15. Kapitola - Příjezd

 

Seděla jsem na místě spolujezdce a sledovala cestu. Bylo mi na nic. Nesnášela jsem se za to, jak jsem mu tímhle asi ublížila. Ale opravdu nebyla jiná možnost...musela jsem teď udělat něco důležitýho. Zachránit svého mladšího bratra před otcem. A to šlo udělat jen výměnou. Já za něj, tak to bylo férový. Já sama jsem s tím přišla, i když Ryan nejdříve nesouhlasil a snažil se najít jiný způsob, který samozřejmě neexistoval. Nešlo to jinak, takže se s tím bude muset smířit a navíc Derek je důležitější.

,,Kdy má proběhnout výměna?'' Zeptala jsem se a podívala se na mě. Vypadal starší, než si pamatuju. Bylo to i tím, že měl podstatně víc starostí.

,,Dneska ve čtyři.'' Odpověděl a já kývla. Už mi nezbývalo moc času...měla jsem jen pár hodin na to, abych si užila normální život, ale něco nebo spíš někdo mi chyběl. Bez něj to prostě nešlo, jako bych to bez něj už ani nebyla já. Tak nějak jsem neměla chuť žít...tím nehodlám tvrdit, že se chystám zabít, jen bych si nejraději někam zalezla a snažila se neexistovat.

,,Fajn...'' Prohodila jsem a zavřela oči...nemělo cenu usínat, když už jsme byli tak blízko domovu, ale najednou jsem měla pocit, že už tam nepatřím, že je to pro mě cizí a taky možná bylo, jenže to nebylo zrovna jistý. Vždyť ti rádoby rodiče jsou úplně jiní, takže jako by cizinci skutečně byli.

,,Děje se s tebou něco Melanie?'' Zeptal se a já zakroutila hlavou. To by stejně nepochopil, takže jsem mu to říkat nemusela.

,,Vážně?'' Zeptal se nedůvěřivě a já kývla. Nemohla jsem promluvit, protože by se mi určitě zadrhával hlas a to by nebylo vůbec dobrý, protože by poznal, že mu něco podstatnýho tajím. Podívala jsem se na město před náma a vzdychla.

,,To bude dobrý...uvidíš.'' Chlácholil mě a já se pousmála. Měl stejný strach, jako já, ale předstíral, že je v pohodě...jako bych ho za ty roky neznala, že? Navíc on je špatný lhář...ještě v tom asi nemá takovou praxi, jako já.

,,Já vím.'' Řekla jsem, když auto zastavilo. Byla jsem rozhozená a myslím, že jsem k tomu snad ani důvod neměla. Mnohem raději bych teď seděla na hodině chemie vedle toho hovada a dívala se na Chrise, než abych se chystala zničit si znovu svůj život, který začínal vypadat nadějně. Neměla jsem se poddat představám, které mě teď ničí. Ano můžu si za to zřejmě sama, ale jak jsem mohla vědět, že se zamiluju? Nemohla jsem to tušit a vsadím se, že tohle nečekal ani Chris...panebože nemůžu ho dostat z hlavy. Vlastně nevím, jestli ho chci ze své hlavy dostat, protože jen pouhá myšlenka na něj mě tak nějak nutí věřit v to, že to bude dobrý. Vystoupila jsem z auta a zamířila ke dveřím.

,,Nemáš klíče.'' Křikl na mě Ryan a já se otočila. Dala jsem mu znamení, ať mi je hodí a on to taky udělal. Nikdy jsem neměla problém je chytit i teď se mi to povedlo. Zatočila jsem klíčem v zámku a otevřela dveře. Nevím proč, ale vybavilo se mi, jak mi říkal, že bysme si časem mohli pořídit byt. Bodlo mě u srdce. Šla jsem do obýváku a tam se svalila do bíle sedačky. Cítila jsem tu prázdnotu, která mě celou pohltila. Bylo to jako propast, ze které nikdy nikdo neuteče...prostě peklo. Ryan asi nějak vytušil, že potřebuju být sama, takže mě nechal v obýváku a sedl si do kuchyně. Vytáhla jsem z kapsy své bundy mobil a sluchátka a pustila jsem si The Heart Wants What It Wants od Seleny Gomez...ne že bych jí nějak extra poslouchala, ale tuhle písničku jsem si tak nějak oblíbila...byla pěkná. Seděla jsem a byla myšlenkama úplně někde jinde. Takhle jsem seděla další tři a půl hodiny dokud pro mě nepřišel brácha a neoznámil mi, že je na čase zachránit Dereka. Vstala jsem a odhodlaně opustila tenhle bezpečný dům a zamířila k pekelné bráně...nevím, jak jinak to nazvat. Měla jsem strach a ani se to nepokoušela skrývat. Ryan se mi nedivil...on moc dobře věděl, jak hrozně se cítím. Nemělo cenu brát to auto a kufr jsem nechala taky u něj. Šli jsme pěšky a já se možná i trošku třásla. Pak jsem ten dům zahlédla. Působil mrazivým dojmem a mám pocit, že to měl být účel. Ani bych se nedivila, kdyby se tady stala ta několikanásobná vražda...podle toho bylo pak natočený 3:15 zemřeš...jen jestli se to neodehrálo tady. Celou cestu tam jsme spolu nepromluvili ani jedno slovo...my si totiž neměli, co říct. Zastavila jsem se před chodníkem a prohlídla si dům hrůzy ve kterým budu teď ponechána osudu...sakra, co to melu? Měla bych se vzpamatovat a vrátit se do reality a to, co možná nejrychleji. Bratr zazvonil a já sebou trhla. Tohle byl začátek konce a já už si to plně uvědomovala. Bratrovi zazvonil mobil a on ho naštvaně zvedl.

,,Ano?'' Dívala jsem se, jak se jeho naštvaný výraz mění v překvapený a pak v zaražený.

,,Dobře...zítra v osm na náměstí.'' Řekl a já se na něj tázavě podívala. Všimla jsem si, jak se pousmál což znamenalo, že má něco v plánu a mě o tom neřekne...no super.

,,Nezpozdi se.'' Prohodil a vrátil mobil zpátky do kapsy.

,,Kdo ti volal?'' Zeptala jsem se, ale odpověď jsem nedostala, protože se otevřeli hlavní dveře a z nich vyběhl Derek. Vrazil do mě a já se usmála. Na objímání a vítání nebyl čas. Vyrazila jsem směrem ke dveřím a naposledy se na ty dva podívala...pak se za mnou dveře zavřeli. Podívala jsem se na svou matku, která mi můj pohled vrátila.

,,Vítej doma holčičko...měla bys jít do svého pokoje...otec má dnes špatnou náladu.'' Řekla a já jí poslechla. To bylo normální...spíš bych se lekla, kdyby jí měl pro jednou dobrou, jenže to mi teď nevrtalo hlavou...víc mě zajímalo, kdo volal bratrovi...to se už asi nedozvím...no nic, co teď? Já tady asi umřu nudou. Vzala jsem si nějakou knížku a snažila se v klidu číst a celkem se mi to dařilo. Dalo by se říct, že jsem jí měla celkem rychle přečtenou, a když jsem se chystala na další díl, tak se z kuchyně ozvalo.

,,Večeře!'' Překvapeně jsem se podívala na hodiny a zjistila, že už je sedm. Rychle jsem vstala a seběhla schody dolů.

,,Měl by ses naučit chodit v čas na večeři Dereku.'' Řekl otec a já ztuhla.

,,Promiň tati...nějak jsem si to neuvědomila.'' Řekla jsem a posadila se.

,,Melanie? Co tady kruci děláš a kde je můj syn?!'' Nevím, jestli byl víc naštvanej nebo překvapenej, ale každopádně mezitím byla jen tenká hranice, takže jsem nechtěla zbytečně provokovat.

,,Je pryč otče a já jsem tady místo něj.'' Odpověděla jsem a podívala se na svůj talíř. Práskl rukou do stolu a já leknutím nadskočila. Skvělý, tak to začalo a to je teprve večeře...

Diskusní téma: 15. Kapitola

:O :O :O

Bože, tohle je tak napínavý......kdo volal jejímu bratrovi?..prosím ať jsou to nějaké dobré zprávy :) No, a její otec pane bože, proč s tím já nemůžu nic udělat v každým případě Mel se obětovala :/ Je mi jí líto, co teď bude dál.....tohle je mučení :D Úžasná je celá povídka :D

Re: :O :O :O

Kdo volal se dozvíš v příští kapitole :D Sakra já nevím, co ti na to odepsat... :/ Hlavně teda děkuju :DD

Přidat nový příspěvek