2. Kapitola

Probudila jsem se s nepříjemným pocitem. Dnes se něco hodně pokazí...cítím to v kostech. Pomalu jsem opustila mou postel a zamířila rovnou do koupelny. Dala jsem si každodenní ranní sprchu, pak si rozčesala své dlouhé, hnědé a trošku zvlněné vlasy, vyčistila jsem si zuby a nakonec se namalovala. Vždycky jsem používala jen tužku na oči, řasenku a nějakou výraznou rtěnku. Pleť jsem měla pěknou, takže bylo zbytečné ničit jí make-upem. Vesele jsem odkráčela jako obvykle ke své skříni, abych si našla něco na sebe. Pro dnešek jsem zvolila uplé, černé tričko s polovičním rukávem, tmavší džíny a pak už jsem si jen našla černé, kotníkové boty na podpatku. Oblečená jsem opustila svůj pokoj. V kuchyni mě uvítala vůně čerstvé kávy a čerstvých toustů. Táta seděl u stolu, četl noviny a nevěřícně u toho kroutil hlavou. Máma mi podala talíř i s mou snídaní.

,,A kafe?'' Zeptala jsem se opatrně. Nelíbilo se jí, když jsem ho pila.

,,Je na stole.'' Oznámila mi. Překvapeně jsem se podívala na své místo a usmála se. Ono tam vážně bylo. Co se to s ní děje? Určitě je dneska nějaký významný den a já na něj zase zapomněla...nemá náhodou někdo z naší rodiny narozeniny?

,,To je kecy.'' Řekl otec sám pro sebe. Tázavě jsem se na něj podívala. Určitě tam zase psali nějakou blbost...ostatně jako vždycky. Noviny jsou prostě plný lží, takže nechápu, co na tom otce ještě překvapuje.

,,Co píšou tentokrát?'' Zeptala jsem se, když noviny odhodil na druhý konec stolu. Matka se na něj rozčíleně podívala. Jedna z věcí, kterou nestrpěla bylo, když jí někdo dělal nepořádek na stole.

,,Svádí na nás útoky na lidi.'' Ztuhla jsem a pak tiše zavrčela. Tohle byla ale dost velká lež. My máme lidi bránit a ne je zabíjet. Toho jsou schopni jen upíři v čele s Carmen. Carmen...jen z toho jména se mi zaostřují špičáky a mé vlčí já se dere na povrch. Od doby co jsem jí poprvé potkala na ulici, mi jde po krku. Chce mě z neznámého důvodu zabít, ale zatím se jí to nějak nedaří. Spíš bych řekla, že to pokaždé pěkně pokazila.

,,To je vrchol. Co si o sobě myslí?'' Podívala jsem se na svou matku a pokrčila rameny. Do kuchyně se vřítila Chloe a hned za ní byl i David. Má mladší sestra se posadila naproti mě a můj starší bratr si sedl vedle a schválně do mě strčil. Střelila jsem po něm podrážděný pohled. Rád mě provokoval. Usmál se a pak se naplno věnoval se své snídani.

    Opustila jsem náš dům a zamířila k Maxovi. V tuhle dobu jsem k němu chodila konzultovat problémy, které ve smečce nebo mimo ní byly. Dokonce jsme řešili i problémy mezi mnou a Jeremym. On udělá cokoliv proto, aby se zachovala nová generace vlků. Chce nám vyjít vstříc. Šla jsem poloprázdnou ulicí se sluchátkama v uších a nějak extrémně jsem nesledovala okolí. Byla jsem myšlenkami úplně jinde. Přemýšlela jsem nad tou včerejší nocí. Nevím proč, ale nějak mi nešlo do hlavy, že na mě byl Alex až tak podezřele hodný. Přešla jsem silnici a zastavila se před pětipatrovou budovou. Otevřela jsem dveře a vstoupila do hlavní haly. Moc lidí našeho druhu tady nebylo. Zamířila jsem k výtahu a pak vyjela do nejvyššího patra. Zaklepala jsem na dveře jeho pracovny. Ozývalo se z tama vrčení, takže mě nenapadlo nic jiného, než bez pozvání vejít. Na zemi se krčili dva vlci. Jeden černý a druhý hnědý. Poznala jsem Alexe, jehož vlčí oči byly stejné jako v realitě a to modré. Byl ten černý...kdyžto Max byl ten hnědý a obyčejný. Vrčeli na sebe, ale když si mě všimli tak toho nechali a po chvilce už přede mnou stál Alex v jeho typické černé košili, džínách a kožené bundě s rozcuchanými, černými, krátkými vlasy a s tím tajemným úsměvem na tváři. Max byl v elegantním obleku a tvářil se zaraženě.

,,Slečno Blake...očekával jsem Vás o něco později.'' Přiznal. Co tady k sakru Alex dělá? Snad mu právě neoznámil, že odchází. Ten idiot...musel mu to říct zrovna dneska? Teď bude mít nejmocnější Vyšší blbou náladu. Tázavě jsem se na něj podívala. Jen pokrčil rameny.

,,Myslím Alexi, že bys měl odejít a o té situaci si promluvíme později.'' Řekl Max a on kývl. Prošel kolem mě a po cestě schválně zavadil o mou ruku. Přeběhl mi mráz po zádech a já se zachvěla.

,,Prosím, dejte mi minutku.'' Řekla jsem, otočila se a vyrazila za ním. Z toho se jen tak nevyvleče. Dohnala jsem ho na schodech.

,,Alexi, stůj!'' Křikla jsem. Zastavil se a počkal na mě. Podívala jsem se na něj a pak společně s ním pokračovala v cestě ven z téhle budovy.

,,Cos mu sakra řekl?'' Zeptala jsem se a on se pousmál. Ten skoro úsměv mi vždycky dělal starosti.

,,Co jsem mu řekl? Poslal jsem ho do háje a vysvětlil mu, že už na všechno kašlu, ať si ty svý povinnosti strčí někam a že končím.'' Překvapeně jsem se na něj podívala. Dělá si ze mě srandu? Tohle nemůže myslet vážně. No tak to je v háji, protože Max po mě bude chtít, ať ho dostanu zpátky.

,,Tos neudělal.'' Řekla jsem nevěřícně. Zastavil se a podíval se na mě. V jeho očích nebyla zlost, vztek...vlastně v nich nebylo nic co bych znala nebo dokázala popsat slovy.

,,Proč myslíš? Udělal...kašlu na něho.'' Řekl a pak zase pokračoval. Šla jsem za ním a srdce mi divoce bušilo. Vždycky jsem měla pocit, že jeho jen tak něco nenaštve, ale očividně jsem se spletla.

,,Dobře, a co on na to?'' Zeptala jsem se. Zasmál se a přes rameno se na mě podíval.

,,Vidělas sama.'' Odpověděl. Jo viděla jsem to a možná to je ten důvod proč mě to tak znepokojuje.

,,Co chceš dělat? On ti nedovolí odejít.'' Pokrčil rameny a přešel cestu. Já šla kousek za ním, ale když zpomalil to své vražedně rychlé tempo, tak jsem šla vedle něj, což mi plně vyhovovalo.

,,Nevím, ale udělám cokoliv proto, aby mi dal pokoj.'' Střelila jsem po něm tázavý pohled, protože výraz cokoliv se mi v téhle chvíli moc nezamlouval. V jeho případě jsem neměla ani tušení, jak daleko je schopný zajít, ale něco mi říkalo, že dál než bych u něj čekala.

,,Hlavně prosím nedělej nic, co by ti při nejhorším mohlo ublížit.'' Požádala jsem ho a v ten moment se to stalo. Nestihla jsem nic udělat...bylo to tak rychlý. Chytl mě, přirazil ke zdi a podíval se mi do očí. Právě mě přirazil ke zdi na ulici, kde je plno lidí a ani bych se nedivila, kdyby to někdo letěl říct Jeremymu. Srdce mi poskočilo a po kůži se mi rozlilo horko z toho náhlého doteku a jeho blízkosti.

,,To o mě máš takový strach?'' Zeptal se a usmál se. Byl ve výhodnější pozici, jak já.

,,To tě to tak překvapuje, že se o tebe, jako tvá kámoška bojím?'' Odpověděla jsem otázkou. Na slovo kámoška jsem kladla možná až moc velký důraz, ale chtěla jsem, aby si z toho nic moc nesliboval.

,,Věř mi, u tebe mě v poslední době, překvapuje víc věcí.'' Prohodil a já povytáhla obočí.

,,Například?'' Přiblížil se ke mě a já se ještě víc nalepila na zeď té budovy. Alexi jestli nás tak někdo uvidí, tak je po tobě a pak hned po mě.

,,Včera jsi kvůli mě dala facku Jeremymu...to mě vážně překvapilo.'' Řekl a já ztuhla. Všechny známky úsměvu mi zmizeli z tváře. To si snad ze mě dělá srandu.

,,Byls tam, i když jsem si šla pro tu košili?'' Zeptala jsem se. Jestli mi odpoví, že jo tak s ním do smrti nepromluvím.

,,To nemůžu potvrdit, ale ani vyloučit.'' Vražedně jsem se na něj podívala.

,,Alexi, do hajzlu! Tohle se nedělá!'' Vykřikla jsem na něj a on zakroutil hlavou.

,,Prosím tě v klidu...byl jsem otočenej. Jsem přece gentleman.'' Málem jsem vyprskla smíchy. On a gentleman? Vážně moc vtipný.

,,Tak to je polehčující okolnost, ale byla bych radši, kdyby se to už neopakovalo.'' Kývl a odstoupil ode mě. Od této chvíle se oblékám výhradně v prostorách koupelny.

,,Už bych se měla vrátit. Budu doufat, že se Max stačil uklidnit.'' Oznámila jsem mu.

,,Tak zatím, Tali.'' Řekl.

,,Zatím.'' Otočila jsem se a rychle šla zpátky do té budovy. Max bude šílet, to je jistý. Podívala jsem se na mobil. Už mám deset minut zpoždění...on mě zabije. Ještě jsem zrychlila a snažila se vyhýbat lidem, kteří mířili do svých prací. Otevřela jsem dveře, použila výtah a pak znovu zaklepala na dveře u jeho pracovny. Dvě vteřiny na to mi otevřel.

,,Moc se omlouvám.'' Řekla jsem, když mě pustil dovnitř a pokynul mi rukou na jedno z volných křesel.

,,Mám pro vás úkol, slečno Blake.'' Oznámil mi a já se na něj zaujatě podívala. Nikdy po mě nic nechtěl a o to víc mě to znervózňovalo.

,,Jaký?'' Zeptala jsem se a on se pousmál.

,,Jde o Alexe.'' Odpověděl a já povytáhla obočí. Co má v plánu? Já proti Alexovi jít nechci. Vážím si vztahu s ním a nepotřebuju si ho nějak znepřátelit...

Diskusní téma: 2. Kapitola

:)

Moc se omlouvám, že to komentuji až teď, ale prostě jsem se nemohla dokopat k přečtení čehokoliv. A celkově ani k obíhání. :D Kapitola byla skvělá a tahle povídka se mi opravdu líbí. Alex je tak... :333333333 Sexy! :D Ale hlavní hrdinka... Tak nějak si na ni pořád nedokážu udělat názor. Je strašně nerozhodná a hodně mi přijde roztržitá, ale to mě na tom baví. Je prostě nepředvídatelná, takže se těším na pokračování. :) :3

:3

No prostě super...co víc k tomu dodat? :D :3 Ten Alex mě děsí a líbí se mi zároveň, nedivím se, že je holka zmatená :D Už se moc těším, až přidáš další kapitolku :3

Přidat nový příspěvek