14. Kapitola - Nečekané (Chris+Mel)

 

Chris

Vrátil jsem se do svého pokoje a sedl si na kraj postele. Že já blbec jsem s tím začínal. Proč jsem to prostě nenechal být? Tímhle jsem jí zratil...to je jistý. Jsem idiot. Vzal jsem si do ruky knížku a bez účelově v ní listoval. Neměl jsem náladu na čtení...neměl jsem náladu na nic, takže jsem jen seděl a díval se do země. Přemýšlel jsem nad tou větou, kterou ukončila naší hádku a možná tím pohřbila i to, co mezi námi bylo. Cítil jsem se příšerně. Nejradši bych se profackoval, ale k čemu by to bylo? Tohle už nespravím, ale možná bych se o to měla aspoň pokusit. Nevím, jak dlouho jsem nad tím vším přemýšlel, ale vím, že do reality mě přivedlo zvonění mobilu. Volal mi Austin, takže jsem to už z povinnosti zvedl.

,,Co je zase?'' Zeptal jsem se otráveně.

,,Přijď okamžitě ven, protože tohle musíš vidět.'' Odpověděl a mě bylo jasný, že to bude zase nějaká blbost, ale šel jsem, protože to byla možnost, jak na chvíli přestat myslet na tu hádku. Vyšel jsem z pokoje a šel ven před školu. Austin stál a smál se. Podíval jsem se tam, kam on a nemohl uvěřit vlastním očím. Ty čtyři se podpíraly a šli za strany na stranu. Byly totálně na mol a sotva se udržely na těch vysokých podpatkách. Kousek za nima šel nějaký kluk a ten byl myslím trošku střízlivější.

,,Na dvě hodiny jí pustím z dohledu a ona se mi takhle opije a to jsem si vždycky myslel, že toho Angie není schopná, ale je pravda, že Melanie nevypadá o moc líp, že?'' Zeptal se a letmo se na mě pobaveně podíval. Tohle přece nemohla být Mel nebo jo? Tohle bych do ní neřekl, ale je pravda, že na to měla právo. Přišel jsem blíž k Austinovi, který se pořád smál, jak osel. Nechápu, proč mu to připadá, tak strašně moc směšný.

,,Mám pocit, že je čeká pěkná kocovina a musím to říct, ale tak slitej jsem ještě ani já nebyl.'' Povytáhl jsem obočí a musel se pousmát, protože na tom něco bylo.

,,No to jo.'' Řekl jsem mu na to a podíval se na ně. Melanie se jich pustila a v ten moment by ležela na zemi, kdyby jí ten kluk nechytil. Trošku jsem sebou trhl, ale nešel jsem k ní. I jako opilá mi mohla dát pár pořádných facek a ne že bych se snad bál, ale měl jsem pocit, že by to nemuselo být správný. Navíc takhle se zřídila kvůli mě a už jen to mě ničilo. Angie byla vysmáta, ale úsměv jí rychle přešel, když si nás všimla. To už jsem věděl, že musím něco udělat. Přišel jsem k tomu klukovi a on se na mě tázavě podíval. Melanie se na mě usmála a vytrhla se mu ze sevření. Zavrávorala a tentokrát jsem to byl já, kdo jí chytil a zabránil jí v pádu. Vzal jsem jí do náruče a ona se ke mě přitiskla. Netušil jsem, jak moc je mimo, ale raději jsem si nedělal zbytečné naděje.

,,Nepřehnala jsi to trošku?'' Zeptal jsem se a ona zakroutila opatrně hlavou. Ne vůbec to nepřehnala...měla by si lehnout. Už je celkem pozdě, takže to bude to nejlepší řešení. Podíval jsem se na Austina, který držel Angie na nohách a pořád měl ten svůj idiotskej úsměv. Otočil jsem se a šel směr intr. Dost mě zarazilo, jak byla lehká...bylo to jako kdybych držel peříčko a ne holku, kterou miluju.

,,Omlouvám se.'' Zašeptala a já poznal tu střízlivost v jejím hlase. Tohle myslela vážně a já to zase pro jednou nechápal. Za co se mi omlouvá?

,,Ne, to já se omlouvám...neměl jsem s tím začínat. Měl jsem tušit, jak ti tím ubližuju.'' Řekl jsem, když mi podávala klíče od jejího pokoje, abych mohl odemknout. Opatrně jsem otevřel dveře a pak jí položil na postel. Přikryl jsem jí dekou a odešel zatáhnout žaluzie. Chystal jsem se odejít do svého pokoje, ale zastavila mě.

,,Neodcházej...prosím.'' Řekla. Překvapeně jsem se na ní podíval, když ke mě natáhla svou ruku. Nemohl jsem jí odmítnout...nechtěl jsem jí znovu ublížit. Přišel jsem teda k ní a posadil se na její postel, jenže to jí ani zdaleka nestačilo.

,,Nehodlám spát v sedě.'' Namítla a stáhla mě k sobě. Žasl jsem nad tím, kolik síly v sobě našla, aby to udělala. Vsadím se, že by nemělo cenu se bránit, takže jsem raději spolupracoval. Přitiskla se ke mě a spokojeně zavřela oči. Na tváři jí panoval takový neobvyklý úsměv. Políbil jsem jí na čelo a pak jen čekal až usne, abych se mohl vyplížit do svého pokoje, ale to se mi nepovedlo, protože vždycky, když jsem se chystal vstát, tak mě otevřela oči a mě nakonec nezbylo nic jinýho, než spát u ní...

Melanie

Probudila jsem se vedle Chrise s šílenou kocovinou, ale i přes bolest jsem se musela usmát. Probudit se vedle něj bylo příjemný. Políbila jsem ho a v ten moment mě pohladil po paži. Přiznávám, že mi přeběhl mráz po zádech, ale nebránila jsem se tomu.

,,Měli bysme vstávat.'' Řekla jsem a on se usmál. Měl pořád zavřený oči, takže se mu asi moc vstávat nechtělo.

,,No tak Chrisi...už tak přijdeme pozdě.'' Podotkla jsem a tentokrát ty oči otevřel. Milovala jsem tu barvu. Vstala jsem a zamířila ke skříni. Nemohla jsem jít do třídy v tomhle. Vyhrabala jsem tmavý džíny a černé tričko.

,,Počkám na tebe venku.'' Řekl a já kývla. Převlékla jsem se, namalovala se a odešla z pokoje pryč. Podívala jsem se na Chrise, který měl rozcuchaný vlasy, ale i přesto vypadal pořád stejně úžasně. Chytl mě za ruku a vedl chodbou do hlavní budovy. Jsem ráda, že už je to mezi náma zase dobrý, ale ne nadlouho. Máme pro sebe jen poslední dvě hodiny...ničilo mě to a nejhorší bylo, že jsem mu to nedokázala říct...to na tom bylo možná to nejhorší.

,,Myslíš, že příjdeme moc pozdě?'' Zeptal se a já pokrčila rameny. Určitě nepřijdeme...měli jsem ještě deset minut...ano lhala jsem mu, ale jak jinak jsem ho měla donutit vstát? Na chodbě jsme potkali Angie s Austinem. Chytla jsem Angie za rukáv a odtáhla jí trošku dál od kluků, aby jí to mohla říct.

,,Tak co?'' Zeptala se nedočkavě.

,,Nedokázala jsem to. Nedokázala jsem mu říct, že jsem se neopila kvůli té hádce, ale kvůli tomu, že dneska odjíždím.'' Odpověděla jsem jí a ona vzdychla.

,,Melanie měl by to vědět...má na to právo.'' Řekla a já kývla.

,,Já mu to nedokázala říct ani na mol natož, abych mu to řekla za střízliva.'' Prohodila jsem, takže mi zbývala jen jedna možnost. Neřeknu mu to a dozví se to až z tadyma zmizím...až mu zmizím ze života. Tak to asi bude nejlepší a to pro nás pro oba.

,,Tak dobře, ale uvědom si, že ho tím srazíš na kolena.'' Řekla a svěsila ramena. Ona věděla, že nemám na výběr, že není jiná možnost.

,,Já vím a mrzí mě to...bude se s tím muset smířit a nechat mě jít.'' Odpověděla jsem jí na to a v ten moment zazvonilo. Studenti se začali hrnout do třídy a já počkala, než se to všechno přežene. Ty dvě hodiny utekli až příliš rychle. Po hodině literatury jsem odešla do svého pokoje a sbalila si věci. Před pokojem na mě čekala ředitelka a vedle ní můj starší bratr.

,,Je čas slečno Cowanová...snad se nám brzy vrátíte.'' Řekla a já se usmála. Nechala jsem ve svém pokoji vzkaz a doufala, že ho najde. Bratr vzal můj kufr a šel přede mnou. Byla jsem ráda, že nevidí ty slzy, které mi tečou po tváři...

Chris

Seděl jsem ve své lavici, když jsem si všiml, že tady Melanie není. Pořád byla přestávka, takže jsem šel za Angie, která se s ní před tím bavila. Ta musela něco vědět.

,,Angie, kde je Melanie?'' Zeptal jsem se jí na chodbě a ona se na mě smutně podívala.

,,Chrisi, je mi to moc líto, ale Mel je pryč...nevím kdy se vrátí teda, pokud se ještě vůbec vrátí. Ona ti to chtěla říct, ale nenašla na to dost odvahy.'' Překvapeně jsem se na ní podíval.

,,Chceš mi říct, že...'' Nedořekl jsem větu a ona už kývla na souhlas. Tohle bylo, jako zásah bleskem a řekl bych, že snad i horší. Tohle mi přece nemohla udělat? Tohle nemůže myslet vážně. Pořád jsem měl v živé paměti, jak jsem jí držel včera večer v náručí a nesl jí na pokoj, ale to už je očividně jen vzpomínka, jen minulost. Teď už Melanie byla pryč...zmizela mi ze života a to já nikdy nechtěl. Miloval jsem jí a ona to věděla. Stejně, jako věděla, že bych jí nedovolil odejít. Měl bych jí najít, protože bez ní už můj život nedává smysl...

Dlouho jsem nevěděla, jakou písničku mám k téhle kapitole a hlavně jejímu konci přiřadit, ale nakonec jsem se rozhodla pro All of me od John Legend, tak snad se líbí :)

Diskusní téma: 14. Kapitola

:) :/

Ta písnička k tomu krásně sedí..mám jí moc ráda a v tuhle chvíli nevím, jestli bych věděla o lepší :/ Je krásná a teď ke kapitole.....já si říkala, že se teda pohádali a jak se to pak zlepšilo, já chtěla jásat a ono ne :/ Mám teď nervy napnutý...musí to zvládnout. :) Chudák Chris :(
PS: Jen mě tak napadlo, že když se Melanie klátila na podpatkách, že skoro nevěděla o světě a pak normálně vstala, je docela dobrý :D Takovou výdrž bych taky chtěla :D

Re: :) :/

Taky mám tu písničku ráda :D Tak snad se ti bude pokračování líbit :) A co se týče těch podpatků...tak souhlas :))

Krásný díl se zvědavá jak to bude pokračovat dál!!

Přidat nový příspěvek