20. Kapitola - Šílenost (Chris+Mel)

Chris

Melanie se vrátila domů až kolem osmé, takže se dá říct, že jsme měli celej den pro sebe. Slíbila mi, že se matky zeptá na to stěhování. Upřímně mě to trošku znervózňuje a to z několika naprosto obyčejných důvodů. Za prvý mě její matka absolutně nezná, pak Mel a ani já ještě nejsme plnoletí, což je podle mě hlavní problém a navíc ještě je tady její střelenej otec, který o tom nebude chtít ani slyšet. Jaká je teda naše šance? To vážně nevím, ale myslím, že když si to nechaj projít hlavou, tak by to třeba mohli povolit...byl bych jim dost vděčnej. Bydlet s ní, by bylo naprosto bezchybný o tom nepochybuju. Po cestě domů jsem potkal Ryana.

,,Čau Chrisi.'' Řekl.

,,Čau.'' Prohodil jsem a podíval se na něj. Jen náznakem se usmíval...šlo poznat že mu něco dělalo sakra velký starosti.

,,Už je to mezi váma dvě zase ok?'' Zeptal se nejistě.

,,Jo je a jsem za to rád, ale stejně si budeme muset ještě pár nejasností vyjasnit.'' Odpověděl jsem a lehce se u toho usmál. Kývl na souhlas.

,,Chci se tě zeptat...nechovala se Melanie v poslední době nějak divně?'' Krátce jsem se zamyslel, ale nic se mi nevybavilo...teda kromě toho, že mi zapírala ty modřiny.

,,Ani ne...jen mi chtěla zatajit jeden incident, ale to už jsme vyřešili.'' Řekl jsem a on povytáhl obočí.

,,Jaký incident? Nic mi neřekla...spíš tvrdila, že je všechno v nejlepším pořádku.'' Tentokrát jsem byl překvapenej já. Ona mu to neřekla? V tom případě se nic nedozví ani ode mě.

,,Nebylo to nic podstatnýho.'' Podotkl jsem. Nevěřícně si mě změřil pohledem a pak jen pokrčil rameny.

,,Aha.'' Nic víc mi na to neřekl. Náš rozhovor tímhle skončil a já šel konečně domů, nebo lépe řečeno k rodičům, abych si sbalil věci a zmizel tam, kde oni rozhodně nebudou. Moje auto stálo před ,,panelákem''. K rodičům to nebyl zrovna kousek, protože bydleli na druhé straně města. Sedl jsem si teda do auta a nastartoval. Upřímně už slyším matku, jak mi vyčítá, že jsem přijel pozdě na večeři a ještě horší to bude, až jí oznámím, že se definitivně stěhuju. To bude zase peklo...

Melanie

Seděla jsem na posteli ve svém pokoji a šíleně se nudila. Natáhla jsem se pro svůj mobil a vytočila Chrisovo číslo...dal mi ho bratr. Chvilku mu trvalo, než to vzal, ale mě to vůbec nevadilo.

,,Ano zlato?'' Usmála jsem se a pohodlně se opřela o svůj polštář.

,,Musím vám oznámit jednu sakra zdrcující zprávu pane Woodsi.'' Řekla jsem a slyšela, jak se zasmál.

,,Na to že je zdrcující máš poněkud dobrou náladu ne? A co je to za zprávu?''

,,No bohužel vám musím říct, že mě očividně budete mít po zbytek života na krku.'' Řekla jsem. Chvilku bylo ticho.

,,Takže pokud to chápu dobře, tak se ke mě přestěhuješ?'' Zeptal se překvapeně.

,,Už to tak bude.'' Prohodila jsem. Přála jsem si ho mít u sebe a obejmout ho.

,,To je skvělá zpráva a ne zdrcující miláčku.''

,,Tak když myslíš...z kama máš vlastně moje číslo?'' Zeptala jsem se.

,,Hádej...můžeš třikrát.'' Zakroutila jsem hlavou.

,,Od bráchy že?'' Zaslechla jsem troubení a zamračila se.

,,Chrisi ty řídíš?'' Zněla jsem dost překvapeně, což mě lehce naštvalo.

,,Jo...neboj nic se mi nestane.'' Odpověděl mi přesvědčivě a já na malý moment zavřela oči.

,,Budu ti věřit, ale vážně prosím dávej pozor...slib mi to.'' Naléhala jsem na něj.

,,Slibuju a vážně se nemusíš bát. Ty jsi v pořádku?'' Trhla jsem s sebou, když jsem z kuchyně uslyšela hádku. Už je to tady zase a to byl takový klid.

,,Jo já jsem v naprostým pořádku.'' Odpověděla jsem a vstala, abych mohla zamknout dveře. Otec se vrátil pár minut po mě a od té doby jsem se raději ani neukázala.

,,To jsem rád.'' Přiznal a já se usmála.

,,Teď mě napadá...neruším nějak?'' Zeptala jsem se a krátce se podívala z okna.

,,Ne...zpříjemňuješ mi cestu k rodičům.'' Řekl a znělo to vážně upřímně. Najednou se z dolního patra ozvali dvě strašné rány a já leknutím nadskočila.

,,Co to bylo?'' Zeptal se Chris.

,,Nemám ponětí.'' Odpověděla jsem popravdě. Neměla jsem dobré tušení. V domě bylo šílený ticho.

,,Melanie kde jsi teď?''

,,U sebe v pokoji.''

,,Nikam nechoď jo? Poslechni mě a zůstaň u sebe.'' Řekl a v jeho hlasu byla poznat lehká panika. Já ho ale neposlechla. Odemkla jsem dveře a potichu šla dolů do místnosti z kama ten zvuk vyšel. Srdce mi bilo jako o závod.

,,Mel jsi tam?'' Vešla jsem do kuchyně a hrůzou ztuhla na místě. Pak jsem už jen vykřikla...

Chris

To ticho přerušil její výkřik a já sebou v autě dost trhl. Jediný co jsem mohl dělat, bylo strhnout volant a jet okamžitě k nim domů. Byl jsem dost vyděšenej, protože jsem neměl ani páru co se Melanie stalo. Sešlápl jsem plyn a řítil se poloprázdnými ulicemi města. Cesta tam netrvala ani pět minut. Prudce jsem zabrzdil, což mi potvrdilo skřípění pneumatik. Auto jsem nechal nastartovaný a klíče zůstali v zapalování. Během několika vteřin jsem stál před dveřmi, které byli odemčené. Pomalu jsem je otevřel a vešel dovnitř. Z kuchyně se ozývala nějaká hádka a Melanie brečela. Hlas se jí třásl. Šel jsem za ní. Zastavil jsem se hned mezi dveřma a s hrůzou jsem se díval na Ryana. V ruce držel zbraň a díval se na Mel, která stála na druhé straně stolu a v ruce třímala velký kuchyňský nůž. Jenže pak jsem zjistil, o co tady jde. Na podlaze leželi její rodiče a byli mrtví. Vzhlédl jsem.

,,Říkám ti nepřibližuj se ke mě!!!'' Křičela na něj.

,,Já ti přece neublížím.'' Řekl tiše její bratr. Melanie si mě všimla a dvě vteřiny na to se na mě podíval i Ryan. Oba dva byli překvapení asi stejně jako já.

,,Chrisi? Co tady děláš?'' Zeptal se mě zaskočeně a já se zamračil. Pomalu jsem šel za Mel, které nepřestávali po tváři téct slzy.

,,Melanie co se tady proboha stalo?'' Zeptal jsem se jí a ona se na mě podívala.

,,On...on...mi zabil...zabil mi...rodiče.'' Dostala ze sebe a zahodila ten nůž, abych jí mohl obejmout. Nemohl jsem tomu uvěřit. On že by zabil vlastní rodinu? To přece snad ani nejde. Opatrně jsem jí k sobě přitiskl a nespouštěl oči z Ryana, který stál pořád na jednom a tom samém místě. Melanie se nepřestávala třást. Tohle jí zničilo, to bylo jistý a je to jeho chyba. Proč to do hajzlu udělal? Jaký k tomu měl důvod? Neuvědomuje si, jak moc jí to ublíží?

,,Sestřičko nemáme moc času...musíš jít se mnou.'' Řekl a já po něm vrhl vražedný pohled. Jestli si myslí, že jí nechám odejít s vrahem tak to se vážně plete.

,,Já už nejsem tvá sestra...a nikam s tebou nepůjdu.'' Procedila skrz zuby a pak se na něj podívala. Ryan k nám vyrazil a já jsem se před ní stoupl. Jestli na ní jen šáhne, tak je po něm a to klidně odpřísáhnu.

,,A kam jinam chceš jako jít?!'' Zeptal se naštvaně. Melanie mě obešla.

,,Půjdu kamkoliv hlavně, že tě nebudu mít na očích.'' Odpověděla mu a pak se její pohled zastavil na její mámě. Znovu se rozbrečela, ale brzo jí to přešlo. Hrdě zvedla hlavu a podívala se do jeho očí.

,,Nebuď drzá.'' Varoval jí. Zaslechl jsem zvuk policejních majáků. Její bratr zaklel a Melanie se usmála.

,,To je spravedlnost.'' Prohodila a odstoupila od něj. V očích jí plála nenávist.

,,Postaráš se o ní?'' Zeptal se mě a já kývl. O ní kdykoliv.

,,Tak fajn...spoléhám na tebe.'' Řekl nakonec a pak utekl. Mel se vyřízeně opřela o linku a pak sklouzla dolů. Podíval jsem se na ní a uvědomil si, že jí nemůžu pomoct. Tohle chce čas, jenže mezitím jí to dostane a já mám strach z toho, co potom bude následovat...

Diskusní téma: 20. Kapitola

:O

Ježíšikriste!!! To je teda něco. Nemám slov já v půlce panikařila, že jestli něco se stane Mel a tohle. No, páni....nevím, prostě co dál napsat. tohle byl zvrat na druhou. Já si říkala na začátku jak jsou spolu sladký a pak jsem málem dostala infarkt!!! :D Skvělý prostě, bomba :D

Přidat nový příspěvek