16. Kapitola (Nina+Cam)

Nina
Právě jsem mířila do svého pokoje, když mě zastavila Janice s tím, že mě Ian chce vidět. Nejdříve jsem si myslela, že ho pošlu do háje, ale to jsem si velice rychle rozmyslela. Rozrazila jsem dveře do pracovny a zjistila, že kromě šéfa je tam i Cam. Podezíravě jsem se na ně podívala.
,,Co se děje?'' Zeptala jsem se a usadila se do mého oblíbeného koženého křesla. Všimla jsem si, že Ian má na stole položené dvě složky, ale ty mohli být pro kohokoliv.
,,Mám pro vás dobrou zprávu...vracíte se do služby.'' Oznámil nám Ian a já se na něj překvapeně podívala. Posunul ty složky k nám a my si je převzali. Automaticky jsem jí otevřela a začala pročítat spisy.
,,Starší farma, tři druhy démonů, dva mrtví lidé, místo životu nebezpečné.'' Přečetla jsem nahlas a tázavě se podívala na Iana.
,,Proč mám pocit, že tu nejhorší práci tady oddřeme vždycky jen my dva?'' Zeptala jsem se ho na oko naštvaně, ale on mi věnoval jen svůj úsměv.
,,Běžte se připravit...za deset minut už byste měli být pryč.'' Informoval nás a já téměř okamžitě vstala. Neměla jsem důvod zdržovat se v jeho pracovně. Cam mi otevřel dveře, jelikož já jsem stále listovala těmi papíry a hledala další užitečné informace. Cítila jsem, jak mě chytl za paži a vedl mě chodbou k mému pokoji.
,,Came...už vím proč tam ti démoni jsou.'' Řekla jsem mu šokovaně a na krátkou chvíli vzhlédla, abych viděla jeho reakci.
,,Proč?'' Zeptal se mě neutrálně a já se zhluboka nadechla.
,,Bývalí majitelé, alias ti dva mrtví lidé, byli satanisti.'' Odpověděla jsem a on se prudce zastavil. Oba dva jsme věděli, že místa, kde někdo pořádal satanistické rituály jsou nejnebezpečnější...démoni bývají na takových místech ještě víc nevyzpytatelní, rozzuření a silnější.
,,Je tam ještě něco, co bych měl vědět?'' Zeptal se mě rozrušeně a já zakroutila hlavou. Tentokrát v té složce moc potřebných informací nebylo...dokonce tam ani nebylo napsané, jací démoni se tam vyskytují, což nebylo zrovna nejvhodnější. Objevili jsme se u dveří mého pokoje a já hned vpadla dovnitř, abych si mohla nachystat potřebné zbraně...
Vyšla jsem na chodbu a málem vrazila do Cama, který už tam na mě čekal. Věnoval mi úsměv, zatímco já si ještě nasazovala koženou bundu.
,,Připravená?'' Vrhla jsem po něm tázavý pohled.
,,Dá se na to vůbec připravit?'' Odpověděla jsem mu otázkou a on pokrčil rameny. Rozhlédla jsem se po chodbě a otevřela portál. Oba dva jsme prošli a objevili se na nějaké louce. Překvapeně jsem zamrkala a rozhlédla jsem...pak jsem to místo zahlédla. Ten dům měl dvě patra a vypadal úžasně a zároveň i děsivě...byl to ten typický dům z hororů. Tiše jsem zaklela a podívala se na Cama, který si prohlídl svůj nůž, aby se ujistil, jestli je v pořádku.
,,Už znám odpověď na tvou otázku...ne, na tohle se nedá připravit.'' Řekl mi a zamířil k domu. Byla jsem mu celou dobu v patách a přitom se rozhlížela, abych se ujistila, že nás nikdo nesleduje...opravdu jsem nepotřebovala nějaké svědky, které bych musela dotáhnout k Ianovi a při mém štěstí bych zjistila, že jde buď o mou mrtvou ségru, nebo mé rodiče. Zastavili jsme se kousek od domu a já spatřila ten suché strom, který u něj stál. Zakroutila jsem hlavou a zavřela oči, abych mohla zachytit jejich negativní vlny a energii, která mi sloužila k identifikaci. To, co jsem cítila, se mi ani zdaleka nelíbilo, ale ještě víc se mi nelíbilo to, že jsem nedokázala s úplnou přesností říct, co tam na nás čeká, jelikož na mě působila síla, která v tom domě po těch rituálech zbyla.
,,Mám problém...je tam moc temné síly...klame to mé smysli, takže nedokážu přesně říct, co to je za démony...promiň, ale vážně nemůžu...prostě to nejde...vlastně bych mohla, ale zcela by mě to vyčerpalo a možná i zabilo, protože bych na to musela spotřebovat všechnu svou energii.'' Oznámila jsem mu zoufale a on se na mě klidně podíval.
,,To nevadí...hlavně se šetři.'' Řekl mi a podíval se na dům, který neměl zrovna nejlepší minulost.
,,Came, ta síla...byla zpečetěna krví...bude to nebezpečné.'' Informovala jsem ho a on přikývl.
,,S tím počítám.'' Ujistil mě a já se pousmála. Líbilo se mi, s jakým klidem tyhle situace bral...záviděla jsem mu to. Naposledy jsem se zhluboka nadechla a pak vyšla směrem ke vchodovým dveřím, jejichž odemčení byla Camova úloha, kterou splnil, jako obvykle přímo dokonale. Vešli jsme do dobu, kde jsme se museli chtě nechtě rozdělit, jenže v ten moment mi to došlo...nevěděli jsme, kde ti démoni jsou. Zamračila jsem se a šla krátkou chodbou do obývacího pokoje. Okna, která se v té místnosti nacházela, byla buď popraskaná, nebo úplně rozbitá. Parkety na podlaze byly poškrábané, špinavé a poničené. Zkoumavě jsem si podlahu prohlédla a pak svými nehty přejela po rýhách na podlaze. Zděšeně jsem zjistila, že to jsou rýhy od lidských nehtů. V tomhle domě rozhodně došlo k příšerným věcem. Odtrhla jsem od podlahy pohled a porozhlédla se po zdech. Málem jsem přišla o dech, když jsem se podívala na ten velký a krví nakreslený satanistický pentagram na levé stěně poblíž dveří do chodby. Zděšeně jsem začala couvat, protože to na mě nemělo zrovna nejlepší účinky...vysilovalo mě to. Nakonec se mi přeci jen povedlo tu místnost opustit. Snažila jsem se popadnou dech a asi by se mi to i povedlo, kdybych nezaslechla ty kroky, které se ke mě blížili. Pomalu jsem se podívala tím směrem a spatřila tam prvního démona. Zaklela jsem a vytáhla svůj nůž. Snažila jsem se nedívat do démonových černých očích, které mě hladově sledovaly. Z hlavy mu trčely dlouhé, ale rovné rohy...podobné těm, které měl Gaki. Pomalý krokem šel ke mě a z jeho spálené kůže se kouřilo. Byl to děsný pohled, ale strach jsem z něj nemělo, protože to byl skutečně primitivní démon. Povzdechla jsem si a vyhodila jeho směrem svůj nůž, který nakonec zasáhl svůj cíl. Můj nepřítel mi začal hořet přímo před očima. Spokojeně jsem se usmála, ale radost mě rychle přešla, když jsem ucítila, jak za mými zády někdo stojí. Rozběhla jsem se ke vchodovým dveřím, jelikož u nich byly schody do druhého patra, kam jsem měla namířeno. Vyběhla jsem schody a zastavila se na další menší chodbě. Rozhlížela jsem se, ale nic jsem neviděla...zatím. Srdce mi bilo jako splašené a zřejmě se nehodlalo uklidnit. Najednou jsem zaslechla, jak zapraskala podlaha, což způsobilo to, že jsem se prudce otočila do leva. Kousek ode mě tam stál vysoký muž s černými křídly. V ruce třímal meč, který vlastnil jen jeden démon. Brzy jsem poznala, že přede mnou stojí Semiazas...šéf všech padlých andělů. Byl jen jeden způsob, jak ho zabít, ale byl značně obtížný. Chystala jsem se udělat krok, ale někdo mě chytl pod krkem a já v ten moment i ucítila, jak mou paží pronikla nějaká jehla. Ten útočník nebyl démon, takže jsem ho od sebe jednoduše odstrčila. Všimla jsem si tetování na levé ruce...všimla jsem si tetování, které měl jen jeden jediný lovec démonů...
Cam
Přišel jsem do místnosti, která sloužila zřejmě, jako ložnice. Byla ve strašném stavu. Postel byla roztrhaná na cáry, tapety na zdích byly potrhané od nějakých drápů a podlaha byla poškrábané stejně, jako ve zbytku domu. Zamračil jsem se při pohledu na zeď, kterou zdobil velký, černý satanistický pentagram. Ti lidé museli být vážně cvoci, když si s tímhle zahrávali. Otočil jsem se a chystal se odejít, ale cestu mi zkřížil démon s černou pokožkou a rudýma očima. Vytáhl jsem svůj nuž a zaútočil na něj, jenže ten démon byl rychlejší a stačil uskočit, takže jsem ho nezasáhl. Ohnal se po mě svým ocasem a já se na něj překvapeně podíval...ocas byl u démonů výjímečný...měli ho jen ti, co neměli drápy nebo dlouhé, ostré zuby. V jiné situaci bych se tomu démonovi začal smát, ale teď jsem neměl čas. Opět se po mě ohnal, ale tentokrát jeho horní končetinou. Nestačil jsem uskočit, takže mě srazil na zem. Až teď jsem si všiml, že má kopyta, což mi jen připomnělo fakt, že tenhle démon má jedovaté sliny. Vyskočil jsem na nohy a zasáhl ho nožem do břicha...chyba, protože tím jsem ho jen naštval. Chytl mě pod krkem a hodil mě na protější zeď...vlastně to není tak úplně přesné...on mě tou zdí přímo prohodil. Chvíli mi trvalo, než jsem se úplně vzpamatoval. Vzal jsem ze země svůj nůž, rozběhl se proti němu a zarazil mu ho přímo do srdce. Démon vykřikl a jako obvykle se skácel k zemi. Oddechl jsem si a rozhodl se jít hledat Nin, která zřejmě byla v druhém patře, protože jsem slyšel, jak se tam rozbilo sklo, což mě dost vyděsilo, protože jsem si nebyl jistý, jestli tím sklem proletěl démon nebo ona. Vyběhl jsem schody a vešel do místnosti, ze které vycházelo nějaké tiché vrčení. V momentě, kdy jsem spatřil padlého anděla, jak stojí nad jejím bezvládným tělem, mě ovládl vztek. Přiběhl jsem k němu a zarazil mu nůž do levého křídla, abych upoutal jeho pozornost. Věděl jsem až moc dobře, že ho můžu zabít jen jeho vlastním mečem, kterým se mimochodem chystal probodnou Ninu právě ve chvíli, kdy jsem sem přišel, abych jí našel. Naštvaně se po mě jeho zbraní ohnal, ale já mu jí vyrazil z rukou a použil jí proti němu. Jedním pohybem jsem mu meč vrazil do jeho těla a druhým ho od sebe odstrčil, kdyby se náhodou rozhodl, že mě na rozloučenou obejme, jenže to by mi ani tak nevadilo, jako to, že v ten moment by z něj byla ohnivá koule. Okamžitě jsem se otočil k Nině a padl na kolena. Ze zad jí tekly proudy krve, což způsobili střepy, které v sobě měla zabodané. Zaklel jsem, protože jeden z nich byl nebezpečně blízko u krku a tepny. Pomalu jsem začal střepy vytahovat a dal jsem si přitom dobrý pozor na to, abych jí přitom ještě víc neublížil. Po pěti minutách vytahování už v sobě neměla ani jeden kousek skla...za což jsem byl rád.
,,Nin? No tak...vstávej.'' Pohladil jsem jí po tváři a chystal se jí vzít do náruče, ale něco mě zarazilo. Na pravé paži měla malou, červenou tečku, která vypadala, jako od jehly. Přejel jsem přes ní prstem a v ten moment Nina otevřela oči...vypadala víc, než vyděšeně...

Diskusní téma: 16. Kapitola (Nina+Cam)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek