3. Kapitola - Elita (Christian)

 

Elita. Označení, které dělá z bohatých něco víc. Označení, které mi bráni najít tu, kterou bych milovat. Spoustu lidí o nás má předsudky, ale ne všichni jsou stejní. Spoustu lidí nás odsuzuje i přesto, že nikdo z nich vlastně neví, že jsem stejní, jako oni a jediný rozdíl mezi námi je suma na účtu.

Seděl jsem ve své lavici a na jedno ucho poslouchal učitelův výklad. Měl jsem štěstí, že jsem seděl až v zadní řadě, protože pan May se soustředil, jen na chytráky v prvních třech řadách.  Občas můj pohled zabloudil k Melanie, která si pečlivě a úpěnlivě dělala poznámky a jemně se přitom mračila. Musel jsem se usmát, ale toho si učitel všiml a přerušil svou řeč.

,,Připadá Vám na tom něco vtipného Christiane?'' Zeptal se a já zakroutil hlavou.

,,Ne...jen mě zrovna kvantová fyzika moc nebere, ale v klidu pokračujte.'' Odpověděl jsem a pár lidí  se zasmálo. Dokonce i Melanie se náznakem usmála. Všiml jsem si, jak se učitel snaží ovládnout svůj vztek.

,,Jak jsem tedy řekl.....'' Zbytek zanikl ve zvonění a hluku, který studenti způsobovali. U mé lavice se okamžitě objevila Celeste Collinsová. Dcera známého od otce. Mám pocit, že si mě až nebezpečně moc všímala.

,,Ahoj. To s tím učitelem bylo dobrý...'' Vstal jsem a ona se na mě dotčeně podívala.

,,Nevím, co na tom bylo dobrý a Celeste nebudu ti věčně opakovat, že mi máš dát pokoj.'' Řekl jsem, ale jí to ani zdaleka neodradilo...mělo to přesně opačný účinek.

,,Ale no tak. Ty víš, že se ti líbím a navíc se k sobě hodíme. Oba patříme do elity.'' Dal jsem si ruce do kapsy a znechuceně se na ní podíval.

,,V tom je právě ten problém. Já nechci holku z elity. Nechci žádnou rozmazlenou, arogantní nánu z bohaté rodinky, které když se zlomí nechtík, tak utíká za papínkem a brečí u toho jak malý dítě.'' Dotčený výraz vystřídal šokovaný a já byl spokojený.

,,Tohle si neměl Christiane...budu si stěžovat tvému otci...budeš mít velký problém i s tou tvou povedenou rodinou.'' Prudce se otočila a odkráčela ze třídy. Zakroutil jsem nevěřícně hlavou, v klídku si posbíral všechny učebnice a zamířil na chodbu. Klidně se vsadím, že Celeste si už stihla postěžovat kámoškám a bůhví komu ještě. Mě to vlastně ani nezajímalo. Nezajímala mě ona... Na chodbě jsem potkal Austina s Angie.

,,Čau chlape.'' Řekl a poplácal mě po rameni. Angie se na mě usmála a pak se o Austina opřela. Ach ti zamilovaní...

,,Hele, klidně bych s tebou pokecal, ale mizím do knihovny...musím si půjčit nějakou knížku od někoho...nepamatuju si to jméno.'' Řekl jsem a Austin se zamračil.

,,Hele, vole to mi nemůžeš udělat...dneska je ta párty a ty chceš číst nějakýho debila. Vzpamatuj se!'' Angie mu vlepila pohlavek a já se usmál.

,,Víš, co mi můžeš, že?'' Zeptal jsem se a hodil učebnice do skříňky. Zaslechl jsem něco ve smyslu ,,Nápodobně...'' Moc jsem to neřešil a raději rychle odešel směr knihovna. Školní knihovna měla dvě gigantický patra a police byly až po strop nacpané knihami. Měl jsem to tady poměrně rád. Byl tu klid a jen málokdy jste na někoho narazili. Procházel jsem se uličkama a rozhlížel se. Času jsem měl dost, takže hledání může počkat. Většinou tady byla klasická literatura, ale občas nějaká fantasy knížka, román, detektivka a ostatní. Zaslechl jsem nějaké hlasy, které se hádali, jaká knížka je lepší. Já raději šel dál a dál...do doby než jsem do ní omylem vrazil.

,,Sakra...moc se omlouvám.'' Řekl jsem a podal jí knížku, která jí spadla.

,,V klidu neomlouvej se...taky se mi to párkrát stalo.'' Melanie se usmála a vrátila knížku zpátky do police.

,,Nevíš náhodou, co že si to vlastně máme číst?'' Zeptal jsem se jí a ona kývla.

,,Shakespeara...'' Odpověděla a já se na ní tázavě podíval. Nic mi to neříkalo.

,,Neznáš Romeo a Julie? Hamlet? Nic ti to neříká?'' Zakroutil jsem hlavou a ona se zasmála. Vytáhla asi pět knížek. Protože  byly ve vyšších policích, tak si musela stoupnout na špičky a přitom natahování dokonale vynikla její úžasná postava. Musel jsem odvrátit pohled.

,,Někdo tvrdí, že Hamlet je mnohem lepší, jak Romeo a Julie, ale jelikož jsem ještě nečetla žádnou jeho hru, tak nemůžu posoudit. Já jsem u něj spíš na zamilovaný básně.'' Řekla a na tváři se jí objevil spokojený úsměv. Prohlížel jsem si knížky jednu po druhé a pak se na ní znovu podíval.

,,Básně?'' Zeptal jsem se a ona kývla. Poklepala nehtem na jednu knížku v mých rukách a já povytáhl obočí.

,,A co tady vlastně děláš?'' Zeptal jsem se a pomohl jí vrátit několik knížek zpátky na jejich místa.

,,Pomáhám tady, abych se nemusela nudit v pokoji.'' Odpověděla a šla se mnou k paní, která knihovnu vedla.

,,Opět Shakespear...sbírka jeho básní. Dobrý výběr Chrisi.'' Řekla Susan. Já se podíval na Melanie, které na tváři panoval kouzelný úsměv.

,,Tak zatím Mel.'' Řekl jsem a usmál se na ní.

,,Ahoj.'' Odpověděla a zmizela v nějaké uličce. Vyrazil jsem zpátky na chodbu a pak přímo do svého pokoje. Knížku jsem hodil na postel a pečlivě zavřel dveře, kdyby to Celeste nestačilo. Pak jsem se v klidu posadil a knížku otevřel. Před očima mi naskočila první báseň, která se mi zaryla do paměti...

Jak se vám líbila 3. Kapitola?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek