13. Kapitola - Odhalení

Nebyla jsem schopná mu na to odpovět a vlastně jsem ani nevěla, co bych mu na to měla říct. Tohle byla slepá ulička a vrátit jsem se nemohla, protože bych se dostala zpátky na začátek, kam už jsem nechtěla. Podívala jsem se mu do očí a pak zpátky na ty noviny, které mě dostali do téhle situace. Nejraději bych zalezla do nějakého rohu a zůstala tam.

,,Melanie proč je ta fotka v těch novinách?'' Zeptal se znovu, ale odpovědi se nedočkal. Co mu mám říct? Nechci, aby o tom věl, navíc ješ bylo brzo, abych mu řekla o mé minulosti. Nebyla to vhodná chvíle a já na to nebyla připravená.

,,Odpovíš mi?'' Asi byl naštvanej a to dost, ale měl by pochopit, že mu nežu říct všechno. O tý nehodě jsem mu sice říct mohla, ale nějak jsem na to zapomněla...navíc jsem to ani nepovažovala za důležitý, ale on na to měl očividně jiný názor.

,,Nevím.'' Zalhala jsem a vrátila se k rovnání knížek, jak jsem měla už asi ve zvyku. Tím lhaním jsem si to ještě víc zhoršila a to se mi nelíbilo. Já se s ním nechtěla hádat, jenže co když už nebudu mít na vybranou? Co mám dělat nebo říct pak?

,,Na tohle ti neskočím...co to má znamenat? Jaká nehoda Mel?'' Pokračoval ve svém vyzvídání. Svěsila jsem ramena a přes rameno se na něj podívala.

,,Nic to znamenat nemá.'' Procedila jsem skrz zuby...už mě to začínalo pořádně štvát. Nic se ode mě stejně nedozví, takže tu snahu by si mohl ušetřit.

,,Panebože proč to prostě neřekneš?!'' Prudce jsem se na něj otočila a dala si ruce v bok.

,,A proč to proboha řešíš?! Je to moje věc a já o tom mluvit nechci!'' Odpověděla jsem a vytrhla mu noviny z ruky. Zamračil se a přišel blíž ke mně.

,,Stejně se o tom jednou budu muset dozvědět, takže bych byl rád, kdybys mi to řekla ty a ne někdo jiný.'' Řekl a já se zhluboka nadechla.

,,Ne neřeknu ti to! A pochybuju, že ti to řekne někdo jiný, protože nikdo nezná mojí minulost a nikdo se o ní nedozví!'' Vykřikla jsem na něj a on se na mě překvapeně podíval. Chvilku mlčel a vypadal, že se to snaží pochopit. Já se mezitím snažila trošku uklidnit, jenže se mi to nedařilo...měla jsem na něj takový vztek, že i kdybych začala třeba meditovat, tak to nepomůže.

,,Tak fajn, ale měla bys vědět, že tohle od tebe není fér...o té nehodě jsi mi mohla říct.'' Podotkl a já zakroutila hlavou. Vyčítavě jsem se na něj podívala.

,,Proč bych ti o tom měla říct? Myslíš, že by se tím něco změnilo? Jen by mi to ten den připomnělo!'' Už zase jsme se hádali...o můj bože. Stačil by mi jeden den...jen jeden den bez hádek, ale to asi prostě nejde.

,,Ale tohle bych snad vědět měl, ne?'' Trošku zvýšil hlas a rozhodil přitom rukama. Proč to prostě nenechá být? Je to tak těžký? Očividně jo.

,,Ne...nech to krucinál být! A pokud chceš, tak moc vědět proč jsem ti to neřekla, tak je to ze dvou dobrých důvodů.'' Odpověděla jsem a on povytáhl obočí. Mohlo mi dojít, že je bude chtít znát.

,,První je ten, že v ten den začala moje životní noční můra, o které nemáš tušení! Mý rodiče byli do té doby normální a já ani můj mladší bráška jsme se nemuseli bát našeho vlastního otce! A ten druhý je, že jsem se bála toho, jak budeš reagovat, až se dozvíš, že ještě před dvěma lety si mě klidně mohl zařadit do elity!'' Zakřičela jsem na něj své důvody a on se na mě zaraženě podíval. Cítila jsem, jak mi po tváři stýkají horký slzy. Nesnášela jsem, když jsem brečela. Připadala jsem si vždycky strašně trapně, ale neznám důvod. Otočila jsem se k němu zády a zamířila pryč z knihovny. Chtěla jsem se co nejdříve dostat do svého pokoje, jenže on mě chytl za paži a otočil mě k sobě.

,,Nešahej na mě!'' Vykřikla jsem a vyprostila svou ruku z jeho sevření. Překvapeně se na mě podíval.

,,Uklidni se.'' Řekl a já měla chuť mu vlepit takovou facku, že by mu můj otisk nezmizel, ani na druhý den, ale neudělala jsem to. Nechtěla jsem to udělat. Tak on mi říká, že se mám uklidnit? Nebýt jeho, tak naštvaná nejsem.

,,Neuklidním a nech mě být!'' Znovu jsem se otočila a ignorovala ho. Šla jsem rychle a neohlížela se. Konečně jsem se dostala ke svému pokoji. Otevřela jsem dveře a šla si pro koženou bundu a nějaký peníze.

,,Co chceš dělat?'' Zeptal se a já se na něj otráveně otočila.

,,To ti může být jedno, věř mi.'' Odpověděla jsem a vyhnala ho ven, abych mohla svůj pokoj zamknout. Zamířila jsem chodbou k pokoji Jenn a Kelly. Zaklepala jsem a Jenn mi otevřela.

,,Zvu vás do baru, co vy na to?'' Zeptala jsem se a slyšela, jak Kelly zajásala. Bylo jasný, že budou souhlasit. Chvilku jsem čekala, ale mezitím jsem pokračovala v tiché hádce s Chrisem. Netrvalo dlouho a ruply mi nervy, takže jsem řekla to, co jsem říct nechtěla.

,,Víš co? Běž si za Celeste...ta ti toho o mě třeba řekne víc. Co víš, třeba toho ví víc, jak ty!'' Zamračil se.

,,Tak tohle bylo hnusný.'' Podotkl ve chvíli, kdy ty dvě konečně vyšli. Pokrčila jsem rameny a otočila se na ně.

,,Tak vyrazíme?'' Zeptala jsem se a ony kývli. Nechala jsem ho tam stát a nevěnovala mu ani jeden pohled. Bolelo to, ale nedalo se nic dělat. Věděla jsem, že ho tímhle možná ztratím, ale musel uznat, že z části by to byla i jeho chyba. Přála jsem si, aby tohle byl jen sen. Chtěla jsem se otočit a vrátit se k němu, obejmout ho a říct mu, že mě to mrzí...ale neudělala jsem to...

Diskusní téma: 13. Kapitola

:D :)

Povedená kapitola...je mi strašně líto, že se pohádali takovým způsobem :/ A ještě kvůli takové maličkosti :( No nic uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál :D

Re: :D :)

Děkuju :D Tak snad se ti pokračování bude líbit :)

Skvělá kapitola :D Už se těším na další kapitolu !!

Přidat nový příspěvek