18. Kapitola 1/2 - Otázka

 

Stála jsem v koupelně před zrcadlem a prohlížela si nové rány. Po tváři mi stekla slza. Proč se tohle sakra děje? Proč to musí vždycky někdo odnést? Vzala jsem si na sebe černé tílko. Venku nebylo právě teplo, takže jsem si mohla vzít svou koženou bundu a všechny ty modřiny skrýt před okolním světem. Hlavně jsem to chtěla ukrýt před Chrisem. Věděla jsem, jak by reagoval, kdyby to viděl. Opláchla jsem si unavený obličej a pak se upravila, abych vypadala aspoň trošku normálně. Učesala jsem si vlasy, které jsem pak svázala do culíku a dneska použila jen řasenku a tužku na oči. Váhavě jsem opustila koupelnu a svůj pokoj. Na chvilku jsem se zastavila v obýváku. Máma usnula na sedačce a já se musela pousmát...táta tady nebyl, protože se sem neměl, jak dostat. Potichu jsem si obula tenisky a odešla z domu. Klíče jsem hodila do kapsy své bundy a ještě se naposled ujistila, že mám i mobil. Myslím, že bych měla přijít v čas...vlastně jdu asi o deset minut dřív. O něco jsem zpomalila a prohlížela si ulici plnou nových i starých domů. Hodně se tady změnilo, ale to jsem mohla čekat. Všechno se časem změní, jen můj život je pořád stejně pochybný. Vlastně se určitý věci změnili. Chodím s klukem z elity, od kterého jsem se původně chtěla držet dál, můj bratr je momentálně v bezpečí a já si konečně uvědomuju, že stojí za to bojovat za to, co chceme. V klidu jsem prošla temnou uličkou, kde jsem poprvé potkala Chrise a Johna. Nedokážu říct, jestli to byla příjemná vzpomínka. Věděla jsem, že mi ten den změnil život, ale nechtěla jsem si to tenkrát vůbec připustit. Najednou jsem se zastavila před kavárnou...chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem vešla dovnitř. Uvítala mě vůně čerstvé kávy. Milovala jsem to tady. Servírka se na mě okamžitě usmála a já přišla k pultu. Kdykoliv jsem sem šla, tak tady byla ona.

,,Jako obvykle?'' Zeptala se mile a já kývla. Otočila se a začala mi připravovat to úžasné latté. Já se mezitím rozhlédla po místnosti. Podívala jsem se zpátky na její záda a v ten moment mi někdo zakryl oči. Slyšela jsem, jak se ta dívka zasmála...nakonec i mě se na tváři objevil úsměv. Věděla jsem přesně, komu ta ruka patří.

,,Chrisi no tak.'' Řekla jsem a on mě políbil na temeno hlavy. Konečně ruku stáhl s já se znovu dívala na pult, kde už bylo položený mé latté. Chris mi nedovolil zaplatit, což jsem upřímně nechápala. Nemusí za mě přece nic platit. Šla jsem se posadit k tomu samému stolu, jako včera. Chris se usmíval...měl neobyčejně dobrou náladu.

,,Jak jsi věděla, že jsem to já?'' Zeptal se hned, jak si sedl. Já pokrčila rameny a napila se.

,,Nejdeš nepoznat...ty a ty tvé klasické až romantické gesta.'' Řekla jsem a letmo se na něj podívala. Celou dobu mě pozoroval a já začínala být nervózní. Divím se, že ho to bavilo.

,,Romantické jo?'' Zeptal se pobaveně a já kývla. Všimla jsem si, jak kroutí hlavou...musela jsem se usmát.

,,Nehádej se se mnou...stejně tu hádku prohraješ.'' Řekla jsem a jeho pobavený výraz vystřídal nedůvěřivý. Tohle by mi měl věřit. Byla jsem expert na hádky.

,,Myslíš? Jde vidět, že jsme se ještě pořádně ani nehádali a snad ani nebudeme muset.'' Řekl nakonec a já se usmála. V klidu jsem popíjela své latté a pak mě napadla jedna normálně nenormální otázka. Za jiných okolností bych se asi ani nezeptala, ale chtěla jsem prolomit to ticho, které u stolu panovalo.

,,A jak ses sem vlastně dostal?'' Zeptala jsem se. Povytáhl obočí a pousmál se. Ujistil se, že už jsem nakonec to latté dopila a pak vstal.

,,Tohle musíš vidět.'' Celkem mě tahle odpověď zarazila, jenže jít jsem musela...vždyť jsem se ho sama zeptala. Až teď mi, ale doskočilo, že on auto přece má...panebože nesnáším ty mé občasné výpadky paměti. Včera jsem ho viděla...audi S5. Vstala jsem a šla za ním, jenže on mě přede dveřma zastavil a trval na zavření očí. Neochotně jsem je teda zavřela a nechala se vést.

,,Snad to s tebou nesekne.'' Zašeptal.

,,Pokud jo, tak to bude jen tvoje chyba.'' Řekla jsem mu na to. Šli jsme jen kousek a pak se zastavili.

,,Ještě malý moment a hlavně nepodváděj.'' V tomhle směru byl jako malý dítě, ale neměla jsem v plánu mu to vyčítat...vlastně to bylo občas i poměrně roztomilý.

,,Tak už je můžeš otevřít.'' Řekl a já ho s radostí poslechla. Stál před nějakým autem a pak ustoupil, abych měla lepší výhled. Měla jsem pocit, že mě asi vážně trefí. Tohle nemůže myslet vážně.

,,Audi R8? Chrisi...přeskočilo ti?'' Zeptala jsem se a on pokrčil rameny.

,,Líbí se ti? Nemohl jsem se pořádně rozhodnou mezi bílou nebo černou, tak jsem to zkombinoval.'' Tohle auto nevypadalo tak bezpečně, jako to včerejší. Jestli se v tom zabije, tak ho pak ještě dorazím. Nepodceňuju jeho řidičské schopnosti, ale mám prostě strach. Měl by to chápat...myslím, že by reagoval podobně, kdybych si já koupila něco podobnýho.

,,Je nádherný to jo, ale měla jsem pocit, že jsi včera měl jiný.'' Usmál se a přišel ke mě.

,,Znáš mě...tohle auto jsem prostě musel mít v garáži.'' Řekl a vytáhl klíče. Co má kruci v plánu?

,,Chci tě někam vzít. To prostě musíš vidět.'' Dodal nadšeně a odešel otevřít dveře u spolujezdce. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem nejistě nastoupila.

,,Co tam bude čekat tentokrát? Bugatti veyron?'' Zakroutil hlavou a nastartoval.

,,To by mi rodiče nepovolili a navíc do toho už bych asi ani nešel.'' Podívala jsem se na něj a usmála se.

,,To ráda slyším.'' Přiznala jsem. Netvrdím, že by mi vadilo, kdyby si pořídil Bugatti, ale měla bych ještě větší strach, takže jsem vážně ráda, že zůstal jen u audi.

,,Mám pro tebe několik dalších novinek, ale ty ti prozradím až na místě.'' Prohodil a já se na něj tázavě podívala. To auto bylo jen začátek? Co bude následovat?

,,A kam máme namířeno?'' Zeptala jsem se. Cesta mi byla povědomá, jenže jsem si tak nějak nemohla vybavit, kam vede.

,,Uvidíš.'' Odpověděl. Nesnášela jsem tady ty jeho ,,hry''.

,,Dobře, ale měla bych být brzo zpátky, protože se ještě mám zastavit u bráchy a pak musím domů.'' Prohodila jsem.

,,Neboj to stihneš...už jsme skoro tam.'' Odpověděl klidně, ale já poznala, že ho něco trápilo. Jen vědět co.

,,Fajn.'' To jediný jsem mu na to mohla říct. Byla jsem lehce rozhozená, takže bych se měla modlit, aby to nepoznal. Usmála jsem se, když jsem si všimla, jak se momentálně tváří. Vypadal vážně, ale šlo poznat, že zadržuje úsměv...čemu se asi zase tajně směje?

,,Zajímá mě, co řekneš.'' Auto zastavilo a já chvilku na to vystoupila. Bylo tady nádherně a nikdy dřív jsem nic takovýho neviděla. Byl tady útes a z něj kouzelný výhled na určitou část města.

,,To je úžasný.'' Dostala jsem ze sebe.

,,Já vím...Melanie, chci ti něco říct.'' Začal a mě se rozbušilo srdce. Kdykoliv je ve větě ,,Chci ti něco říct.'' tak je to špatný. Nikdy to neznamenalo nic dobrýho. Přestávalo se mi to líbit, ale snad to nebude tak hrozný, jak si myslím, že to bude. Přišel ke mě a rychle se dotkl mé paže, jenže to způsobilo to, že jsem bolestí zasténala. Nechápavě se na mě podíval, ale ruku nestáhl. Vážně to bolelo.

,,Melanie jsi v pohodě?'' Zeptal se ustaraně a já nakonec tu ruku něžně odstrčila.

,,Jo jsem...cos chtěl říct?'' Zeptala jsem se, ale to už nepomohlo. Věděla jsem, že už mu nemůžu dál lhát, ale nemůžu mu říct pravdu.

,,Přestaň zapírat...co se ti stalo?'' Podívala jsem se do země a o krok couvla.

,,Říkám ti, že jsem v pohodě.'' Zašeptala jsem, jenže on mi to nevěřil. Lhát mu bylo tak složitý.

,,Sundej bundu...hned.'' Překvapeně jsem vzhlédla. To snad nemyslí vážně. Nechci se s ním hádat.

,,Ne.'' Řekla jsem rozhodně a bundu k sobě pevněji přitiskla.

,,Nemůžeš to schovávat věčně.'' Řekl a já kývla. Nemůžu, ale budu. Neměl by se o tom dozvědět, jenže už stejně ví, že mě ta ruka šíleně bolí.

,,No tak Mel...co se ti stalo?'' V jeho hlasu jsem poznala smutek. Bolelo mě, že mu takhle ubližuju.

,,Když ti to řeknu, nebudeš vyvádět...slib mi to.'' Řekla jsem a bundu pomalu rozepínala.

,,Fajn slibuju.'' Zašeptal a já jí opatrně sundala. Dívala jsem se, jak mu vyprchává barva z obličeje. Klouzal pohledem po mých rukách.

,,Kdo ti to sakra udělal?! Proč jsi mi nic neřekla?'' Přišel ke mě a jeho pohled se zastavil na mém zápěstí. Ano byl tam otisk mého otce.

,,To je dlouhá historie...nechtěla jsem tě tím otravovat. Stejně bys s tím nic neudělal.'' Odpověděla jsem a se slzama v očí se podívala do těch jeho.

,,Melanie...ty mě nikdy s ničím otravovat nebudeš. Miluju tě a nechci, aby ti někdo ubližoval, ale musíš mi o tom říct. Já tě ochráním ano?'' Nepatrně jsem kývla a objala ho.

,,Taky tě miluju a mrzí mě, že jsem ti o tom neřekla, ale měla jsem strach. Strach že když ti to řeknu, tak budeš chtít něco udělat a on tě dostane stejně jako mě. Nemohla bych žít s tím, že by ti ublížil.'' To že jsou od otce už se nesmí dozvědět...to je tajemství, které si budu hlídat...neměl vědět ani o tom, že mě někdo pěkně zřídil.

,,Ale já nedokážu žít s pocitem...'' Nenechala jsem ho doříct větu, jen jsem se k němu přitiskla a on mě pohladil po zádech. Trošku jsem se třásla zimou, což vedlo k tomu, že jsem si tu bundu konečně mohla zase obléct. Trošku mi poklesla nálada, ale ještě pořád jsem byla celkem veselá.

,,A co za novinu jsi mi chtěl říct?'' Zeptala jsem se a on se vítězně usmál.

,,Ono je jich víc...jsem si skoro jistej, že mě zabiješ, ale to klidně podstoupím.'' Odpověděl a já povytáhla obočí. Kam tím směřuje?

,,Tak schválně...'' Prohodila jsem a on ode mě odstoupil. Začal se tvářit vážně, ale šlo poznat stejně jako v tom autě, že by se nejraději usmál.

,,Začnu tou špatnou, abych si to u tebe pak vyžehlil tou dobrou...já dočasně odešel do školy.'' Bylo to jako facka. Nečekaný a rychlý. On si ze mě snad dělá srandu ne? Musím uznat, že jsem na malý moment ztratila všechny slova, ale pak jsem se vzpamatovala.

,,Slyšela jsem dobře, že si odešel ze školy?'' Zeptala jsem se kostrbatě a on kývl na souhlas. Mu snad přeskočilo ne? O můj bože...já ho asi vážně zabiju.

,,A ta zásadní otázka...nastěhuješ se ke mě?'' Ztuhla jsem na místě a nevěřícně na něj zírala. Vážně se mě zeptal na tohle? Chce mi přivodit srdeční zástavu? Proč? Vždyť jsme spolu teprve krátce a on po mě žádá tohle? Bylo mi jasný, že bude chtít odpověď, ale já vážně nevím. Nevím, jestli by to bylo úplně správný...

Tak první je Audi S5 a druhé Audi R8, tak snad se vám líbí. A menší otázka, co myslíte, že mu Mel odpoví. Nastěhuje se k němu nebo ne?

Diskusní téma: 18. Kapitola 1/2

Juj....

Takže to byla skvělá kapitola (zase) jsem ráda, že to nakonec Chris u Mel o modřinách a tak zjistil :) Nevím, co by měla Melanie odpovědět...je skvělý, že chce být s ní, ale co pak taky bude s Melaniiným bratrem a přeci jen taky s matkou a co na to její otec?... :o....nevím, ale hrozně se těším na pokračování :D

♥♥♥

Okej...na otázku odpovědět nemůžu, ale už se tak zatraceně moc těším, až to napíšeš....Prostě...si to chci konečně přečíst!!!! Je to opravdu úžasný...Až tu povídku někdy dopíšeš, tak si ju přečtu znova...a pak znova...určitě :D

Re: ♥♥♥

Jsem moc ráda, že se ti to líbí :D

Přidat nový příspěvek