6. Kapitola - Výzva (Christian)

 

Pořád jsem měl v hlavě ty její slova. Byly jako ozvěna.

,,Raději snesu hodinu vedle něho, než pocit, že ti kvůli mě ublížil.'' Nemohl jsem to dostat z hlavy, ale zároveň jsem ani nechtěl. Nechtěl jsem ty slova nikdy zapomenout. Nevím, jak to vnímala Melanie, ale pro mě to něco znamenalo. Nemůžu přesně určit co, ale znamenalo a to bylo hlavní. Moment...proč mám pocit, že jí nedokážu vyhnat z hlavy od doby, co jsem se poprvé podíval do těch pronikavých hnědých očí. Do těch očí plných bolesti, smutku, ale zároveň do očí plných štěstí, touhy žít, ale hlavně do očí, ve kterých sídlila naděje. Nevím proč, ale byl jsem jako omámený. Za těch pár dnů, co jsem jí znal...pokud se teda dá říct znal, mi připadala bližší, než kdokoliv jiný. Byla mi bližší víc, jak můj zpropadený starší bratr. Můj ubohej bratříček Tristan. Dokáže mi pěkně znepříjemnit život a to během vteřiny. Stačí, aby něco nakukal rodičům, kteří mu to sežerou i s navijákem a já pak lítám v maléru. Důležitý zdůraznit, že to jsou jeho problémy, ale já už na něj kašlu. Je mi úplně ukradenej dement nedonošenej. Je na tom podobně, jak Celeste. Taky taková slepice...něco se jí řekne a na druhý den to ví celá škola a půlka Ameriky. Proč tahle škola předbíhá všechny ostatní v počtu debilů? Připadá vám to normální? Mě teda moc ne. Naše třída se například úžasně rozdělila. Blbky, nadržený prasata v čele s Johnem, šprti, blondýnky, elita a pár normálních lidí mezi, které rozhodně patřila Mel, Jenn či jak se jmenovala, Kelly a pár dalších holek...

      Seděl jsem na schodech před školou a znuděně pozoroval dění okolo. Hlavní budovu obklopovala parkoviště plný luxusních aut všech značek. Kousek před školou byl menší park a pak město, nebo spíš předměstí. Parkoviště lemovaly ostříhané stromy a několik nových hnědých laviček. Kousek za hlavní budovou byla k dispozici hala. Nebyla to populární škola, ale byla dobrá. Učitelé se dali snášet, a když jste nedělali problémy, tak jste měli klid. Na obzoru se objevil John i s jeho partou. Bylo až moc jasný, že byli v hospodě, protože se pár z nich sotva drželo na nohou. Byl to směšný pohled. Najednou mě úsměv rychle přešel. Kousek od nich šel pro změnu Tristan a jeho parta tupců. Jasně, že si mě všiml a okamžitě zamířil ke mě. Ostatním klukům dal jasně najevo, že jde sám.

,,Čau Chrisi.'' Řekl a blýskl po mě úsměvem.

,,Co zase chceš?'' Zeptal jsem se a on vytáhl cigaretu. No jo...jak je v tom cigáro, tak je na mol, jenže on to dokonale skrýval.

,,Naval mobil.'' Řekl a natáhl ke mě ruku.

,,Polib mi debile.'' Odpověděl jsem a on se zamračil, ale nakonec dostal hysterický záchvat smíchu. Všichni se na nás otáčeli.

,,Říkám ti po dobrým naval sem ten mobil!'' Byl naštvanej a šlo to na něm poznat.

,,A já ti říkám po dobrým, že mi máš políbit...nevím čemu na tom nerozumíš.'' Odpověděl jsem a vstal, abych mu dal najevo, že tímhle jsem s ním skončil. Zamířil jsem do města, ale on na mě ještě křikl.

,,Toho budeš litovat Christiane!'' Otočil jsem se na něj a usmál se.

,,Já vím.'' Nebylo to poprvý, co mi to řekl. Pak jsem vnímal už jen tu dlouhou cestu přede mnou. Neměl jsem ponětí, co chci ve městě dělat, ale vracet jsem se taky nechtěl. Nesnesl bych pohled na ten jeho ksicht. Cesta do města nikdy netrvala dlouho...ona jen dlouze vypadala. Byla v poměrně dobrém stavu, ale už bylo poznat, že dlouho nevydrží. Kolem mě pomalu projelo auto, které se pak zastavilo a do couvalo zpátky. Tázavě jsem se podíval na řidiče. Nějaký kluk...černý vlasy, hnědý oči. Měl BMV. Stáhl okýnko.

,,Jedu správně ke střední škole pana Maye?'' Zeptal se a já kývl na souhlas.

,,Znáš prosím tě Melanie Cowanovou?'' Zeptal se po kratší pauze.

,,Znám. Je u nás na intru.'' Odpověděl jsem a on se usmál. Nevypadal, jako nějakej pedofil, co by po ní šel.

,,Na jakým pokoji? Vezu jí pár věcí.'' Dodal a já krátce zaváhal. Co když mi lže? Proč jsem tak strašně podezíravej?

,,Druhý patro...pokoj 37.'' Řekl jsem. Bydlela dva pokoje ode mě, takže jsem si to číslo musel logicky zapamatovat.

,,Díky.'' Řekl nakonec a odjel směr školní pozemek. Chvíli jsem tam jen tak postával, ale pak jsem pokračoval dál. Už jsem byl prakticky ve městě a hned jsem se zastavil v menším butiku, protože jsem úplně zapomněl na den návštěv. Rozhodl jsem se teda matce zpříjemnit den a koupil jí pestrobarevný šátek s bižuterním náramkem. Jenže to bych nebyl já, kdybych neměl zpoždění stejně, jako dneska v tý zatracený chemii, kdy se učitel rozhodl přiřadit toho kreténa k Melanie. Rodiče jsem nečekaně potkal po cestě zpátky do školy, takže mě svezli. V autě jsem podal matce tašku a ona se na mě překvapeně podívala.

,,To je pro mě?'' Zeptala se.

,,Ne. Pro nejlepší matku na světě, takže jí to pak prosím pošli.'' Odpověděl jsem a ona se usmála. Vytáhla z tašky ten šátek a rozzářila se přitom, jako Vánoční stromeček. Vděčně se na mě pak podívala.

,,Děkuju Chrisi.'' Řekla ve chvíli, kdy auto zastavilo. Okamžitě jsem vystoupil a první, koho jsem zahlédl, byl ten kluk vedle Mel. On se usmíval a ona mu ten úsměv ochotně oplácela. Najednou k ní přiběhl ještě jeden, který jí sahal těsně nad pas. Obejmul jí a ona si k němu po chvilce klekla. Tenhle pohled, který jí panoval na tváři, jsem u ní ještě neviděl. Něčí ruka se mi mihla před obličejem a já překvapeně uskočil.

,,Koho tak sleduješ?'' Zeptal se otec a podíval se tam, kam jsem se před chvilkou díval já.

,,Pěkná, ale asi zadaná.'' Řekl nakonec a já ho probodával naštvaným pohledem. Tuhle připomínku si mohl odpustit. Pokrčil rameny a poplácal mě po zádech.

,,Kde je Tristan?'' Zeptala se matka a já povytáhl obočí.

,,Vsadím se, že se válí někde pod lavičkou a je totálně na mol.'' Odpověděl jsem a tentokrát povytáhla obočí zase ona. Jasně že se jí to nezdálo. Její synáček a opilej? Myslela si, že si z ní utahuju. Tohle by mi nikdy nevěřila.

,,Takhle bys neměl mluvit o svém bratrovi.'' Napomenula mě a já byl raději zticha. Nechtěl jsem říct, něco čeho bych později mohl sakra hodně litovat.

   Zbytek dne jsme většinou prokecali, ale matka trvala na tom, že chce vidět můj pokoj, takže jsem jí tam musel zavést. Zděšeně se zastavila hned mezi dveřma a já si sedl na židli. Stěny byly bílé a na nich pár poliček s knížkama. V rohu středně velká postel, psací stůl s ještě jednou židlí a skříň. Plus dalších několik věcí, ale víc jsem zatím nepotřeboval...zatím.

,,To je naprosto otřesný.'' Dostala ze sebe a zakryla si pusu. Rozhlédl jsem se po celé místnosti a zamračil se. Bylo tady uklizeno, tak co se jí nelíbí?

,,Jak jsme tě mohli nechat žít v něčem takovým? Je tady vůbec nějaká slušná koupelna?'' Ukázal jsem na dveře po své pravici a nechápavě se na ní podíval. Ona byla úplně bledá. Tak bledá, že kdybych jí postavil ke zdi, tak jí ostatní v klidu přehlídnou.

,,Takhle to dál nejde. Na tady jsou klíče od toho nového bytu ve městě...prosím přestěhuj se tam.'' Naléhala a položila mi je na stůl, protože já si je odmítl vzít. Nechtěl jsem se stěhovat. Tohle mi vyhovovalo.

,,Pak tam můžeš nechat bydlet i tu svou kočku, protože vážně pochybuju, že tady budete mít nějaké soukromí.'' Řekl otec a podíval se z okna. Mám pocit, že kontroloval auto, ale nebyl jsem si jistý. Já ty dva nechápu. O co jim k čertu jde? Vstal jsem a šel si stoupnout k němu, abych zjistil, co si tak zvědavě prohlíží. Díval jsem se na ní, jak se s oběma láskyplně loučí. Jak je drží ve svém pevném objetí a nechce je nechat odjet. Pak už jsem jen viděl to černé auto mizet v dálce. Najednou jsem dostal vztek. Ne na Melanie. Ne na ty dva kluky, ale na svého vlastního otce. On jí bral pouze, jako hračku...

Diskusní téma: 6. Kapitola

♥♥♥

Tak k tomuto můžu říct jen jedno: Já to chci dál!!!

Re: ♥♥♥

To mě potěšilo. Určitě se budu snažit napsat v, co nejbližší možné době další kapitolu... :)

http://tales-from-my-head.webnode.cz

Mně se kapitola líbí :) Pohled Christiana je taky fajn. Je vidět, že Mel chrání, nebo prostě v ní vidí to lepší :) Těším se na pokračování :)

Re: http://tales-from-my-head.webnode.cz

Děkuju... Jsem ráda, že se ti psaní z pohledu Christiana líbí.... :D

Přidat nový příspěvek