2. Kapitola

  

Stihla jsem uskočit, ale ani on nespadl ze schodů dolů. Navíc si ještě zavolal kámoše, takže já se momentálně nudit určitě nebudu. Spíš by mě zajímalo, jestli už Cam něco našel, abych je mohla dostat z těch pater dolů. Bylo jich opravdu osm a všichni stejní. Rychle jsem vytáhla svůj nůž a první dva se na mě vrhli. Byli tak moc pomalý, ale i přesto, že jsem jim zkušeně uhýbala mi jeden z nich stačil drápy škaredě poranit levý bok. Ani kožená budna mi moc nepomohla. Zaklela jsem, ale ránu musela ignorovat. Pevně jsem v ruce stiskla svou zbraň a zaútočila na ně. Než se jeden z nich stačil začít bránit, tak už zmizel zpátky do pekla...a sakra. Bylo to iluze.

,,Came! Dělej sakra...mám tady menší problém!'' Zakřičela jsem a zkusila si tipnout, který z nich je pravý. Nešlo to poznat...ne dokud byli živý. Pokud to byli iluze, tak pak jednoduše zmizeli...ale když zabijete pravého démona, tak jeho tělo shoří. Nakonec mě to čekání na odpověď přestalo bavit a já se rozhodla, že se o to postarám sama. Všech sedm se proti mě rozběhlo. Jednomu jsem uskočila z cesty a podkopla mu nohy, takže sletěl přes zábradlí dolů do hlavní haly.

,,Házím ti zábavu Came!'' Křikla jsem a slyšela jsem, jak se zasmál. Bojovala jsem ze všech svých sil. Podařilo se mi jich asi pět zabít, ale pořád zbýval jeden a to zřejmě ten pravý. Chytl mě pod krkem a shodil ze schodů dolů. Naštěstí jen ze schodů a ne přes zábradlí, abych se jak žába rozplácla dole na dlaždicích. Posbírala jsem se ze země a vražedně se na něj podívala. Měl červený oči, velkou tlamu plnou špičatých zubů, zelenou kůži a z hlavy mu trčeli dva velký zatočený rohy. Byl vážně hnusnej. Zhluboka jsem dýchala a on ze mě nespouštěl oči. Všimla jsem si Cama, který na mě kývl a ukázal na nějaký dveře. Znovu jsem se na démona vrhla a zranila ho nožem v oblasti hrudníku. Teprve to ho vážně naštvalo. Rychle jsem seběhla ze schodů dolů a nevšímala si toho, jak mě bolí celý tělo. Nejvíc o sobě dávala vědět rána na tom boku. Běžela jsem chodbou s ním v patách...minula jsem snad sto dveří, než jsem si všimla dalšího schodiště, které bylo v ještě horším stavu, jak to před tím. Zakroutila jsem hlavou a přísahala, že za tohle mi Cam zaplatí. Svižně jsem vyběhla do dalšího patra a měla i celkem velký náskok. Pod sebou jsem slyšela démonů křik a nabíjela přitom zásobník zbraně. Nebyli to normální náboje...tyhle démona slušně zranili. Ani na malý moment jsem se nezastavila...on si mě najde a navíc už byl i ve stejným patře. Běžel za mnou, ale jak jsem se zmínila, tenhle druh byl strašně pomalej, takže než mě vůbec mohl najít, tak já už byla v další chodbě. Ve dveřích jsem viděla siluetu Cama a zamířila k nim. V klidu jsem nima prošla a on je zavřel. Ocitla jsem se ve velké místnosti, která měla místo jedný stěny obří starý okno.

,,Jak vidím si celá...to je dobrý znamení.'' Řekl a opřel o dveře, do kterých náš vzteklej kámoš vrážel.

,,Nech si ty blbý vtipy.'' Odsekla jsem a nachystala si zbraň.

,,Dobře. Seš připravená?'' Zeptal se a já kývla. Rychle ode dveří odstoupil a ty se okamžitě rozletěli. Démon se ďábelsky smál, ale pak začal vrčet. Někdo by řekl, že je to strašidelný, ale nebylo to nic výjimečného. Vrčení bylo víc a víc hlasitější, že se začalo chvít sklo v oknech a nakonec nabralo na takové intenzitě, že se okna rozletěla a nás zasáhli střepy. Zakryla jsem si obličej, ale někdo mě strhl pod sebe na zem. Byl to Cam.

,,Jsi v pohodě?'' Zeptal se ve chvíli, kdy to přestalo.

,,Já jo, co ty?'' Kývl na souhlas a vstal. Pomohl mi dostat se na nohy.

,,Zabít. Zabít.'' Ozývalo se ze dveří a my se na sebe nechápavě podívali. Proč kruci nemele v celých větách? Netušila jsem, že tenhle druh je negramotní...Tenhle pravý vypadal ještě hůř, než ty iluze, ale toho jsem si předtím nevšimla. Byl zelený a taky měl na hlavě ty odporný rohy, ale měl pro změnu černé oči a tlamu měl o dost větší, jak ti předchozí. Podívala jsem se na Cama, který si právě vytahoval kus skla z jeho svalnaté paže, a já se zamračila.

,,Jsem v pohodě. To vidím.'' Napodobila jsem ho a zakroutila hlavou.

,,Jsem v pohodě, ale on nebude.'' Trhl hlavou směrem k démonovy. Zvedla jsem nůž, který byl naštěstí v pořádku. Náš protivník zacvakal zubama a podíval se na mě. Zatočila jsem svou zbraní v ruce.

,,Tak jen pojď ty šmejde.'' Vyzvala jsem ho a jeho oči vzplály vztekem. Trošku jsem couvla, ale byl tady menší problém...z místnosti jsme se už nemohli dostat...leda, že bysme skočili dolů, ale to by byla jistá smrt. Hodila jsem nůž jeho směrem, ale on se zabodl do dveří.

,,Co se....'' Něco mě chytlo pod krkem a přirazilo ke zdi. Nohy jsem měla vysoko nad podlahou a dusila se. Cam na něj zaútočil zezadu, ale v ten moment letěl přes celý pokoj a zastavil se až o další zeď. Ohnala jsem se po něm nehty, který mu zanechali krvavý šrám přes celý levý oko. Toho jsem vzápětí začala litovat, protože jeho stisk zesílil a já pomalu ztrácela vědomí, ale pak jsem nečekaně spadla na zem. Vzhlédla jsem. Cam se pohyboval rychle a mátl démona, který mu absolutně nestíhal. Musela jsem se usmát. Vstala jsem a rozhodla se tenhle boj konečně ukončit. Jedním pohybem jsem zabodla střep do jeho hrudníku a on se skácel k zemi. Chvíli se třásl, ale pak vzplál.

,,Hotovo.'' Řekla jsem a podívala se na zadýchanýho Cama, který se zase jen usmíval. Podlaha zapraskala a já se otočila ke dveřím. Ztuhla jsem a zamračila se. Tohle byl nejhorší den mýho života a to se klidně vsadím...

Diskusní téma: 2. Kapitola

:-D

Skvělý pokračování. Pořádná akce a ještě vtip do toho. Cam mi přijde v pohodě, jako správnej parťák :D Určitě se ti to povedlo :D

Re: :-D

Moc děkuju :DD A s Camem s tebou souhlasím... :))

Přidat nový příspěvek