13. Kapitola

Poznala jsem ten známý pocit. Poznala jsem ten pocit, že padám, ale nic mě nezastaví. Poznala jsem ten pocit, že padám do nekonečné temnoty a na dohled není žádná pomoc. Všude byla jen tma...černočerná tma, která neměla konce. V té tmě jsem pak zaslechla výkřiky...ženské a zoufalé. Připadaly mi povědomé, jenže jsem si nedokázala vybavit, kde jsem je už zaslechla. Pak se všechno začalo vyjasňovat a já se objevila poblíž nějakého domu. Byl to starý, ale obydlený dům. Šla jsem směrem ke dveřím, za kterými ta žena měla být, jenže když jsem se je chystala otevřít, tak se to vše opět ztratilo a já byla jen na louce, která končila v nedohlednu. Poznala jsem tohle místo. Byla jsem tady již několikrát...nikdy ovšem nebylo, tak velké. Zmateně jsem se rozhlížela a pak se vydala přímo vpřed. Nevěděla jsem kam utíkám, ale bylo to lepší, než stát na místě a čekat, co se stane. Zdálo se to, jako celá věčnost, než jsem doběhla k nějaké vysoké zdi, která mi bránila v cestě. Vzhlédla jsem a snažila se zjistit, jak vysoká skutečně je. Pravděpodobnost, že bych jí zvládla přelézt, byla nízká, ale i tak bych se o to mohla pokusit. Všimla jsem si, že z té zdi pokaždé vystupovala pár kamenu, takže jsem toho využila a jejich pomocí začala šplhat nahoru. Vrchol byl už na dosah, když jsem slyšela, jak někdo volá mé jméno, což způsobilo to, že jsem se pustila a spadla, jenže dřív, než jsem stačila dopadnou, jsem otevřela oči a zjistila, že nade mnou klečí Ascher. Namáhavě jsem se posadila a rozhlédla se. Byla jsem v cele, ale neměla jsem svázané ruce ani nohy...to samé můj bratr.

,,Jsi v pořádku?'' Zeptala jsem se ho a začala si ho pozorně prohlížet. Nevypadal, jako by mu něco bylo, ale nemohla jsem si tím být jistá...ne když mi ten blond lovec slíbil, že ho zabije...dělalo mi to starosti, i přestože jsem ho zabila.

,,Já? To bych se spíš měl ptát tebe...byla jsi mimo dva dny...měl jsem o tebe strach.'' Překvapeně jsem se na něj podívala. Byla jsem mimo dva dny?

,,Aha...co se za ty dva dny stalo?'' Zeptala jsem se ho a opřela se o zeď. Brzy mě napodobil a podíval se na mě.

,,Nic...dali mi jídlo a čekali, jestli se pobudíš...takhle to ty dva dny šlo pořád dokola.'' Odpověděl a pak se pousmál.

,,Myslím, že teď když už jsi vzhůru, si s tebou bude chtít promluvit nový starosta města.'' Informoval mě a já se na něj tázavě a zároveň překvapeně podívala. Poslední co jsem chtěla bylo mluvit se starostou a bylo mi jedno, jestli to bude nový nebo starý starosta.

,,Chtít může...já s ním mluvit odmítám...to radší vydržím padesát ran bičem, než jeden rozhovor s mužem, jako je on.'' Prohodila jsem a on se zamračil.

,,Takhle bys neměla mluvit...ne když jsou za dveřmi lovci, kteří by to klidně zařídili.'' Varoval mě. Všimla jsem si, že se rychle vžil do role bratra ochránce.

,,Tak ať...nebojím se jich...nikdy jsem se jich nebála.'' Řekla jsem mu a podívala se do jeho očí. Měl je po otci.

,,Já vím, ale i tak bys měla být opatrnější.'' Nakonec jsem přikývla a podívala se na dveře, před kterými se začalo něco dít. Myslím, že to upoutalo i Ascherovu pozornost. Pár minut jsem slyšela jen rozčílené hlasy, ale pak jsem zaslechla, jak někdo otočil klíčem v zámku. Do místnosti vpadli dva lovci a za nimi jeden muž. Téměř okamžitě jsem ho poznala, ale i tak jsem si nebyla jistá...ne když ten muž měl být už dva roky mrtvý. Podívala jsem se na Aschera, který se tvářil stejně udiveně jako já.

,,Chci s nimi být o samotě...úplně, takže vás nechci vidět ani na chodbě...běžte třeba do hospody.'' Řekl lovcům, ale oni zakroutili hlavami.

,,To nebyla prosba, ale rozkaz.'' Křikl na ně naštvaně a oni i přes svůj nesouhlas odešli. Zavřeli za sebou dveře a do doby, než úplně zmizeli, bylo naprosté ticho, které přerušovalo jen naše dýchání. Pak se na nás ten muž podíval...byl to náš otec...byl to skutečně on...a pokud ne, tak to bylo jeho dvojče, jelikož byl úplně stejný. Potkat ho před pár lety, tak bych ho objala, ale teď jsem mu ani nevěřila. Podezíravě jsem si ho prohlížela, ale jemu to vůbec nevadilo...tvářil se, jako by si toho ani nevšiml. Díval se na mě a pak zase na mého bratra. Díval se na svou zavrženou dceru a objeveného syna.

,,Tak dlouho jsem vás hledal...tak dlouho, že už jsem ani nedoufal, že jste naživu.'' Řekl a chystal se nás obejmout, ale já mu v ten moment přidržela dýku pod krkem. Překvapeně zamrkal.

,,Nechal si zbičovat svého vlastního syna. Na svou dceru si uspořádal hon. Myslíš si, že ti někdy odpustíme? Myslíš si, že budeme předstírat, že se nic nestalo?'' Zeptala jsem se ho.

,,Nevěděl jsem, že jde o vás dva...kdybych to věděl, tak bych to neudělal...tohle mi musíš věřit Rose...když jsem pak viděl na tom náměstí Aschera, tak jsem to chtěl zrušit, ale v ten moment jsi tam vtrhla ty...'' Odpověděl a já cítila Ascherovu ruku na svém rameni.

,,Tak proč ty šípy?'' Zeptala jsem se ho naštvaně.

,,Potřeboval jsem vás nějak zastavit.'' Odpověděl pevně a já nakonec ruku stáhla. Všimla jsem si, jak se můj bratr pousmál stejně jako můj otec.

,,To, že u krku už nemáš mou dýku neznamená, že ti věřím...dělám to jen kvůli Ascherovi.'' Oznámila jsem mu a on přikývl.

,,Asi chvíli potrvá, než si tvou důvěru zase získám, ale můžu ti odpřisáhnout, že udělám cokoliv proto, aby vám už nikdo neublížil.'' Řekl mi. Nechtěla jsem mu to věřit, ale tak nějak jsem tomu přeci jen uvěřila.

,,Co se stalo s matkou?'' Zeptala jsem se ho po chvíli. Svěsil ramena a smutně se na mě podíval.

,,Zemřela přitom požáru i s tvou sestrou a bratrem. Myslel jsem si, že ten požár mi vzal i vás dva, ale když nenašli vaše těla, tak jakoby se mi nabízela samotná naděje...začal jsem vás hledat a našel jsem vás.'' Odpověděl a tím mi připomněl i to, že ten požár vznikl i mou vinou. Její smrt byla moje chyba...stejně jako smrt mé sestry a bratra...stejně jako smrt Connora...měla jsem na rukou víc krve, než jsem byla ochotná snést...

Diskusní téma: 13. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek