14. Kapitola

,,Nin, uklidni se.'' Řekl Cam hned, jak se u mě objevil. Naštvaně jsem se na něj podívala.
,,Tys to věděl?'' Zeptala jsem se ho překvapeně.
,,Ne...proč si to myslíš?!'' Obořil se na mě zaskočeně, ale v jeho hlase byl poznat vztek mísící se se smutkem. Okamžitě jsem se nesnášela za to, že jsem ho z toho obvinila...bylo to ode mě dost neférové, jelikož on by mi v tomhle směru nic netajil.
,,Came, odveď Dominica...potřebuji si s Ninou promluvit mezi čtyřma očima.'' Poručil mu klidně Ian a já se zhluboka nadechla. Bylo předem jisté, že to nerozdýchám...ani kdybych to vážně chtěla. Zaslechla jsem, jak se dveře otevřeli a následně i zavřeli. Posadila jsem se do nejbližšího křesla a vyzývavě se na něj podívala.
,,Pravda je, že Dominic tvůj bratr skutečně je...věděl jsem to od samého začátku, ale nechtěl jsem ti to říct, protože jsem moc dobře věděl, jak by to omezilo tvůj trénink, jelikož bys ho šetřila a to já jsem nechtěl.'' Informoval mě lehce přísně.
,,Iane, ty sám moc dobře víš, že svůj osobní život netahám do práce.'' Procedila jsem skrz zuby a on přikývl. Věděl to, ale i přesto si myslel, že bych v jeho tréninku polevila? Měl by si myslet přesný opak...trénovala bych ho víc a efektivněji, jelikož poslední, co bych chtěla by bylo to, aby ho zabil nějaký přiblblý démon.
,,Ano, vím, ale také vím, co by to znamenalo, kdybys zjistila, že je to tvůj bratr...'' Prudce jsem se zvedla a zamračila se.
,,Co by to znamenalo?! No?! Nic...nic by to neznamenalo!! Tohle ti nikdy neodpustím Iane! Víš moc dobře, jak mi záleželo na to, aby byl Dominic, co nejdál od tohohle světa...aby byl co nejdál od démonů!'' S těmito slovy jsem se otočila a odkráčela z jeho pracovny. Myslela jsem to vážně, když jsem mu řekla, že mu to nikdy neodpustím...naprosto ztratil mou důvěru.
,,Nin! Nino! Sakra počkej!'' Cam ke mě přiběhl, chytl mě za paži a jemně otočil k sobě. Podívala jsem se na něj a pak svůj pohled zabodla do podlahy.
,,Co se stalo?'' Zeptal se mě opatrně a přitom spustil svou ruku. Zhluboka jsem se nadechla.
,,Je to on...trénujeme mého bratra, který tady nikdy neměl být.'' Zašeptala jsem na odpověď a vzhlédla. Jeho oči byly plné pochopení a něčeho hodně blízkého soucitu.
,,Tak to jsem opravdu netušil...Nino musíš mi to věřit...nevěděl...'' Začal, ale větu nedokončil, protože jsem mu skočila do řeči.
,,Já vím...věřím ti...vždycky jsem ti věřila.'' Ujistila jsem ho s úsměvem na rtech.
,,Tak fajn...neměli bysme pokračovat s tréninkem?'' Zeptal se nakonec a já povytáhla obočí. Tohle bylo poprvé, co chtěl, abysme pokračovali.
,,Blázníš? Zapomeň...mám na práci lepší věci, než ten nudný trénink.'' Oznámila jsem mu a on se na mě tázavě podíval.
,,Například?'' Zeptal se mě. Chytla jsem ho za ruku a otevřela portál. Překvapeně se na mě podíval a já jen pokrčila rameny. Prošli jsme ním a objevili se na odlehlém hřišti poblíž ulic města.
,,New York?'' Přikývla jsem, abych mu potvrdila jeho otázku a pak ho pustila. Vždycky jsem se toužila podívat do New Yorku...byl to zkrátka můj sen. Spokojeně jsem mířila k první ulici, která vedla do středu města.
,,Proč jsme tady?'' Letmo jsem se na něj podívala a pak vytáhla svůj mobil. Neměla jsem žádný zmeškaný hovor, což bylo podezřelé vzhledem k tomu, že mi slíbila, že se ozve.
,,Něco ti řeknu, ale upozorňuju tě dopředu, že jsi první, komu to řeknu, takže potřebuju, aby sis to nechal pro sebe.'' Řekla jsem mu.
,,Jasně.'' Usmála jsem se a pokračovala v cestě po ulici, kde bylo čím dál tím víc lidí.
,,Jsem v kontaktu s lidmi.'' Prozradila jsem mu a on mě zpražil pohledem. Věděl stejně jako já, že jakýkoliv kontakt s lidmi máme zakázaný.
,,Tohle je blbý vtip.'' Podotkl, ale já zakroutila hlavou, abych ho ujistila, že to vtip nebyl.
,,Proč? Chceš snad skončit na koberečku?!'' Nereagovala jsem na jeho naštvaný tón, což nepřineslo nic dobrého. Chytl mě za ruku, otočil k sobě a vzápětí přirazil na zeď, která tam ani neměla být. Vyplašeně jsem se rozhlédla kolem a zjistila, že použil portál k tomu, abysme se objevili na nějakém odlehlém místě beze svědků.
,,Co to sakra děláš?!'' Obořila jsem se na něj naštvaně a ignorovala šílenou bolest v zádech...divím se, že mi nevyrazil dech.
,,Já? Spíš bych se měl ptát, co ty to sakra děláš? Chceš riskovat?! Nino, já se odmítám dívat na to, jak tě Ian trestá! Prostě odmítám rozumíš?!''
,,No tak mě potrestá a co?! Pokud vím, tak u toho být nemusíš!'' Křikla jsem na něj a snažila se vyprostit z jeho sevření, které mi začínalo způsobovat bolest.
,,A co?! Nevím, jestli si uvědomuješ, jak skončili lovci, které Ian potrestal, ale jestli si dobře vzpomínám, tak někteří už nebyli schopni ani reagovat na okolí...to chceš?!'' Zarazila jsem se a vzpomněla si na jednu lovkyni...náš šéf jí potrestal, tak brutálně, že to odnesla její psychika...zbláznila se a nereagovala na svět kolem sebe...pak se jednoho dne zabila.
,,Ne, to nechci.'' Řekla jsem tiše...znělo to skoro vyplašeně. Jeho stisk povolil a nakonec mě pustil. Promnula jsem si paži, kde se mi objevil červený otisk jeho dlaně...bylo mi jasné, že z toho možná bude modřina.
,,Promiň...nechtěl jsem ti ublížit. Víš přece, že tě vždycky budu chránit, i když to očividně nebude lehké, protože jsi samý průšvih, ale nikdy nedovolím, aby ti někdo něco udělal...to přísahám.'' Řekl mi a já sklopila hlavu. Z nějakého neznámého důvodu jsem se cítila provinile.
,,Já vím...omlouvám se.'' Dostala jsem ze sebe a otevřela portál, kterým jsem pár vteřin na to prošla. Věděla jsem moc dobře, že to samé udělal i Cam a proto jsem se neohlídla.         
    Seděla jsem u stolu a hypnotizovala čínské nudle, které mi donesl Dominic. Nakonec jsem se začala jen tak pro nic za nic smát.
,,Podle všeho máš dobrou náladu.'' Ozvalo se ode dveří a já pobaveně vzhlédla. Stál tak Dominic...už na sobě měl typicky černé oblečení, které nosili všichni lovci...jinou barvu jsme si nemohli dovolit.
,,Jo, to mám. Proč?'' Zeptala jsem se a dala mu znamení, ať si přisedne, jestli chce.
,,Chtěl bych se tě na něco zeptat.'' Oznámil mi a já přikývla. Byla jsem ochotná zodpovědět mu veškeré otázky.
,,Co je mezi tebou a Camem?'' Ztuhla jsem a pak překvapeně zamrkala.
,,Jak to myslíš?'' Sedl si naproti mě a položil si ruce na stůl. Celou dobu jsem ho pozorovala, takže jsem poznala, že je značně nervózní.
,,Ty vaše vzájemné doteky, pohledy plné citů. To jak jsi šílela, když ses dozvěděla, že mu Dylan nekryl záda. To, jak ses vražedně podívala na Cori, když se kolem něj motala. To, jak se navzájem pošťuchujete...to jak ho bráníš...to není jen kamarádství.'' Řekl a já svěsila ramena.
,,Ty ho miluješ, že jo?'' Zeptal se a já pokrčila rameny.
,,Já nevím...mezi náma je to složitější.'' Přiznala jsem a podívala se do jeho očí, které mě nabádali k prozrazení pravdy.
,,Mě to můžeš říct...zůstane to jen mezi náma.'' Naléhal na mě a já nakonec přikývla.
,,Před rokem vlastně pořád...něco mezi námi bylo...vlastně je...já nevím. Už si ani nevzpomínám na to, co se přesně stalo, ale vznikla mezi náma dohoda...dali jsme si pauzu...jenže v poslední době mám chuť jí zrušit.'' Řekla jsem.
,,To já taky.'' Ozvalo se za mnou a já ztuhla. Dominic tikal pohledem ze mě na Cama, který to očividně všechno slyšel. Měla jsem pocit, že i trest od Iana by byl lepší, než se potom mém přiznání podívat Camovi do očí...

Diskusní téma: 14. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek