4. Kapitola

  

V klidu jsem seděla a sledovala cestu. Bylo mi jedno, kam jedeme hlavně, že budu daleko od ní. Ren se na mě během jízdy několikrát podíval, ale neřekl nic. Chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem, co. Měla jsem pocit, že mezi náma vznikla hluboká propast...ničilo mě to. Ničil mě ten pocit, že bude všechno jinak, že nebudu moc být s ním. Sklopila jsem hlavu a na chvilku zavřela oči. Vraceli se mi všechny společné vzpomínky. Dnešek byl jedna velká noční můra, ze které jsem se chtěla, co nejdřív probudit, ale nešlo to. Nebyl to sen...tohle byla tvrdá a nelítostná realita. Vzdychla jsem a on vzal mou ruku a sevřel jí v té své.

,,To bude dobrý slibuju.'' Řekl, ale poslední slovo zašeptal. Sám tomu nevěřil, ale snažil se mě uklidnit a za to jsem mu byla vděčná.

,,Myslíš?'' Zeptala jsem se a náznakem se usmála.

,,Nemyslím, protože to vím.'' Odpověděl jistě a já se na něj podívala. Nevím, jestli si uvědomoval, že nemůžeme utíkat věčně, ale zatím se nemusíme ani vracet. Proč to vlastně vůbec řeším?

,,Tak fajn. Kam jedeme?'' Zeptala jsem se nakonec, protože zvědavost ve mě přece jen vyhrála. Uličnicky se usmál.

,,To je překvapení...ale znáš to tam.'' Řekl a já se zamyslela. Já znám tolik míst, ale nepamatuju si, že by k nim vedla tahle cesta.

,,Malá nápověda by nebyla?'' Zeptal jsem se opatrně a on zakroutil hlavou. Jasně, že mi nic neřekne...vždyť je to překvapení. Mohla bych ho přemlouvat i půl hodiny a on by stejně mlčel, takže jsem se dál raději neptala.

,,Jak dlouho tam budeme?'' Zeptala jsem se, abych aspoň věděla, jak dlouho si nebudu muset dělat starosti.

,,Jak dlouho budeme moc.'' To znělo vážně dobře. Už jsem měla o něco lepší náladu.

,,Máma chtěla pozvat i George.'' Řekla jsem potichu a on sebou trhl. Byli to nepřátelé od první chvíle, kdy se potkali. Ren moc dobře věděl, že já se Georgovi líbím...slyšela jsem, jak nadává a pak se na mě nechápavě podíval. Myslím, že tohle jsem mu raději říkat neměla.

,,Jeho? Tohle není možný! Proč vždycky zrovna on? Mě snad trefí.'' Jo naštvala jsem ho, takže teď ho musím zase uklidnit, ale jak?

,,Ber to z té pozitivní stránky...znám ho.'' Dobře uznávám, že tohle se mi taky zrovna nepovedlo. Střelil po mě tázavý pohled a já pokrčila opatrně rameny.

,,Eleno...to mě má, jako uklidnit? To, že mi tady řekneš, že ho znáš?!'' Zeptal se a já se zamračila.

,,A myslíš si, že já jsem jásala, když jsem to zjistila?! Myslíš, že si ho chci vzít?! Tak to teda ne! Teď mě dobře poslouchej Rene, kdybych k němu něco cítila, tak jsem si tenhle útěk mohla odpustit, takže to raději vyčítej někomu jinýmu!'' Naštvaně jsem vytrhla svou ruku z té jeho a dívala se zase ven z okna. Vím, že jsem s tím začala já, ale tohle si mohl nechat pro sebe. Pak už jsme spolu nepromluvili...

Mezitím u Eleny doma (Z pohledu Toma):

Přišel jsem domů kolem půlnoci a byl lehce opilej. Na krku mi visela nějaká holka, ale nepamatoval jsem si to její jméno, které mě stejně ani nemuselo zajímat. Větší starost jsem měl o Elenu. Bůhví, co ta holka střelená chce dělat, jakoby šlo vůbec odporovat naší matce. Už jí zase asi přeskočilo pár koleček a začala šílet. Vešel jsem do obýváku, ta holka se mě v ten moment pustila a skončila na zemi. Nechal jsem jí tam ležet nebo sedět vím já a raději si šel do baru pro flašku whisky. Jenže najednou se v oné místnosti rozsvítilo a já se díval na matku.

,,A kurva.'' Řekl jsem a napil se, abych se posilnil. Na tohle budu potřebovat sakra pevný nervy.

,,Kde je tvá sestra? Počítám s tím, že to není ta na podlaze.'' Zeptala se a znechuceně  se na ní podívala. Pokrčil jsem rameny.

,,Nevím, kde je, ale ví, že tebe určitě vidět nechce. Rozhodně se tenhle týden už domů nevrátí.'' Řekl jsem a šel tý na zemi pomoc vstát. Matka cosi mlela, ale já jí neposlouchal, protože jsem měl práce dost.

,,Jak si říkala, že se jmenuješ?'' Zeptal jsem se a vytáhl jí na nohy.

,,Meg...Megan.'' Chvilku trvalo, než ze sebe to jméno dostala. Zakroutil jsem hlavou a pustil jí zpátky na zem.

,,No tak jí už nepomůžu a mami...myslím, že El se vrátí, až si bude jistá, že jí přestaneš ze života dělat peklo což znamená, že vy dvě už se určitě neuvidíte.'' Dodal jsem a zmizel do svého pokoje. Megan jsem tam nechal...však matka se o ní jako správná paní domu postará, že? Vzal jsem mobil a zavolal ségře. Vzala mi to po pěkný době.

,,Ano?'' Ozvalo se a já se usmál.

,,Matka tě postrádá sestřičko.'' Řekl jsem a sedl si na židli, jenže jsem viděl asi dvakrát a sedl jsem si mimo, takže vlastně na zem.

,,A ty postrádáš střízlivost...nevím, kdy se vrátím brácha, ale řekni otci, že ho mám ráda...stejně jako tebe.'' Šlo poznat, že je mírně rozrušená.

,,Stalo se něco?'' Zeptal jsem se a ona se nadechla.

,,Trošku jsem se chytla s Renem, ale snad se to ještě dá napravit...teď jsme na chvilku zastavili v nějaký restauraci, takže se pokusím nás usmířit. Už musím končit. Ahoj brácha a zkus se šetřit.'' Položil jsem mobil na stůl a pokusil se vstát. Tohle byla celá ona...vždycky končila hovor, jako první...

Diskusní téma: 4. Kapitola

Pokračování

Taková menší oddechová, ale líbil se mi ten pohled od Toma :D A jejich matku radši ani nekomentuju :/

Re: Pokračování

Taková jedna z mála oddechovek ano. Jinak jsem ráda, že se ti pohled Toma líbil... :D Moc děkuju za názor... :))

Přidat nový příspěvek