou bundu a začala hledat svý boty.

,,Jsou hozený v předsíni.'' Oznámil mi Ren a já pro ně okamžitě šla. On se mezitím taky uráčil vstát a nakonec byl venku dřív, jak já. Nikdy mi to nešlo do hlavy. Já vstanu o pár minut dřív, ale on mě vždycky pravidelně předběhne.

,,Myslíš, že tady někoho najdeme?'' Zeptal se a já nepatrně kývla. Pokaždý jsme někoho našli...sice ne vždycky to bylo jednoduchý, ale našli. Vyšla jsem z chaty ven a zavřela dveře. Ren mi hodil klíče, abych mohla zamknout...já mu je pak hodila zpátky, protože byla vysoká pravděpodobnost, že bych je při svém štěstí ztratila.

    Běželi jsme lesem až k mýtině, kde tábořilo pár lidí. Zastavili jsme se těsně před jejím začátkem, tak aby nás nikdo neviděl, jenže jsme nebyli jediní, kdo měl hlad. Na druhé straně se objevila nějaká holka. Podívali jsme se s Renem na sebe, ale zůstali jsme stát na místě. K ní se přidala ještě jedna a pak pro ně začal lov. Rychle zaútočili a jak jsem až teď zjistila, tak lidi tam byli jen tři. Dvě holky a jeden kluk. Tu jednu holku nechali žít, takže bylo jasný, že ta půjde s nima. Já a Ren jsme se u nich objevili, protože nás to přestávalo bavit. Jedna z upírek stihla zmizet i s tou lidskou holkou, ale ta druhá už ne. Šla jsme po ní. Byla to poměrně vysoká blondýna, ale byla mladší stejně, jako většina upírů, které jsem v životě potkala. Začala mi utíkat a já se otočila na Rena, který mi kývl na znamení, že můžu jít za ní. Nevím, proč jsem potřebovala jeho souhlas, ale bylo to o něco lepší, než abych jak mám ve zvyku jednala impulzivně. V půlce její cesty jsem jí srazila na zem a pro začátek jí vrazila. Tím jsem jí naštvala...což mi vyhovovalo. Ta naivka zlomila větev a bodla mi jí do srdce. Začala jsem se smát a ona vystrašeně couvala. Už věděla, že má čest s původní.

,,Moc se omlouvám...nechtěla jsem Vám ukrást kořist.'' Svěsila ramena, ale já jí neměla v plánu věřit...nebo snad odpustit. Probodla mě obyčejným klackem, takže to mě docela rozčílilo. Vytáhla jsem ho ze sebe a jedním rychlým pohybem, ho zapíchla do jejího srdce. Bezvládné tělo dívky spadlo na zem a já zhluboka vydechla. Otočila jsem se a vracela se pomalu na mýtinu. Nikam jsem moc nespěchala, protože jsem milovala procházky po lese. Ten čerstvý vzduch mi proudil do plic a já si to užívala, jak nejvíce jsem mohla.

,,Eleno...tohle musíš vidět.'' Řekl Ren, když jsem přišla na okraj té samé mýtiny, kdy jsme chtěli lovit. Okamžitě jsem stála vedle něj a podívala se na dívku u jeho nohou. Byla to dlouhovlasá brunetka. Na sobě měla džíny, bílý tričko a lehkou mikinu. Klekla jsem si k ní a odhrnula jí vlasy z obličeje.

,,Panebože! Vždyť to je Vanessa!'' Vykřikla jsem zděšeně a prudce vstala. Ren kývl na souhlas a mě po tváři stekla slza. Přála jsem si, aby to byl jen špatný sen, ale byla to realita. Byla to ona. Byla to Vanessa Jamesová...

Diskusní téma: 6. Kapitola

:)

Tak tohle vypadá opravdu zajímavě. :33 Skvělá kapitola. :)

Aria

Moc moc povedená kapitola. Hodně mě zajímá, kdo vlastně ta Vanessa je a jakou úlohu v celém příběhů vlastně má :D No řeknu ti jen, že se těším na další skvělou kapitolu :)

:D

Jo, jo.....příběh je fajn. Elena a Ren jsou fakt charaktery :D ...a jsem zvědavá, kdo je Vanessa Jamesová. :D

Re: :D

Děkuju :D V nejbližší době by ses měla dozvědět, kdo to je, tak snad tě nezklamu :DD

Přidat nový příspěvek