18. Kapitola 2/2 - Otázka

 

Nemohla jsem najít vhodná slova...vlastně jsem ani nevěděla, co odpovědět. Tuhle otázku jsem v životě nečekala.

,,Melanie.'' Oslovil mě opatrně.

,,Já...vážně...nevím.'' Řekla jsem koktavě.

,,Nech si to projít hlavou...času má dost.'' Řekl a pousmál se. Byl to dost nejistý úsměv.

,,Dobře...jen...zaskočil jsi mě. Na něco takovýho jsem ještě zkrátka nebyla dostatečně připravená.'' Podotkla jsem a rozhodila přitom rukama. Bylo fajn, že nepočítal s okamžitou odpovědí.

,,Já vím...vím, že je to možná dost narychlo, ale ty jsi celý můj svět...'' Usmála jsem se na něj. Nemusel nic říkat, abych to pochopila. Přišla jsem blíž k němu a dlouze ho políbila. Jemně mě k sobě přitiskl. Opřela jsem se o něj a mlčela až do doby, než jsem si ujasnila, co vlastně chci.

,,A kdybych na to třeba přistoupila, tak jak by sis to představoval? Za chvilku mě budeš mít plný zuby...to mi věř.'' Řekla jsem.

,,Tebe nikdy...a jak bych si to představoval? Já snad ani nevím.'' Odpověděl a já se pousmála.

,,To si myslíš teď.'' Prohodila jsem. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí. Opravdu byly nádherně zelené...milovala jsem tu barvu.

,,To si budu myslet vždycky. Kdy mi odpovíš?'' Zeptal se. Nebylo vůbec jednoduchý ujasnit si, jestli je to dobrý nebo špatný nápad.

,,No teoreticky by odpověď mohla znít...třeba...asi...možná...nebo bych rovnou mohla říct...ano.'' Odpověděla jsem s úsměvem na tváři.

,,Takže jo?'' Zeptal se nejistě a já kývla. Usmál se a políbil mě. Chytl mě kolem pasu a já si připadala, jako nejšťastnější holka pod sluncem. Vážně jsem ho milovala.

,,Varuju tě dopředu...jsem strašně otravný typ člověka.'' Řekla jsem a on zakroutil hlavou.

,,Pro mě ne.'' Zašeptal a já povytáhla obočí. Brzo změní názor...tím jsem si dost jistá. Jediný problém jsou rodiče...mamka mi to možná dovolí, ale co otec? Ten bude šílet...už to živě vidím.

,,Mám nápad...kolik máš času?'' Zeptal se a já pokrčila rameny. Podíval se na město a potom na mě. Co měl zase v plánu? Ať to bylo cokoliv, tak to rozhodně bude stát za to.

,,Chceš ten byt vidět?'' Zeptal se a já po chvilce kývla.

,,Jo klidně.'' Řekla jsem a on mě v ten moment nedočkavě táhl k autu. Musela jsem zakroutit hlavou. Vážně byl jako malý dítě. Otevřel mi dveře a já ochotně nastoupila. Na tváři měl takový ten šťastný úsměv...vlastně i já jsem byla svým způsobem šťastná...

   Vystoupila jsem z auta a prohlédla si ,,panelák''. Vypadal dost luxusně. Chris mě chytl za ruku a vedl dovnitř. Srdce mi bušilo, jako splašené a mám pocit, že on asi tušil, jak moc jsem nervózní. Povzbudivě se na mě usmál a já mu úsměv rychle vrátila. Vzali jsme to po schodem, protože ten dům nebyl nějak extrémně vysokej.

,,Snad si ti ten byt bude líbit.'' Řekl a zastavil se před nějakýma dveřma. Všimla jsem si, jak z někama vytáhl černý šátek.

,,Trváš na tom?'' Zeptala jsem se, protože jsem přesně věděla, co chce dělat. Kývl a já se otočila, aby mi mohl zavázat oči. Slyšela jsem, jak odemyká a trhla sebou, když se dotkl mé ruky. Pomalu mě vedl a já šla dost nemotorně. Měla jsem strach, abych tady něco neshodila.

,,V klidu...pozor teď bude jeden menší schod.'' Řekl a já se automaticky zastavila. Cítila jsem, jak mě jednou rukou chytl kolem pasu a druhou za ruku, aby mi pomohl. Se zavázanýma očima jsem byla strašně nejistá a vystrašená. Představa že bych někdy oslepla mě víc, jak děsila. Pak jsme se zastavili a on mi sundal šátek. Překvapeně jsem se rozhlížela po té obrovské místnosti a nemohla najít vhodný slova, kterýma bych vyjádřila, že tohle jsem vážně nečekala.

,,Wow.'' Dostala jsem ze sebe po pěti minutách a podívala se na něj.

,,Taky jsem tak reagoval, když jsem tenhle nádherný byt viděl prvně.'' Řekl a přitom ze mě nespouštěl oči. Stáli jsme uprostřed moderně zařízeného obýváku s krbem. Byly tady dvě velké bíle sedačky a koberec. Bylo to obrovský a nádherný. Stěny byly obložené dřevem, ke kterému pasovaly parkety na podlaze. Na jedné straně bylo několik obrovských oken, ze kterých byl vskutku úchvatný výhled na město. Podívala jsem se na Chrise.

,,Neříkal si, že je to byt?'' Zeptala jsem se a on kývl.

,,Ale tohle není byt...to je gigantický byt...vyjadřuj se prosím přesně.'' Dodala jsem a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

,,A to je teprve začátek.'' Prohodil a vedl mě dál. Následovala kuchyň. Zase moderně zařízená a šíleně prostorná. Dlouhá linka na obou stranách. Bylo tady dost poliček a skříněk. Jedna myčka, velká lednice a spoustu dalšího potřebného vybavení. Tady se bude skvěle vařit.

,,To je nádhera.'' Řekla jsem už poměrně normálně, protože z největšího příjemnýho šoku už jsem se naštěstí dostala, jenže prohlídka ještě nekončila, takže mě může klepnout klidně i později. Znovu jsme přešli přes obývák a pak po schodech nahoru. Vždycky se mi líbili byty, který měli dvě patra.

,,Tohle musel být sakra drahej byt co?'' Zeptala jsem se a on zakroutil hlavou. Ne vůbec nebyl drahej.

,,Ani ne...čekal jsem podstatně větší cenu za takový luxus.'' Řekl a pokrčil přitom rameny. Otevřel dveře koupelny ze které jsem byla vážně překvapená. Prostě...nádhera. Něco co jsem v životě snad ani neviděla. Otočila jsem se na Chrise.

,,Líbí?'' Zeptal se a já kývla.

,,To ještě pořád není všechno.'' Podotkl a já se pousmála. Chytl mě za ruku a pomalu mě vedl k zavřeným dveřím. Váhavě jsem otevřel a přede mnou se objevila úžasná a dost velká ložnice. Chris mě zezadu objal kolem pasu a já se o něj opřela. Zhluboka jsem se nadechla. Přeběhl mi mráz po zádech, když mě políbil na temeno hlavy.

,,Musím přiznat, že něco takovýho jsem vážně nečekala.'' Řekla jsem, když mě pustil. Šel přes celou místnost k nějakým zřejmě posuvným dveřím a pak je otevřel. O můj bože. Tohle snad ani není realita. Já musím jen snít. Vážně to byla šatna? Samostatná místnost na oblečení? To je vážně něco dost luxusního.

,,Tak ty génie...jak to chceš naplnit?'' Zeptala jsem se a on se usmál.

,,Zítra tě vezmu na nákupy.'' Odpověděl a přišel zpátky ke mě. Tohle nebyl sen...tohle byla skutečnost. Tohle možná znamenalo začátek lepšího novýho života. A já za tu naději byla moc vděčná...

Omlouvám se, že je kapitola tak krátká, ale příští bude jako obvykle o to delší.

Diskusní téma: 18. Kapitola

♥♥♥♥

Super :D Jsem děsně ráda, že to vzala...a ten byt. Nemám slov, ten CHCI TAKY :D To je krása :D Brala bych ve vteřině bydlet tam :D

Re: ♥♥♥♥

Děkuju. I já bych ten byt okamžitě brala :DD Neváhala bych :)

Přidat nový příspěvek