19. Kapitola - Seznámení (Mel+Chris)

Melanie

Seděla jsem dole v obýváku na sedačce a četla si, jenže jsem se nemohla soustředit. Bála jsem se toho, jak bude máma reagovat, až jí řeknu, že bych se chtěla přestěhovat. Ta na to nepřistoupí...nebo možná jo, ale bude pěkně nešťastná. Nakonec jsem to vzdala a knížku položila na stůl přesně ve chvíli, kdy se otevřeli vstupní dveře.

,,Jsem doma.'' Ozvalo se a já vstala, abych jí pomohla s nákupem.

,,Ahoj.'' Řekla jsem a vzala několik tašek. Šla jsem s ní do kuchyně a tam je položila. Začali jsme vybalovat.

,,Kdes vlastně skoro celý den byla?'' Zeptala se a já se na ní podívala.

,,Já? No...byla jsem ve městě.'' Odpověděla jsem jí a usmála se přitom.

,,Sama?'' Zeptala se a já kývla. Zakroutila hlavou.

,,Tak to přiznej...chodíš s ním.'' Řekla a já vykulila oči. Panebože ona o tom snad ví.

,,S kým?'' Zeptala jsem se vyplašeně.

,,S tím klukem...práskla vás servírka v kavárně.'' Odpověděla. Srdce mi bušilo.

,,Tak už o tom víš.'' Prohodila jsem a on kývla.

,,Mohla si mi to říct...je to přece super ne?'' Otevřela lednici a začala to do ní skládat. Nejraději bych teď byla ve svém pokoji a tomuhle rozhovoru se vyhla. Poslední co jsem chtěla, bylo bavit se s ní o Chrisovi.

,,A jak bylo ve městě?'' Zeptala jsem se a ona se na mě otočila. Podala mi nějakou tašku a já se na ní překvapeně a zároveň tázavě podívala.

,,Snad se ti budou líbit.'' Řekla a zmizela z kuchyně. Nakoukla jsem do tašky a usmála se. Vyběhla jsem schody a zavřela se u sebe. Vytáhla jsem ty šaty z tašky a už z povinnosti je okamžitě vyzkoušela. Až nebudu mít ty modřiny, tak je začnu nosit, ale teď vážně ne. Znovu jsem se nasoukala do původního oblečení a hned jak jsem opustila svoje království někdo zazvonil. Máma byla samozřejmě u dveří jako první, což v tenhle okamžik bylo dost nevýhodný. Protože zvonil Chris. Rychle jsem seběhla schody a stoupla si před mámu.

,,Ty mami nepálí se ti něco?'' Zeptala jsem se jí.

,,Já nic nevařím.'' Odpověděla a povytáhla obočí.

,,A jo.'' Zašeptala jsem. Máma zakroutila hlavou a já pochopila, že tyhle pokusy jsou naprosto zbytečný. Ustoupila jsem a podívala se na Chrise, který se usmíval. Bylo na čase ty dva seznámit.

,,Mami Chris, Chrisi máma.'' Řekla jsem a oni si podaly ruce. Tohle nedopadne dobře.

,,Pojď na chvilku dál.'' Řekla máma a já po ní vrhla nevěřícný pohled. Co měla v plánu? Chris prošel kolem mě a nenápadně se krátce dotkl mé ruky. Usmála jsem se a zavřela dveře. Pro jistotu zamkla a klíče nechala v zámku. Co kdyby se táta rozhodl vrátit a našel ho tady? Ten by nám dal slušnou lekci...všem. Odešla jsem za nima do obýváku a sedla si vedle Chrise...samozřejmě jsem si držela odstup, což ani jednomu neuniklo. Chris se na mě nechápavě podíval a já pokrčila rameny.

,,Tak jak dlouho jste spolu?'' Zeptala se mamka a já se zamračila.

,,Mami...'' Začala jsem, ale on mi dala znamení ať mlčím...jak typický.

,,Týden...možná dva nebo snad i dýl...přiznávám že sám nevím.'' Odpověděl jí a ona se na mě naštvaně podívala. A je to tady...jsem mrtvá.

,,A tys mi o tom neřekla?!'' Jen jsem jí na to kývla.

,,Sakra jsem to ale nezdvořilá...nedáš si něco na pití Chrisi?'' Zeptala se.

,,Mami jeho když se na něco zeptáš tak ti pravidelně odpoví ne, takže jo.'' Odpověděla jsem za něj a on se na mě překvapeně podíval. Máma vstala a odkráčela do kuchyně.

,,Neodpovídám ne.'' Řekl a já se usmála. Naklonila jsem se k němu a krátce ho políbila. Stáhl mě k sobě a už nepustil. Co blbne? Uvědomuje si vůbec, že je tady moje matka? No doufám, že jo, protože jinak ho o tom budu muset informovat. Pár vteřin na to mi polibek oplatil, ale byl podstatně delší, což mi absolutně nevadilo. Přitiskla jsem se k němu a jeho paže se ovinuli kolem mých boků. Podívala jsem se mu do očí a usmála se.

,,Už jsem ti řekla, že tě miluju?'' Zeptala jsem se.

,,Řekla, ale klidně to zopakuj.'' Prohodil na odpověď.

,,Ještě to promyslím.'' Řekla jsem a mrkla se ke dveřím, jenže mamka nikde. Už je pryč celkem dlouho. Snažila jsem se vstát, ale on mě u sebe držel tak pevně, že mi nezbylo nic jinýho než zůstat u něj...no ne že bych se jako dvakrát bránila...

Chris

Jestli si myslí, že mě nejdřív políbí a pak tady nechá, tak to je dost na omylu. Stáhl jsem jí k sobě a ona se na mě tázavě podívala.

,,Už jsem ti někdy řekl, že miluju ten tvůj až roztomilej úsměv?'' Zeptal jsem se a ona povytáhla obočí. Nevím, jestli mi to věřila, ale byla to pravda. Miloval jsem její úsměv a hlavně jsem miloval ji. Byla to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat...časem jí to i řeknu...jen musím počkat na vhodnější chvíli. 

,,Nevím, co ti na to mám říct.'' Přiznala a pocuchala mi přitom vlasy. Byla první, kdo to udělal a jediná od koho mi to nevadilo a ani vadit nebude. Musel jsem se usmát.

,,Už jsem ti řekla, že máš úžasnou barvu očí?'' Zeptala se a zkoumavě naklonila hlavu.

,,A už jsem vám řekla, že ste vážně nádherný pár?'' Ozvalo se a Mel vyplašeně odskočila na druhou stranu sedačky...pro ní asi tu bezpečnější. Zrychleně dýchala a dívala se do země. Její máma s úsměvem zakroutila hlavou a přede mě postavila sklenici minerálky.

,,Děkuju.'' Řekl jsem zdvořile a letmo se podíval na Mel, která se krčila a nevěnovala jí ani jeden pohled. Nevím proč jí tak moc záleželo na tom odstupu mezi náma, ale asi to pro ní bude mít nějaký hlubší význam.

,,Nemusíte nic předstírat....ještě před chvíli jste si tady skoro leželi v náručí, takže v klidu.'' Prohodila a Mel se na ní překvapeně podívala.

,,Jseš to opravdu ty? Já tě nepoznávám mami.'' Řekla a podezíravě si jí změřila pohledem. Její mamka je mi dost sympatická...taková uvolněná, ale mám za to, že taková nebyla vždycky...

Melanie

Tohle snad nemůže být moje máma ne? Pokud jo, tak se dost změnila a to je u ní vážně neobvyklý. Podívala jsem se na Chrise, který se zase usmíval. Zatím to zvládá dobře, tak snad se nenechá rozhodit nějakou blbou otázkou...a nebo při nejhorším mnou.

,,Melanie děláš jako bys mě viděla v takový náladě prvně.'' Řekla a já povytáhla obočí.

,,Promiň, ale takovou tě jako vážně neznám.'' Prohodila jsem a naštvaně se opřela.

,,Nebudeme se zrovna teď hádat, že ne?'' Zeptala se a já kývla.

,,Víš co mami...my už raději půjdeme jo?'' Nebyla to otázka, ale oznámení tak snad to pochopila. Vstala jsem, chytla Chrise za ruku a táhla ho pryč. Ještě se stihl rozloučit a podat mi mou bundu, což jsem byla teda překvapená. Zavřela jsem za náma dveře a unaveně se na něj podívala.

,,Promiň.'' Řekla jsem a on se na mě překvapeně podíval.

,,Za co se proboha omlouváš?'' Zeptal se a já se pousmála.

,,Za mámu.'' Odpověděla jsem. Přišel ke mě a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje...pak následoval další polibek. Musím přiznat, že s každým jeho dotekem jsem si připadala jako v nebi.

,,To se vážně neomlouvej.'' Zašeptal nakonec a propletl si se mnou prsty. Věnoval mi jeden z nejkouzelnějších úsměvů a já měla, co dělat by se mi nepodlomila kolena...

Diskusní téma: 19. Kapitola

♥♥♥

To je tak úžasný...ne vážně :D Moc se mi kapitola líbila a líbí se mi i směr, kterým se to zatím ubírá. Jen tak dál...už se moc těším na pokračování :)

Přidat nový příspěvek