12. Kapitola

Probudilo mě zběsilé klepání na dveře. Neochotně jsem opustila svou milovanou a teplou postel a zamířila ke dveřím. Nechci ani vědět kolik je hodin, ale klidně se vsadím, že jsou tak dvě, tři hodiny ráno. Promnula jsem si oči, prohrábla vlasy, nasadila úsměv a otevřela. Do pokoje vtrhla Anna...byla vzteklá jak pes. Zavřela jsem za ní dveře a pak se na ní podívala. Vlasy měla svázané v culíku a pod očima měla rozmazanou řasenku.

,,Stalo se něco?'' Zeptala jsem se jí a podívala se na sebe do zrcadla, abych zjistila, jak hrozně po ránu vypadám...musím přiznat, že zase taková hrůza to nebyla. Zoufale se na mě podívala a posadila se na postel, do které bych se nejradši vrátila, jenže mi nezbylo nic jiného, než sednout si na svou židli a pozorně jí poslouchat.

,,Je to hajzl. Měla jsi pravdu Nino, jemu se prostě nedá věřit.'' Řekla a popotáhla. Podala jsem jí krabičku s papírovými kapesníky.

,,Co ti udělal?'' Zeptala jsem se a ona rozhodila rukama. Byla vážně naštvaná a v jejím případě to nebylo nejlepší. Myslím, že bych sem měla přitáhnout Bena a nechat je to vyřešit mezi sebou...já osobně bych se jim do toho nerada pletla.

,,Cucal se s jinou.'' Odpověděla a já vytřeštila oči. Bylo to ještě horší, než jsem si myslela. Tohle bych do něj nikdy neřekla. On a líbat jinou? To mu nebylo ani trošku podobné.

,,Seš si jistá, že to byl on? Já mám totiž pocit, že jsem ho zahlédla u Iana a nevypadal, že by se někam chystal.'' Prohodila jsem a ona přikývla. Kde brala tu jistotu? Bena jsem si dokonce s někým jiným spletla i já, takže pravděpodobnost, že se to samé stalo i jí, byla vážně obrovská.

,,Podle mě jo, jenže byla tam tma a spousta lidí, takže to je asi možné...ale co když se nepletu? Co, když se líbila s nějakou děvkou? Co když mě už nemiluje?'' Byla zbytečně moc hysterická. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na své ruce, které se už netřásli...už jsem to teda zase byla já. Už jsem zase byla ta stará Nina.

,,Pokud to byl on, tak si tě nezaslouží...pokud to byl on, tak za to nestojí.'' Řekla jsem a vzhlédla. Znala jsem to z vlastní zkušenosti, ale já tomu dotyčnému dala další šanci, protože přísahal, že byl úplně mimo, že to tak nechtěl. Pak už mi dal prostor a volnost...nechal mě žít a dal mi na výběr...já si jen řekla o čas...o čas na rozmyšlenou. Já si ale nepotřebuju nic rozmýšlet...já vím, že ho miluju, ale pustím si ho k tělu, až budu mít jistotu, že on za to vážně nemohl.

,,Děkuju za všechno, Nino...seš úžasná holka. Nevím, co bych bez tebe dělala.'' Vstala jsem a odešla jí obejmout, jelikož jsem věděla, že přesně tohle ona potřebuje. 

,,Promiň, že jsem tě vzbudila...už se to nebude opakovat.'' Zašeptala a já jí pustila, aby mohla vstát a odejít. To že neusnu mi bylo jasné, ale mohla bych se o to pokusit...nebo raději ne. Vstala jsem a zamířila do koupelny, abych se sebou něco udělala. Sundala jsem ze sebe volné černé tričko a černé legíny. Pak jsem se zbavila i toho zbytku, co jsem na sobě měla. Vlezla jsem do své vany a pustila horkou vodu...samozřejmě nesměla chybět pěna, bez té by to nebylo to pravé. Pohodlně jsem se opřela a zavřela oči. Bylo vážně fajn mít chvilku klidu. Zhluboka jsem se nadechla a pak se spokojeně usmála. Včas jsem vypla vodu, protože jsem vážně nepotřebovala mít v koupelně bazén. Jen tak jsem tam seděla a nechala volně proudit myšlenky...věděla jsem až moc dobře, že mi Anna nasadila brouka do hlavy. Věděla jsem až moc dobře, že teď to celé nedostanu z hlavy dokud nezjistím, jak to bylo doopravdy...

   Opustila jsem koupelnu v tričku s vyhrnutými rukávy a jedním ramenem holým a černých dobře padnoucích legínách. Na nohách jsem měla své oblíbené kotníkové boty na podpatku. Stoupla jsem si před zrcadlo a rozhodla se, že si něco udělám s vlasy, protože už mě nebavilo nosit je rozpuštěné...je to tak neoriginální. Za necelých deset minut jsem měla účes podle svých představ hotový a upřímně...dneska jsem se sebou byla vážně spokojená. Vytáhla jsem ze šuplíku řasenku, linky, kouřové černé oční stíny a začala se líčit. Za několik minut už jsem byla definitivně hotová, takže jsem všechny šminky opět schovala a poodstoupila od zrcadla, abych se podívala, jak vlastně vypadám. Musím přiznat, že by nebylo špatný pokusit se sama sobě věnovat častěji, jak jednou do měsíce...výsledek by za to stál. Usmála jsem se na svůj odraz a pak se otočila, odešla z pokoje na chodbu a pak si to namířila rovnou do kuchyně, když budu mít štěstí, tak tam narazím na Bena a konečně si s ním budu moct o Anně promluvit...on mi to určitě vysvětlí. Nikam jsem nespěchala, jelikož jsem zase takový hlad neměla. Po cestě jsem zahlédla pár dalších lovců, ale nevěnovala jsem jim pozornost, protože jsem moc dobře věděla, že to byli ti, se kterými jsem se minulý týden chytla a jednoho z nich jsem málem a hlavně omylem přizabila...to mi jen tak ta parta neodpustí, takže nevšímat si jich bylo moudré řešení. Na konci chodby jsem zabočila do leva a rovnou mezi dveřmi jsem se prudce zastavila. Bylo tady víc lidí, než jsem čekala. Na sedačce se roztahoval Ben, Cam a dokonce i Dominic. U kuchyňské linky stála Destiny a Cori.

,,Čau lidi.'' Pozdravila jsem je a šla k holkám. Destiny byla drobná černovláska s hnědýma očima, které měla po matce. Byla z nás nejmladší, a abych nezapomněla, tak to byla sestra Dylana. Cori byla pro změnu vysoká blondýnka se zelenýma očima a úsměvem, který přiváděl do úzkých každého kluka. Obě na sobě měli typické černé legíny a tílka...Cori měla i docela hluboký výstřih, takže vynikali její přednosti...měla jsem jí docela ráda, ale občas mi připomínala děvku a nebo sukubu začátečnici.

,,Nino, nemusíš se bát...my tě nekousnem.'' Prohodil Ben a já se pousmála. Natáhla jsem se pro jablko a s chutí se do něj zakousla.

,,Tak zrovna z toho vážně strach nemám.'' Řekla jsem mu na to a on povytáhl obočí. Cam se pousmál a podíval se na mě. Byl to pohled lovce, když najde svou kořist. Takový pohled mě vždycky zaskočil a to oprávněně, protože vždycky když se na mě tak podíval, tak se chystal něco udělat a to něco až moc úzce souviselo se mnou. Podívala jsem se ke dveřím právě ve chvíli, kdy se tam objevil Dylan. Usmál se a váhavě ke mě přišel.

,,Dáš si kafe, Nino?'' Zeptal se mě a já přikývla...jen ať si nemyslí, že si mě tím koupí. Za pár minut mi podal hrnek s teplým nápojem plným kofeinu, který jsem zrovna dneska víc než potřebovala...obzvlášť po tom dnešním budíčku.

,,Dík.'' Prskla jsem po něm a dál se věnovala ostatním. Ti právě začali debatu o démonech, což bylo předvídatelné vzhledem k tomu, že o tom jediném jsme se mohli v klidu bavit všichni, takže se nikdo necítil nepříjemně...a pokud se jedná o Dominica, tak ten měl dost práce se zíráním na Destiny, takže o něj jsem obavy neměla.

,,Myslíte, že Belzebub je skutečný?'' Zeptala se s vážným tónem Cori. Ben vstal, abych se mohla posadit vedle Cama a on sám si sedl naproti nás. Jeho výraz hovořil za vše, takže jsem přesně poznala, co si o nás dvou zase myslí.

,,O tom nepochybuj.'' Řekla jsem tiše a podívala se na ní. To jméno mi nahánělo husí kůži a nejen mě. I na ostatních byly znát stopy strachu a přirozeného respektu.

,,A pokud teda existuje, tak jakou moc má? Kolují o něm legendy, ale viděl ho vlastně někdo?'' Pokračovala a já jen pokrčila rameny. Na některé otázky je těžké odpovědět, ale zrovna u takového démona to bylo ještě těžší.

,,Proč prostě nezačít od začátku? Co o něm víme?'' Zeptala jsem se jí a Cam přikývl.

,,Měl být ničitelem i ochráncem.'' Prohodila Destiny, která si k nám přisedla. Byla sice nejmladší, ale co se týče vědomostí, tak na tom byla podobně jako my. Někdo položil doprostřed stolu velký bílý papír a propisku. Cori se toho ujala a začala zapisovat.

,,Některé staré knihy o něm hovoří jako o ochranném bohu magie.'' Dodal Ben a podíval se na ní. Cori mu pohled vrátila, ale trošku jiným způsobem.

,,Jeho pozice je král. Je to denní démon, který vládne 66 legiím.'' Řekla jsem a dopila tu chutnou černou tekutinu, která mě vážně nakopla.

,,V moderním satanismu má jít o nevlastního bratra Satana a po něm má být druhý ve velení'' Řekl Dominic a já se usmála. Nebyl asi úplně k ničemu. Věděl víc, jak jsem si myslela, což bylo překvapující.

,,A to je všechno.'' Prohodil Dylan a já neochotně kývla. Moc jsme toho o něm nevěděli, ale není čemu se divit, když se informace o něm tajili a tají do dnes.

,,Chce to nějaký přesnější zdroj informací...něco, co nám řekne víc.'' Řekl Cam a já se na něj podívala. Napadlo ho to samé co mě, ale i on věděl, že je to riskantní. Ian měl k dispozici dost vzácné výtisky knih o démonech, takže musel mít i něco o tomhle démonovi.

,,Pokud je tady v téhle budově nějaká kniha o Belzebubovi, tak je rozhodně v zakázaných patrech, protože v žádné, nám přístupné knihovně, není nic podobného. O tomhle démonovi v povolených knihách není ani zmínka.'' Řekla Destiny a my všichni přikývli. Měla pravdu...musí to být v zakázaných patrech.

,,Tak co uděláme?'' Zeptala jsem se jich. Ben a Dylan se na sebe podívali a pak se na mě jen oslnivě usmáli. Doufám, že je nenapadla nějaká blbost, protože jestli jo, tak z toho bude zase jednou pěkný průšvih...

Co na kapitolu říkáte? Musím přiznat, že psaní tohoto příběhu mě vážně chytlo, takže můžete počítat s tím, že kapitoly budou dost často přibývat :D Jak se vám zatím zamlouvají nové postavy? V příští kapitole se o nich dozvíte více, takže se nemusíte bát, že se o nich něco nedozvíte :DD

Diskusní téma: 12. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek