1. Kapitola

Potichu jsem našlapovala a snažila se dělat, co nejmenší hluk, ale stejně to bylo k ničemu, protože ONI už o nás dávno věděli...stejně jako my o nich. Podívala jsem se na Troye, který mi o několik vteřin později můj téměř nejistý pohled vrátil. Oba dva jsme se pokoušeli zjistit, kde přesně jsou, ale nějak se nám to nedařilo...nevěděli jsme ani kolik jich je natož, jak jsou silní a staří.

Zaslechla jsem, jak nad námi zapraskal dřevěný strop, což způsobilo to, že jsem vzhlédla a tiše, ale přesto slyšitelně, zaklela. Troy podle mě taky už asi tušil, že jsme vešli přímo do dokonale zamaskované a připravené pasti.

,,Mám ten pocit jen já nebo i ty si myslíš, že máme sakra velký problém?'' Zeptal se mě. Obdařila jsem ho pohledem typu ,,Hlasitěji už by to nešlo?''.

,,Můžeš hádat.'' Odpověděla jsem podstatně tišeji, jak on, za což jsem si vysloužila úšklebek a nechápavé kroucení hlavou. Podívala jsem se směrem ke starému a schodišti, které bylo zřejmě na počátku rozkladu. Slyšela jsem, jak Troy vedle mě nabil svou zbraň dřevěnými náboji, které vampýru dokázali na slušnou dobu zastavit. Po krátké době jsem se rozhoupala a vyšla směr schodiště, ale Troy mě chytl za paži a tím mě zastavil a taky uvedl do rozpaků.

,,Connie...buď tam opatrná.'' Řekl. Povzdechla jsem si a pak mu věnovala jeden ze svých sebejistých úsměvů.

,,Tak to se neboj.'' Ujistila jsem ho a on mě pustil...on sám dobře věděl, že jeden z nás tam bude muset jít a ve většině případů jsem to byla já, protože jsem byla...asi zkušenější. Vrátila jsem se tedy k našemu plánu a znovu zamířila ke schodům...naštěstí mě tentokrát nezastavil a za to jsem mu byla vděčná, protože čím déle by mě zdržoval, tím víc nejistá bych si připadala. Pomalu jsem šlápla na první schod, pak na druhý a tak to šlo dál a dál, jenže by bylo divné, kdyby to šlo bez problému. Sotva jsem došlápla na poslední schod, tak se ozvalo skoro umučené zavrzání a já leknutím poskočila. Tep se mi zrychlil i přes veškeré pokusy o uklidnění. Vytáhla jsem svou zbraň a jistě jí nabila, protože bych měla být připravená. Během několika následujících vteřin jsem se ocitla ve větší zatuchlé a polorozpadlé místnosti plné truchlivého nábytku, vlhkých trámů a nevím čeho všeho ještě. Nutno podotknout, že všude okolo mě byla skoro tma a hlavně byla cítit zaschlá krev, což mi neudělalo zrovna radost...téměř okamžitě se mi zvedl žaludek, takže jsem se na malý moment zastavila. Zavřela jsem oči a pokusila se vyčistit si hlavu od všech těch nedůležitých myšlenek, abych se potom mohla soustředit jen na svou práci. Zaslechla jsem kroky, které se rychle blížili k mým nechráněným a tudíž zranitelným zádům. Prudce jsem se otočila a namířila na hlavu údajného nepřítele...myslela jsem, že vážně stisknu spoušť, když jsem zjistila, že se nejedná o vampýra, ale o vysmátého Troye. Zamračila jsem se, ale ruku nestáhla.

,,Na mě mířit nemusíš...já tě přece nekousnu.'' Řekl a chtěl se mě dotknout, ale já instinktivně o krok couvla. Měla jsem důvod být vyvedená z míry, jelikož tohle udělal poprvé...nikdy se mi do práce nepletl, protože věděl, že jsem schopná ho zabít.

,,Zůstaň stát tam, kde seš, nebo stisknu spoušť.'' Varovala jsem ho a kladla přitom důraz na každé slovo. Pak mou pozornost upoutali dvě lesklé zlaté oči, které se za ním z ničeho nic objevili. Na sucho jsem polkla a namířila zbraň na vampýra, které Troye ovládal.

,,Connie...co blbneš? Dej ty zbraně dolů...přece mi nechceš ublížit nebo snad jo?'' Tikala jsem pohledem z něj na ty oči, které jsem v ten moment, tak moc nenáviděla.

,,Když to bude nutné, tak tě klidně zabiju...nesmíš zapomínat na tu přísahu, kterou jsem ti dala...podle ní tě mám zastavit, kdykoliv budeš nebezpečný.'' Připomněla jsem mu a on se ušklíbl...za tenhle večer už dvakrát, ale já měla jiné starosti. Přemýšlela jsem totiž, jak ho dostat zpátky pokud možno živého a bez zranění.

,,Tak do toho...zastřel mě...zabij mě...nic to není a navíc přece nebudu tvoje první oběť.'' Řekl a zamířil ke mě...opět jsem o krok couvla a narazila přitom do dřevěného sloupu. Byla jsem naštvaná sama na sebe a to z toho důvodu, že jsem mu dávala najevo svoje znepokojení...byla to zásadní chyba, které dokázal využít. Začal se hlasitě smát a já povytáhla obočí překvapená jeho reakcí na mou nejistotu.

,,To jsem si mohl myslet...co víc čekat od slabé a obyčejné holky, jako jsi t...'' Stiskla jsem spoušť a postřelila ho do ramene. Zaskočeně se na mě podíval a já se pousmála.

,,Na víc nemáš?'' Zeptal se mě a já neutrálně pokrčila rameny a zamířila mu na hlavu. Budu muset udělat to, co se ode mě vždy očekávalo...budu ho muset zabít, i přestože se mi to příčí, ale dala jsem mu slib, který splním.

,,Počítám do tří...pokud se do té doby Troy nevrátí, tak ho zabiju a moc dobří vím, že to bude bolet i toho, kdo ho ovládá...pokud se vrátí, tak ho nezabiju a všichni budeme spokojení.'' Křikla jsem a porozhlédla se. Vypadalo to, že kromě mě, Troye a jednoho vampýra tady nikdo není, což se mi nějak nezdálo. Byla jsem si jistá, že jsme na správném místě...museli jsme být na správném místě...všechny stopy nás zavedli sem.

,,Raz, dva...tři.'' Podívala jsem se na Troye a všimla si jeho nechápavého pohledu. První, co udělal bylo to, že se podíval na své prostřelené rameno a pak na mě. Věděla jsem moc dobře, že ho to nebolí.

,,Proč na mě míříš zbraní?'' Zeptal se mě a já pokrčila rameny. Podívala jsem se za něj a ušklíbla se, jelikož oči vampýra zmizeli. Polehčující okolnost byla ta, že to nebyl První, nýbrž to byla vampýří děvka, jak s oblíbeností říká Hunter. ,,Ovládl tě...zastřelila bych tě, kdyby tě ovládal i nadále...dala jsem ti přeci své slovo.'' Odpověděla jsem a schovala obě zbraně. Všimla jsem si, jak se jeho normální výraz změnil na vražedný a to znamenalo jen jedno...v tomhle domě jsme neskončili. Rozhlédla jsem se, ale nikoho jsem tady neviděla.

,,A proč jsi teda váhala?'' Zeptal se mě napůl naštvaně. Vrhla jsem po něm tázavý pohled a pak se zamračila.

,,Čekala jsem na to, jestli tě přestane ovládat nebo ne...promiň, ale já mám dost trpělivosti na rozdíl od tebe...počkám si, než někomu prostřelím hlavu.'' Odpověděla jsem mu ostře a šla se podívat zpět do přízemí...Troye jsem nechala za sebou a dál si ho už nevšímala. Seběhla jsem schody a byla si plně vědoma toho, že způsobuji větší hluk, než bych měla. Přešla jsem z místnosti A do místnosti B a v ten moment mě někdo surově přirazil ke zdi a zakryl mi pusu, abych nemohla vykřiknout. Zmateně jsem se dívala do tváře kluka, který podle jeho výrazu věděl až moc dobře, co dělá. Ve volné ruce držel zbraň a pak jsem si všimla, jak si mě prohlíží. Zamračila jsem se, ale neodvážila se pohnout ani o milimetr. Když usoudil, že křičet nebo mluvit nebudu, tak mě konečně pustil, ale i přesto jsem zůstala přitisklá na zdi, protože jsem zaslechla kroky, které se ozývali ve vedlejší místnosti. Má ruka pomalu zamířila k noži, který jsem měla připevněný u svého boku, ale ruka toho kluka mě zastavila. Střelila jsem po něm podrážděný pohled, jenže on to zcela ignoroval. Svíral mé zápěstí, tak silně, že jsem se mu pokusila vytrhnout...bohužel neúspěšně. Pak mě stáhl k sobě a zkontroloval můj krk a zápěstí. Zajímalo by mě, co to do něj vjelo. Když skončil s prohlídkou, tak mě chytl pro změnu na paži a tiše odvedl do další místnosti, kde mě přirazil na zeď a varovně se na mě podíval. Díky němu mě bolelo nejen zápěstí mé levé ruky, ale také záda. Byla jsem si téměř jistá, že mi každou chvíli rupnou nervy a nadám mu, jelikož jsem nebyla nikdy nadšená, když mi někdo způsobil bolest či zranění.

,,Connie...'' Zaslechla jsem, jak Troy volá mé jméno a trhla sebou. Téměř okamžitě jsem se odlepila od zdi a i přes snahu toho cizince vyrazila za hlasem svého ,,spolupracovníka''. Sotva jsem opustila místnost C, tak se přede mnou objevil vampýr...byl to ten samý, který před několika minutami ovládal Troye.

,,Do prdele.'' Slyšela jsem, jak ten hnědovlasý kluk za mnou hlasitě zaklel. Pak jsem už jen slyšela zvuk, který mi prozradil, že někdo strčil zásobník do zbraně, ale nedokázala jsem odhadnout, který z těch dvou to byl. Navíc jsem teď měla o něco větší problém. Vysoký a sebejistý muž přede mnou si mě hladově a zároveň toužebně prohlížel, což znamenalo, že mám jen omezené množství času na to, abych něco udělala...

Diskusní téma: 1. Kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek