17. Kapitola

Podívala jsem se na Cama, který se netvářil zrovna nejlépe. Byl vyvedený z míry, což bylo zvláštní. Rozhlédla jsem se kolem sebe a s údivem zjistila, že ležím na zemi a jsem špinavá od krve...od mé vlastní. Zamračila jsem se a obtížně se posadila. Mé tělo se pomalu, ale jistě hojilo.
,,Co se stalo?'' Zeptal se mě a já se zhluboka nadechla, protože to, co jsem se mu chystala říct, mu rozhodně užene srdeční zástavu a já nebyla ještě sama sebou, takže resuscitaci bych asi nezvládla.
,,Nino? Nelíbí se mi, když mlčíš...skoro pokaždé to znamená, že to, co se stalo, bylo špatný...hodně špatný.'' Řekl a já svěsila ramena.
,,Já nevím...na nic si nepamatuju.'' Přiznala jsem rovnou a on se na mě šokovaně podíval. Pozorovala jsem, jak mu mizí barva z obličeje.
,,Jak to myslíš?'' Pokračoval ve výslechu. Pokrčila jsem bezmocně rameny, které mě mimochodem šíleně bolely.
,,Tak jak to říkám...nevzpomínám si, co se stalo...je to, jako by mě někdo připravil o mé vzpomínky.'' Řekla jsem tiše a pokusila se vstát. Nechtěla jsem tady zůstat ani o minutu déle, než bylo třeba, protože mě to vysilovalo víc, než jsem potřebovala.
,,Počkej...pomůžu ti.'' Podotkl, vstal a podepřel mě. Neměla jsem dost síly na to, abych otevřela portál, takže jsem to zase jednou nechala na něm...naštěstí s tím neměl problém.
Objevili jsme se u dveří mého pokoje a já se na svého parťáka tázavě podívala. Ten jen otevřel dveře a dovedl mě dovnitř.
,,Neměli bysme náhodou být u Iana?'' Zeptala jsem se ho a on se zamračil.
,,Vypadáš strašně.'' Objasnil mi náhlou změnu plánu a já se na sebe podívala do zrcadla. Málem jsem leknutím vykřikla. Byla jsem vážně pěkně domlácená.
,,Dej si sprchu...počkám na tebe venku.'' Dodal a já přikývla. Opustil můj pokoj dřív, než jsem stihla něco říct. Chystala jsem si sundat bundu, ale zjistila jsem, že jsem na sobě žádnou neměla...toho jsem si před tím nevšimla. Povzdechla jsem si a zamířila směr koupelna...samozřejmě jsem si ještě vzala čisté oblečení, protože jsem neplánovala jít k Ianovi špinavá, jak já nevím co. Sundala jsem si potrhané tílko a dech mi zůstal v plicích. Rány na mém těle se stále nehojili a to bylo špatně...už dávno jsem na sobě neměla mít ani škrábanec a co bylo nejhorší...neustále z nich vytékala krev. Bylo zvláštní, že si toho Cam nevšiml, ale zřejmě to zaniklo vzhledem k tomu, že jsem byla celá od krve. Zkoumavě jsem si prohlédla ránu poblíž krku a snažila se vzpomenout, od čeho jí mám...zřejmě od toho roztříštěného skla, které leželo všude kolem. Zavřela jsem oči a použila všechnu svou energii na hojení...to mě naučil Ian, když zjistil, jaký mám dar. Po několika minutách usilovného snažení rány zmizeli, ale ne úplně...zůstali tam jen nevýrazné škrábance, ale s tím jsem mohla žít.
Vyšla jsem z pokoje v čistém, černém oblečení a podívala se na Cama, který se trpělivě opíral o zeď. Spokojeně se na mě podíval a pak jsme společně zamířili k šéfovi. Všimla jsem si, jak se na mě, co čtyři kroky díval. Unikl mi malý úsměv a on si toho samozřejmě všiml.
,,Co je?'' Zeptal se a tázavě se na mě podíval a já bolestivě pokrčila rameny...nechápala jsem, proč mě to pořád bolelo.
,,Nic.'' Odpověděla jsem a znovu se usmála, abych své tvrzení potvrdila. Pár vteřin na to se před námi objevili dveře jeho kanceláře a já se nervózně nadechla. Váhavě jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Ian se okamžitě usmál.
,,Čekal jsem vás později...překvapili jste mě. Jak to šlo?'' Podle všeho měl skvělou náladu, kterou jsem se mu chystala za chvíli pokazit. Bezeslova jsem se usadila do křesla a Cam si sedl, co nejblíže ke mě. Nechala jsem ho mluvit, protože já si z té akce skoro nic nepamatovala.
,,Démoni byli zneškodněni, což mi připomíná fakt, že se tam vyskytovali dost vzácné a neobvyklé druhy.'' Oznámil mu a já přikývla, abych to potvrdila...i, když jsem nevěděla, co za druh byl ten poslední, protože jsem to podle ohořelého zbytku těla nemohla identifikovat.
,,Takže to všechno šlo skvěle?'' Cam se na mě zoufale podíval a já mu dala znamení, ať to řekne.
,,Nebylo...Nina...když jsem jí našel, tak byla v bezvědomí a společně s ní, tam byl i šéf padlých andělů...nevím, co se jí stalo, ale na nic si nepamatuje.'' Dodal můj parťák a já svěsila ramena. Ian se na mě okamžitě podíval.
,,Nic.'' Zopakoval Ian a já opět přikývla na souhlas, jelikož jsem ze sebe nedokázala dostat ani hlásku. Cítila jsem na své kůži, jak na mě upíral svůj pohled, což bylo vážně nepříjemné.
,,Nebyla to její chyba...prostě se něco pokazilo a klidně to mohlo způsobit i to, žes nás poslal do domu, kde probíhali satanistické rituály. Nechápu, že sis neuvědomil, jaký to na ní mělo příšerný dopad! Mohlo jít to i ublížit!'' Křikl na něj naštvaně Cam a já vzhlédla. Musela jsem ho nějak uklidnit...dokud to vůbec šlo.
,,Takže chceš říct, že je to moje chyba?!'' Zeptal se ho vytočeně šéf a Cam se prudce zvedl.
,,Kdybys dával pozor na to, kam nás a obzvlášť Nin posíláš, tak mohla být v pořádku!'' Odpověděl mu a to bylo znamení pro mě, abych to zastavila. Zvedla jsem se a sotva udělal Cam krok k Ianovi, tak já už před ním stála. Zaraženě se na mě podíval. Chytla jsem ho za ruce a donutila se ho na mě podívat.
,,Came, klid...hlavně dýchej.'' Řekla jsem mu tiše a snažila se působit vyrovnaně, i přestože jsem vyrovnaná nebyla. Po chvilce jsem své ruce spustila a podívala se do země.
,,Musím se tam vrátit a zjistit, co se stalo.'' Zašeptala jsem a obešla ho, abych se dostala pryč z této kanceláře, kde bylo v tento moment dost negativní energie, která mému stavu moc nepomáhala. Zabouchla jsem za sebou dveře a otevřela portál...naštěstí už se hladina mé energie zvedla, takže mi to nedělalo problém.
,,Samotnou tě tam nepustím.'' Ozvalo se za mnou a já se usmála. Bylo to od něj pěkné. Přišel ke mě a společně jsme prošli portálem.
Poznala jsem tu louku, na které jsme se objevili. Zamračila jsem se a zamířila k domu. Chtěla jsem to mít, co nejdříve za sebou a myslím, že Cam také. Skutečně mě zajímalo, co mi ukradlo vzpomínky a přísahám, že na to přijdu, jenže pak tady byl ještě jeden problém. To, co mi vzalo vzpomínky možná poškodilo mou schopnost regenerace, což bylo hodně, ale vážně hodně špatný.
,,Co myslíš, že ten výpadek způsobilo?'' Zeptal se mě a já se na něj krátce podívala.
,,Možná ten krvavý satanistický pentagram v obývacím pokoji nebo co to bylo za místnost.'' Odpověděla jsem a on povytáhl obočí...upřímně...ani já jsem tomu nevěřila, protože pentagramy takovou moc neměli...nikdy.
,,Tak uvidíme, co se dozvíme.'' Prohodil a já otevřela dveře do domu, které měli být otevřené, ale je pravda, že je mohl zavřít vítr. Vešla jsem do chodby a v ten moment sebou trhla...něco tady bylo jinak. Zmateně jsem se rozhlídla a pak to ucítila. Mého těla se dotkla nová negativní vlna, což znamenalo jen jedno...byl tady další démon. Otočila jsem se na Cama, který nic necítil.
,,Máme takový menší problém...nezabili jsme všechny démony, kteří tady byly.'' Oznámila jsem mu tiše a on se na mě vyřízeně podíval. Bylo mi hned jasné, že ho tím moc nepotěším. Vytáhl svůj nůž a šel přede mě, i když jsem pořádně nechápala proč...dokázala jsem se bránit, ale je pravda, že jsem ho o tom dneska nepřesvědčila. Pomalu jsme mířili do obýváku a já na svém krku ucítila něčí horký dech...něco mi to připomínalo...jako bych to už zažila. Pomalu jsem vytáhla svůj nůž a otočila se. Za mnou stál démon s pokožkou barvy ohně a ledově chladnýma očima, které nás oba pozorovali. Rychle jsem se ohlédla na Cama a zjistila, že má podobný problém akorát s úplně jiným démonem. Ten jeho měl pokožku, jejíž barva se nedala identifikovat a měl ostré zuby, což znamenalo, že on se chystal bojovat s *Irritumem. Já stála proti něčemu mnohem ohavnějšímu a mocnějšímu. Já měla co dočinění *Agrosem...démonem, který by dost naštvaný, když ho někdo zavolal na tuhle zem. Prohlédla jsem si ho a všimla si ostře vypadajících drápu. Proč má sakra každý démon drápy? Zatočila jsem svým nožem v ruce a v duchu se připravila na souboj. Zhluboka jsem se nadechla a pak se vyzývavě podívala na démona, který vyčkával na vhodnou chvíli, ale potom ho to zřejmě přestalo a on se na mě vztekle vrhnul. Vyhnula jsem se jeho drápům a pořezala jsem ho po celé délce hrudi. Zařval, ačkoliv jsem nechápala proč...potom mě chytl za paži a já vykřikla, což nechtěně upoutalo Camovu pozornost a toho využil démon, kterému se na rukou objevili drápy. Ohnal se Camovým směrem.
,,Came, pozor!'' Vykřikla jsem a on se vzpamatoval. Podařilo se mu uskočit a odrazit démonův útok. Zabodl mu svůj nůž do krku a rozhodl se zamířit ke mě. Zaskočeně jsem na něj zírala. Démon mě surově hodil na stěnu, div mi tím nevyrazil dech, a otočil se na mého parťáka. Popadla jsem ze země svůj nůž, který jsem podle všeho stačila pustit a vyrazila jejich směrem, abych Camovi pomohla, protože na něj samotný nestačil, ale ten druhý, stále živý, démon mi zastoupil cestu. Sevřela jsem v dlani svůj nůž a pak se po něm ohnala. Zasáhla jsem ho kousek pod srdce, což ho naštvalo. Ukázal mi své zuby a já se znechuceně ušklíbla...měl by si zajít k zubaři. Podívala jsem se na své ruce, na kterých jsem měla rukavice, které jsme používali na trénink i do boje...mít je byla výhoda, protože jsem se mohla démona dotknout a nevnímat přitom velké teplotní rozdíly, i když jen magor by se dotýkal zplozenců pekel.
,,Came, pamatuješ si na tu akci, která měla na svědomí to, že jsem našla svého bratra?'' Zeptala jsem se ho a slyšela, jak se zhluboka nadechl...věděla jsem, že i on s tím démonem bude mít problém.
,,Pamatuju, proč se na to ptáš zrovna teď?'' Odpověděl otázkou a já se zamračila.
,,Kam se poděl ten humor, se kterým jsme ty akce brali?'' Zeptala jsem se ho a neobtěžovala se mu odpovědět na tu jeho otázku.
,,Ten zmizel v moment, kdy tě zřídil ten přízrak.'' Odpověděl a mě se to zase vybavilo. Ten chlad...nechutný. Cam měl pravdu. Brali jsme to s humorem jen do doby, než se ukázalo, že nás to může zničit. Povzdechla jsem si a vrazila démonovi...nemoudrý krok. Vyrazil ke mě a srazil mě na kolena, přičemž mi jeho drápy poškrábaly levou ruku. Zasténala jsem a zabodla mu nůž do chodidla. Ozval se ohlušující řev a já si musela zakrýt uši. Pak jsem si vzpomněla na svou pistol se speciálními náboji proti démonům. Rychle jsem vstala ze země a odběhla do bezpečné vzdálenosti. Zastrčila jsem do zbraně zásobník a vystřelila. Trefila jsem se do jeho krku, což ho donutilo zastavit. Popadla jsem nůž, rozběhla se k němu a skončila jeho rádoby život. Jeho tělo začalo hořet, ale to už mě nezajímalo, protože jsem musela pomoc Camovi, který měl co dělat s tím, aby odrážel jeho útoky. Tiše jsem přišla k démonovým nechráněným zádům a zabodla do nich svůj nůž. Nepřítel se prudce otočil, ale to už jsem stála vedle svého parťáka, který mi věnoval vděčný pohled. Věděla jsem stejně jako on, že teď už stačí jen jeden šikovný krok a ten démon už nebude mít šanci. Cam k němu rychle přišel a bodl ho do zad, ale tím se mu povedlo zasáhnouti srdce. Vytáhla jsem svůj nůž z jeho zad těsně před tím, než začal hořet...Cam udělal to samé.
,,Do prdele, Nino! Ty krvácíš!'' Vykřikl a já jsem se začala prohlížet, jenže on mě mezitím obešel a vyhrnul mi tílko. Srdce se mi rozbušilo, když se dotkl mých zad.
,,Jak to vypadá?'' Zeptala jsem se ho. Popravdě jsem ani netušila, že jsem zraněná.
,,Je to hluboký...ten démon tě musel pořádně zasáhnout...vypadá to hnusně. Nejsem si jistý, jestli se to zahojí.'' Řekl a já se zamračila.
,,Zahojí...už se zahojili i horší zranění.'' Zalhala jsem mu. Věděla jsem moc dobře, že zahojení bude v tomhle případě velký problém.
Vrátili jsme se do institutu, nebo co to vlastně bylo. Okamžitě jsem zamířila do svého pokoje a zavřela se v koupelně. Opatrně jsem ze sebe sundala krví nasáklé a opět roztrhané tílko a podívala se do zrcadla. Přes obě lopatky se táhly dva hluboké škrábance, ze kterých proudem vytékala krev. Až když jsem tohle viděla, mi došlo, že musím okamžitě za Barbarou, protože tohle si sama neošetřím, jenže nemohla jsem k ní jít v tomhle stavu. Musela jsem se pokusit alespoň zastavit to krvácení nebo bude dost pravděpodobné, že brzy vykrvácím. Zavřela jsem oči a použila zbytky své energie.
Po dvou hodinách se mi to konečně povedlo. Rychle jsem na sebe hodila první tričko, které jsem viděla a zamířila na ošetřovnu. Naštěstí jsem po cestě tam nikoho nepotkala. Otevřela jsem dveře a ona se okamžitě otočila.
,,Jé...ahoj, Nino. Co potřebuješ?'' Zeptala se mě a já ty dveře za sebou důkladně zavřela. Podívala jsem se na ní a zhluboka se nadechla.
,,Mám problém...teda mé tělo má problém...hodně velký problém. Přicházím o regenerační schopnosti...mé tělo se odmítá zahojit.'' Odpověděla jsem a ona ke mě šokovaně přistoupila.
,,Jak to myslíš?'' Zeptala se mě, já si sundala triko a otočila se k ní zády. Cítila jsem, jak se ta krev zase spustila.
,,Tohle zraněním mám už přes dvě hodiny a neustále to krvácí...pokoušela jsem se to zastavit tím, že na to použiju svou energii, ale nepomohlo to. Nevím, co se to se mnou děje.'' Řekla jsem.
,,Panebože, Nino. Řeklas o tom Camovi...o tomhle by měl vědět...tohle je hodně závažný problém.'' Podotkla a já se zamračila. Jestli o tom Camovi řekne, tak si jí podám. Teda pokud do té doby vážně nevykrvácím...
*Agros = Nemá rád, když jej někdo volá. Je nebezpečný.
*Irritum = Démon nicoty, marnosti a dle všeho i bezcennosti.

Diskusní téma: 17. Kapitola

Krásné

Prosím piš dál. Tvé knihy jsou Krásné. Piš. Už se moc těším az si přečtu další kapitolu. :-)

Přidat nový příspěvek