12. Kapitola - Problémy

 

Celeste tikala pohledem mezi náma a já se letmo podívala na Chrise, který byl stejně zaskočenej, jako já.

,,Tohle nemůžeš myslet vážně, Chrisi! S ní? Hlouběji už klesnout nemůžeš?'' Zeptala se a on se na ní zamračil. Já jí raději ignorovala, protože jinak bych jí musela něčím přetáhnout po hlavě, aby se konečně vzpamatovala.

,,Běž někam...je to moje volba a tobě do toho nic není.'' Odpověděl a podíval se na mě. Pousmála jsem se, když ke mě přišel.

,,Prosím? Tak to teda ne...tohle až se dozví tvý rodiče, tak budeš mít velký problém...proč nedokážeš pochopit, že máš být se mnou?'' Oba dva jsme se na ní překvapeně podívali a ona si vyplašeně zakryla pusu. Vážně teď řekla, že má být Chris s ní? Povytáhla jsem obočí a on se na mě omluvně podíval...ale něco mě zarazilo víc, jak to, co řekla. Jeho rodiče...na to jsem nějak zapomněla. Ti asi vážně budou vyvádět...teda neznám je, ale myslím si to. V tomhle měla Celeste pravdu...bude mít problém a jen kvůli mě.

,,Celeste, ale já miluju Melanie a ne tebe. Jak tě napadlo, že bysme mohli být spolu?'' Zeptal se jí a ona zakroutila hlavou.

,,To už je teď jedno...udělám vám dvoum ze života peklo...budete litovat, že jste mě poznali.'' Prohlásila, prudce se otočila a odkráčela pryč. Podívala jsem se na Chrise, který jen kroutil hlavou a nic neříkal. Byl trošku mimo a ani se mu nedivím. Je to jako kdyby ke mě přišel John a řekl mi, že mě miluje...bylo by to divný.

,,Chápeš to?'' Zeptal se mě a podíval se na mě.

,,Ne nechápu...možná trošku...spíš by mě zajímalo, jestli to s tím peklem myslela vážně.'' Odpověděla jsem a on pokrčil rameny. Zřejmě mu to bylo i celkem jedno...nakonec i mě, ale i tak jsem si dělala zbytečný starosti. Bála jsem se toho, co bude dál. Nikdy nemělo smysl hrát si z elitou, protože ta většinou vyhrála.

,,Hele kašli na ní...musím přiznat, že takhle jsem si dnešek nepředstavoval...promiň.'' Řekl a já se na něj usmála.

,,Není to tvoje chyba a navíc mě stačí, že jsem s tebou, protože nic víc už nepotřebuju.'' Podotkla jsem a on mě políbil na čelo. Chytl jsem ho za ruku a on si mě přitáhl k sobě. Překvapeně jsem se na něj podívala, ale nakonec ho políbila. Dala jsem si na tom polibku záležet...

    Nakonec jsme už nikam nešli. Jednoduše jsme to přesunuli na dobu neurčitou, ale já s tím problém neměla. Místo toho jsem Chrise donutila jít se mnou do knihovny, abych mohla dodělat to, co jsem tam rozdělala. Odloužila jsem to kvůli tomu, že mě chtěl někam vzít, takže mi teď na oplátku bude muset pomoc...ne že by se mu do toho dvakrát chtělo, ale nic prozatím nenamítl.

,,Možná by to mohlo vyjít zítra.'' Řekl a já se na něj letmo podívala. Usmál se a já nepatrně kývla. Možná by to mohlo vyjít, ale jaká je pravděpodobnost? Celeste nám to rozhodně bude chtít zkazit, takže bych s tím možná ani tak nepočítala.

,,Když myslíš.'' Prohodila jsem a vzala z poličky dvě knížky, které tam neměli, co dělat. Nechápu, jak někdo může dát knížky o historii do oboru romány. Tohle mi prostě nějak nejde do hlavy.

,,Pokud nemáš čas, tak řekni.'' Dodal. Nešlo mi o to, že jsem neměla čas, protože já ho měla. Jen jsem měla strach, že...prostě Celeste je do něj zamilovaná a udělá cokoliv, takže první, co jí napadne bude to, že mě musí dostat ze hry...s tím už jsem tak nějak počítala, ale větší strach jsem měla z toho, co Chris? Jaký dopad tohle všechno bude mít na něj? A co na to ti jeho rodiče? To je hlavní otázka.

,,Čas myslím, že mám, ale...'' Nedořekla jsem větu.

,,Melanie, že je to kvůli Celeste a Tristanovi?'' Zeptal se a já se na něj nešťastně podívala. Okamžitě ke mě přišel a jemně přesto pevně mě objal. Už jsem na to obětí byla zvyklá, protože za poslední dva dny mě takhle objal asi stokrát.

,,Já nevím Chrisi...já mám prostě pocit, že čím víc se mi v životě daří tím víc se propadám do propasti a nemůžu to zastavit.'' Dostala jsem ze sebe. Připadala jsem si, tak neschopná a myslím, že tentokrát jsem k tomu měla i své důvody. Musím přiznat, že tak moc na dno jsem si ještě nesáhla...ta bezmoc, kterou jsem cítila, jako kdyby nade mnou přebírala kontrolu. Nedovolím, aby mi to Celeste pokazila...tentokrát jí to prostě nedovolím.

,,No tak Melanie...prosím neplač.'' Popravdě ani jsem si to neuvědomila. Netušila jsem, že vážně brečím, jako malé dítě, jenže jsem to nemohla zastavit, ale chtěla jsem...moc jsem chtěla. Bohužel mé tělo, jako by mě neposlouchalo, jako by ani nepatřilo mě a to mě děsilo.

,,Už jsem v pořádku...promiň. Připadám si hloupě.'' Utřela jsem slzy a usmála se, abych mu to dokázala. Vypadal ustaraně a zase jen kvůli mě. Panebože prosím dejte mi někdo pořádnou facku, ať se konečně vzpamatuju.

,,Vážně?'' Zeptal se nedůvěřivě a já pohotově kývla na souhlas. Vrátila jsem se k přerovnávání knih a usoudila, že téma Celeste je na čase uzavřít...aspoň pro zatím. Nehodlala jsem si pokazit zbytek dne přemýšlením o ní. Navíc má ještě jedno téma a to o hodně příjemnější. Chris.

,,Mel...co bys řekla na to, že bysme si časem možná mohli pořídit vlastní byt.'' Ztuhla jsem na místě a pomalu se na něj po chvilce otočila.

,,Není na to trošku brzo?'' Zeptala jsem se místo odpovědi.

,,Neříkám hned...jen časem.'' Odpověděl. Jak ho to napadlo? Jeho starosti bych chtěla mít.

,,Možná...nemuselo by to být špatný, ale řekla bych, že na to je ještě dost času.'' Odpověděla jsem nakonec a on se pousmál. Tak a teď už mi vrtá hlavou další věc a to...proč se mě na to ptal?

,,Taky si myslím...'' Prohodil a podal mi další knížky. Nevím proč, ale pomáhání v knihovně mě uklidňovalo. Byl tady klid, což jsem oceňovala. Nesnášela jsem hlučná místa. Navíc ta vůně knih byla úžasná a neotřelá...nikdy mě neomrzí to je jistý. Tohle místo bylo ráj a ten kdo nesouhlasí, je asi totálně blbej. Přešla jsem o uličku dál s ním v patách a v rukou jsem nesla jen pár knížek. Všechno už to byla klasická nebo poučná literatura. Začala jsem je teda vracet na jejich původní místo a slyšela jsem, jak Chris bere do rukou asi noviny.

,,Vážná nehoda váženého právníka, vyhledávané finanční poradkyně a jejich dvou děti...ty noviny jsou už dva roky starý, tak proč to nevyhodí? Počkat...Melanie proč je tady tvoje fotka?'' Otočila jsem se na něj a můj pohled se zastavil na výtisku v jeho rukách. Rozbušilo se mi srdce a dopředu jsem věděla, že tohle už nezachráním...

Diskusní téma: 12. Kapitola

Skvělý.....na jednu jsem se na začátku musela smát, jak Celeste vyváděla a vyhrožovala na druhou s ní bude problém :/ No,a to odhalení na konci :D Těším se na příště...dobrá práce :)

Přidat nový příspěvek