1. Kapitola (Kyle+Tamara)

 

Kyle

Seděl jsem ve svém domě a čuměl do zdi. Zítra mi začínala povinná školní docházka...to znamená, že od zítra musím začít ,,pracovat''. Měl jsem jediný a jednoduchý úkol, takže jsem neměl, co pokazit...leda, kdyby mě ta hvězdička školy nějak rozptylovala. Mezi náma, o tom dost pochybuju...je to jen holka a kvůli ni nepokazím něco, tak primitivně důležitýho. S ní mám později taky určitý plány, ale ty přijdou na řadu až potom, co dořeším svůj úkol. Měl jsem ale pocit, že dneska se něco sakra zvrtá a nechtěl jsem zjistit co...vlastně mi to bylo úplně ukradený. Když se něco pokazí, tak se to hold bude muset napravit. Po dost dlouhé době přemýšlení jsem se zvedl a odešel pryč. Měl jsem plný zuby těch uzavřených prostor domu, který byla ještě ke všemu celý bílý. Ta bíla mi dost vadila, takže to bude chtít mnohem tmavší barvu. Vzal jsem klíče a za sebou zabouchl dveře...neobtěžoval jsem se zamykat. Tady by zloděj zatím moc nepořídil, protože jediný co by našel, byla tuna papírů. První co mě napadlo, když jsem vyšel ven, bylo to, že jsem doma nechal ty blbý klíče od auta, ale měl jsem je v kapse kožený bundy, kterou jsem měl shodou okolností právě na sobě. Musel jsem se usmát, když jsem se podíval na to nádherný, luxusní, nový a hlavně černý auto. Nadšeně jsem si do něj sedl a nastartoval. Ten zvuk motoru byl neuvěřitelný...

Tamara

Vyskočila jsem svižně z postele a rovnou zamířila do koupelny. Byla to všechno denní rutina, kterou jsem ještě nikdy neporušila. Nikdo mě ještě neviděl neupravenou, dokonce ani vlastní rodiče. Nevím proč, ale co se týče mého vzhledu, tak jsem byla poměrně důkladná. Chtěla jsem vypadat perfektně...uznávám, že ne vždycky se mi to povedlo. Jednou mi moje falešná kámoška řekla, že vypadám, jako kdybych se chystala na Halloween a přitom jsem ten svátek vždycky nesnášela. Neměla jsem ráda většinu těch otravných svátku, protože mi prostě připadá zbytečný neustále něco slavit. Vyšla jsem z koupelny a mé kroky vedly ke skříni na druhé straně pokoje. Vytáhla jsem tmavě modrý uplý tílko, černý džíny, koženou bundu a pak ještě černý boty na jehlách. Ujížděla jsem na tmavých barvách, ale občas jsem si na sebe klidně vzala i něco světlýho...jen výjimečně. Hodila jsem to na sebe a zamířila dolů do jídelny. Má mladá matka už dávno seděla u stolu a popíjela ranní čaj...moment dokonce i otec už byl tady a četl si noviny, u kterých nevěřícně kroutil hlavou. Sestra určitě ještě spala a nedivím se...potom včerejším divokým mejdanu plným kluků, pití a přiznávám, že i nějaký ty drogy tam byly. Já jsem je samozřejmě nebrala, ale nejsem si úplně jistá jestli se mi má povedená sestřička neutrhla ze řetězu a tak trochu nefetovala...snad ne.

,,Čau lidi...co je na snídani?'' Zeptala jsem se a sedla si na svou židli. Mamka se na mě vesele usmála.

,,Broučku cokoliv budeš chtít.'' Odpověděla a podívala se na otce, který mi za dnešní den nevěnoval ani jeden ubohý pohled. Trošku mě to vyvedlo z míry, ale nakonec jsem to nechala plavat. Všichni už věděli, co hodlám po snídani dělat. Měla jsem naplánovaný nákupy se svýma dvěma nejlepšíma kámoškama. Konkrétně s Melisou a Elisou. Ano mají podobný jména a ne nejsou to sestry...

Kyle

Moje první kroky měli výst k dalším dvou ,,návštěvníkům''. Ti mi měla dát konkrétní informace, pokyny a měli určit oblast, která mi připadne. Byli to takový dva mladí týpci, kteří už byli dostatečně zkušení ve svém oboru, takže jsem se na ně mohl spolehnout. Ještě nikdy nikoho prý nezklamali, tak je vyzkoušíme. Zastavil jsem před takovým hodně starým, ale přesto skvěle zachovaným domem. Vystoupil jsem z auta a zamířil k obrovským vchodovým dveřím. Nemusel jsem klepat, protože to by vážně ani nemělo cenu. Normálně jsem ty dveře otevřel a šel na předem domluvený místo...což byla jedna z mnoho pracoven ve druhým patře. Vyšel jsem schody a sebejistě šel chodbou k posledním dveřím nalevo. Ty už byly otevřené, takže stačilo jen vejít.

,,A Kyle...jsme rádi, že ses nakonec vážně zastavil. Sedni si, bude to na dlouho.'' Ozvalo se od stolu a já překvapivě poslechl. Neviděl jsem mu do tváře, ale za to jsem až moc zřetelně viděl sedět jednoho z nich kousek ode mě.

,,Mé jméno je Demetrius...dostal jsem za úkol přiblížit ti celý tvůj úkol. Je to prosté...máš sehnat minimálně 25 nových temných andělů ve věku do dvaceti, protože jak už sám víš, tak do těch let probíhá přeměna nejlépe, ale k tomu potřebujeme ještě někoho, kdo má zlo v krvi...ty víš o kom mluvím. Tamara Meyer myslím, že ta bude ideální a navíc jsem slyšel, že i ty na ní máš políčeno. Ona je schopná přijmout kteroukoliv stranu, takže to nebude tak moc těžké. Myslím, že postačí, když si jí omotáš kolem prstu a pak jí jen necháš projít stádiem proměny.'' Pokračoval, takže jsem musel poslouchat. To co řekl, mi celkem vyhovovalo.

,,Takže jí mám zabít a udělat z ní temného anděla? To znamená, že jí nejdřív musím donutit k dost velkýmu hříchu.'' Podotkl jsem a všiml si, jak ten blíž u mě kývl na souhlas. Na tváři se mi objevil úsměv...bylo to tak jednoduchý, ale přitom tak složitý. Vím, že to nedává logiku, ale bylo to tak. Měl jsem pocit, že než jí změním, tak uplyne ještě hodně dlouhá doba. Ona je hodně složitá osoba...soudím podle toho, co jsem slyšel.

,,Přesně tak, ale je tady ještě menší problém...její přítel. Máme podezření, že on není tak úplně člověk a to by mohlo způsobit, že ti tvé plány nevyjdou. On jí bude bránit...nenechá jí temnotě.'' Řekl a já se zhluboka nadechl. Vždycky v tom byl nějaký problém.

,,V klidu postarám se o to. Prostě se ho zbavím a hotovo.'' Odpověděl jsem vyrovnaně a pousmál se...nedalo se nic dělat. Musíme se zbavit těch, co nám překážejí, aby jsme uvolnili místo těm, co jsou ochotní nám pomáhat. Tak to prostě fungovalo, a pokud se to někomu nelíbilo, tak to byla jeho chyba a ne naše.

,,To doufám, protože si nemůžeme dovolit nějakou chybu...za každou budeš potrestán, to doufám víš.'' Kývl jsem a vstala na znamení, že mám na práci i lepší věci. Nikdo proti tomu nic neměl, takže jsem tenhle dům opustil a rozhodl se vyrazit do města. Hodilo se prohlídnout si své pracoviště...

Tamara

Prošla jsem další uličkou plnou luxusních hadříků a na tváři jsem měla spokojený úsměv. Nakupování jsem milovala a ještě lepší bylo nakupovat s těma dvěma.

,,Ty Tammi už jsi slyšela o tom novým spolužákovi?'' Zeptala se Elis a já zakroutila hlavou. Slyšela jsem, jak se ty dvě za mnou zasmáli.

,,Jmenuje se Kyle Harrison. Přistěhoval se z Chicaga...je mu kolem osmnácti a prý je strašně moc pěknej. Myslím, že je to přesně tvůj typ, ale jelikož jsi šťastně zadaná, tak ti určitě nebude vadit, když po něm půjdu já.'' Řekla Meli a já se na ní přes rameno podívala. Měla v očích takový neobvyklý oheň.

,,Klidně...nakonec já a Mark jsme vážně šťastní.'' Řekla jsem a zastavila jsem se před řadou nádherných různobarevných triček.

,,Tak holky...myslím, že začíná zábava.'' Prohodila jsem a vrhli jsme se na to. Měla jsem přesně stanovená kritéria na výběr oblečení. Asi po dvou hodinách jsme vyšli z obchodu a ruce jsme měli plné tašek. Všechny tři jsme se usmívali a chystali jsme se přejít cestu, když se ze zatáčky vyřítilo černé Ferrari. Holky už byly uprostřed cesty.

,,Pozor!'' Vykřikla jsem, ale ony místo toho, aby se vrátili tak se zastavili. Řidič dupl na brzdu a auto těsně před něma zastavilo. Rychle jsem k nim přiběhla.

,,Jste v pohodě...pojďte rychle pryč.'' Řekla jsem a postrkovala je na chodník. Ohlédla jsem se na řidiče, který ze mě nespouštěl oči a po zádech mi v ten moment přeběhl mráz. Byl mi nějak povědomý, ale jsem si jistá, že bych si pamatovala majitele Ferrari 458 Itália (obrázek na konci kapitoly :D)...

Kyle

Holky střelený...zastavit se uprostřed cesty. Bůhví, kdo to vlastně byl, ale víc mě zarazilo, že s nima byla Tamara. Navíc byla ještě hezčí, jak jsem čekal, takže jsem od ní nemohl odtrhnout pohled. Černé dlouhé vlasy a tmavé oči. To mi stačilo k tomu, abych si byl jistý, že až se promění, bude neodolatelná. Už teď jsem viděl ty černý křídla na jejich zádech, ale byl tady ten problém, že jí přítel podle těch dvou bude bránit. Vždyť je to prakticky nemožný...člověk proti temnému anděli? Jistá smrt. Bylo by čisté šílenství postavit se mi do cesty. Snad bude dost chytrej a neudělá to...o čemž pochybuju. Vlastně jsem chtěl, aby jí bránil...byla by to větší zábava. Vrátil jsem se domů a sedl si zpátky na sedačku, kde jsem byl než jsem jel na tu nudnou schůzku. Zase jsem se díval na tu odpornou bílou zeď a rozhodl se, že zítra musím sehnat někoho, kdo mi tady vymaluje.

,,Měl bys jí nechat být...zníčí tě to kámo.'' Ozvalo se a já se usmál. Nemusel jsem otáčet, abych poznal, kdo to je.

,,Jenže to já nemůžu. Co tady vlastně děláš? Jak ses sem dostal?'' Zeptal jsem se a vstal.

,,Nezamkl si. A co tady dělám? Přišel jsem tě varovat brácha.'' Odpověděl a já se na něj až teď podíval, abych mu mohl říct do očí, ať vypadne a nechá mě konečně na pokoji.

,,Nepotřebuju tvý rady...běž pryč a už se sem nevracej. Neprosil jsem se o pomoc a zvlášť bych jí nepříjmul od tebe.'' Odkráčel jsem do kuchyně, ale on se nedal odradit. Nesnášel jsem ho kreténa. Byl tak neuvěřitelně ubohej.

,,Ty seš pořád stejně tvrdohlavej.'' Řekl a já se na něj znechuceně otočil.

,,A ty seš měkkej...nechápu, jak si to mohl udělat. Byla to jen holka.'' Řekl jsem a cítil, jak se mi zkrz kůži rvou mý černý křídla. Neměl jsem ten pocit zrovna v lásce, ale momentálně mi moc nevadil.

,,Ona byla to nejlepší, co mě v životě potkalo a věř mi, že ty ten pocit brzo poznáš taky. Vím to, viděl jsem to.'' Zakroutil jsem hlavou a můj pohled se zastavil na jeho pro změnu bílých křídlech. Nebyl jako já, takže jsem mu nevěřil. Možná to byl důvod, proč jsem byl odhodlanej zabít ho. Zabít svého vlastního bratra, který mě dostal na scestí. Vrhl jsem se na něj a věděl, že jen jeden z nás může přežít, ale zároveň jsem doufal v to, že to budu já, kdo padne...

Tak snad se vám první kapitola líbila :D Dopředu vás, ale upozorňuju, že v této kapitolovce se budou vyskytovat vulgární slova a občas i trošku žhavější scény...snad víte, jak to myslím :D

Diskusní téma: 1. Kapitola

:3

Tak to bylo super! :O Vážně dobrá kapitola :) A to auto...já Kyleovi závidím :D A k tomu popisku...myslím, že to zvládnu :D Fakt super kapitola (ano, opakuju se) :D :3
Jediné, co bych ti asi vytkla (neber to nijak zle) je, že píšeš nespisovně i mimo přímou řeč a nevím, je to takové...nepřirozené :/
Ale ten příběh je super a jdu na další kapitolku :3

♥♥

To vypadá úžasně :D Zatím nevím, co si mám myslet o Tamaře, ale o Kylovi už jistý úsudek mám. Jsem zvědavá, jaký to bude jestli z toho bude zamilovaný trojuhelník nebo ne, ale v každým případě se na to těším :D Fakt skvělý......jo, to auto. To nemá chybu :D

Re: ♥♥

Děkuju :D Tamařin charakter by měl vyniknout později. Budu se snažit, co nejdříve napsat další kapitolu a jsem ráda, že se ti to auto líbí :DD

Přidat nový příspěvek